Dnešní poslední příspěvek je od čtenářky TTT,která jejposílala již ráno, ale někde se ztratil. Nejdřív spousta antilichotek a pak přijde jedna opravdová od srdce…

Nedávno jsme takhle nad ránem seděli s manželem v jedné hospůdce. Připojil se k nám akademický malíř, jehož jméno si nechám pro sebe. Sice bych mu pověst nepošramotila, bo už to víc nejde, ale stejně. Měl obsah alkoholu v krvi stejný jako my dva dohromady, tak si k nám přisedl. Řekl mi, že jsem velmi sexy a pak si mě měřil takovým pohledem, jako by mě chtěl snad zvěčnit na jedno ze svých pláten. Jenže pak otevřel ústa znovu a se stejnou vervou, jakoby tvořil umění mi vysvětlil teorii milostného života po deseti letech manželství slovníkem páté cenové. Pointu hulákal na celé náměstí ještě, když ho konečně strakli do taxíku.
Tak nic, takhle bych si tu lichotku nepředstavovala. Jako žena jsem samozřejmě ráda, když někdo pochválí třeba mé kuchařské umění. Například onehdá pronesla tchýně nad mou svíčkovou:“ Ta šípková omáčka se ti fakt povedla.“ A pak se diví, že když přijde na návštěvu, podávám jako zákusek nejčastěji rakvičku a věnečky.
Lichotky ohledně oblečení jsou kategorie sama pro sebe. Koho by nepotěšilo, když je takovou pěknou pochvalou oceněn jeho boj o to super tričko v úžasné slevě s tou protivnou bábou, která po něm sahala sice dřív, ale jí by jistě tak neslušelo. Jednou jsem měla fakt štěstí na halenku. Jenže ten módní ignorant, který se už obouval, že jdeme večer do restaurace povídá:“ Hele, za chvíli tam máme být.“
„No vždyť jo, já jsem hotová.“
Povisly mu koutky:“Aha, já myslel, že to máš na doma a že se ještě převlečeš.“
Asi ty nejexponovanější lichotky, které nás vynesou do nebe nebo ve své negativní formě promění náš den v peklo na zemi jsou ty o váze. Nemyslím nádobu na květiny, ale naše kilové přírůstky. Jsem dospělá a tak jsem se naučila přecházet situace, kdy mne například manžel při rekonstrukci kuchyně zavolal před nastoupenou partu řemeslníků a zeptal se:“ Můžem tu lednici dát takhle? Protáhneš se do koupelny?“ Myslel to dobře, dopadl špatně.
I přesto je někdo, od koho je i upozornění na jinak ožehavé téma lichotkou. Jsou to děti.
Prostřední syn k nám neustále leze do postele. Bez ohledu na jeho rozměry nebo noční hodinu. Jednou jsem se okolo čtvrté ráno, probuzena jeho loktem ve svém oku, naštvala:“ Proč mi pořád lezeš do postele, nemáš svoji?“
„Protože seš měkoučká a voníš.“
Tak asi tahle byla nejkrásnější.
TTT
Text nebyl redakčně upraven


Díky TTT za váš příspěvek. Je bezva číst pozitivní text na závěr hektické editace. Protože vás znám osobně, mohu vám říct, že jste moc krásná ženská s úžasným smyslem pro humor.

Ale omlouvám se, dnes cenu nevyhrajete.

 Již mám jasno a za pár minut zveřejním tu z vás, která si cenu zaslouží dle mého nejvíce, protože mne zasáhla nejhlouběji. A myslím, že to bude překvapení

Tak za moment…

Reklama