Reklama

Píše vtipně ve svém vtipném příspěvku čtenářka Tora. Jak si užívá volna, když jednou za čas manžel s dětmi „vypadnou“ na prodloužený víkend? Není nic jednoduššího než se začíst. Je to fakt legrace

Nebudu mluvit o snech, ale o realitě. Jednou za rok se manžel s kamarády seberou, vezmou všechny děti a odjedou na prodloužený víkend. V létě na ryby nebo v zimě na hory.

V první chvíli uklidím tu spoušť, která vznikla při balení. Hlavně nezapomenout tohle, támhleto a třikrát se vrátit pro nějakou kravinu... Mezitím udělím rady manželovi, co dělat, nedělat, dodržet, kdy volat a kůli čemu volat někomu jinému.

A najednou jsou pryč. Byt netrvá tak dlouho uklidit, pokud po vás u toho jeden nechce svačinu, druhý pustit DVD a třetí za vámi ten binec opět nevytváří. V podstatě je to raz dva. Pokud chcete pobavit Boha, seznamte ho se svými plány.

A víte, jak je to s dětmi. V podstatě není dne ani hodiny, kdy by nemohl začít zvonit telefon oznamující, že výlet končí, protože někdo ochořel. Vědomí, že tenhle mejdan nemusí mít tak dlouhého trvání, jak já jsem si vysnila, dělá divy.

„Stihni, co můžeš,“ křičí to na mě ze všech stran.

Jsem k nezastavení. Kino, bazén, sauna, nákupy. Užívám si ten slastný pocit, že kamkoliv jdu, nemusím nikoho okřikovat, aby neničil vybavení prodejny, zatímco čekám ve frontě, nikdo se nehoní kolem regálů s drahým zbožím, nemusím stokrát vysvětlovat, proč nekoupím pytel bonbonů, proč se bude dojídat, proč neležíme na chodníku a proč se bratrovi neříká debile.

V sekáči a knihkupectví trávím nechutně dlouhou dobu a projdu jich za den klidně několik. Uvařím si proklatě pálivou večeři a se skleničkou sektu a čtivem se naložím do plné vany. Nehrozí totiž, že by mi někdo jako posledně knihu zmáčel tak, že i přes celkem lehký žánr nebyla sto uschnout a zachránit se tak před plísní.

Kašlu na to, že někde běží večerda nebo animáček a koukám na zprávy od prvního zloděje až po poslední mrtvolu. Ráno mne nebudí japonské animáky s nechutně uřvaným dabingem. Kupodivu si nechávám uniknout i novinky ze světa motorů a žvanění moudrých hlav na ČT24.

I když pokud už se nacházím doma, televize stejně není moc slyšet. Přehlušuje ji hudba mého mládí, která od rána do večera vibracemi oprašuje reproduktory. V kuchyni to přetlouká rádio. Vzhledem ke špatnému signálu mého retro kousku tam nic lepšího než Impuls stejně nenaladím. Alespoň to pořádně očudím. V prázdném bytě totiž Kája s Helenkou nikomu nevadí.

Jsem tvor celkem společenský, a když už je příležitost, tak ať to pořádně hučí. Jenže když má potřeba kontaktu přeroste v rozsáhlé dialogy s uhnilým kaktusem na okně, přistihnu se, že se mi stýská. Uvařím něco dobrého a začnu se těšit, že u toho stolu zase někdo pořádně načuní a bude co uklízet.

TTT

Moc pěkné počteníčko, milá Toro. Jako bych vás viděla.

Jak si užíváte svého volna vy, milé ženy-in? Podělate se s námi o své poznatky a zkušenosti. Také se vždycky po odloučení těšíte na ten domácí mumraj? A není právě to volno kvůli tomu těšení? Co myslíte? Napište nám na redakce@zena-in.cz