To jsem ještě jednou já. Elianin příspěvek mi připomněl jednu šuplíkovou záležitost ohledně poštovních doručovatelek, ale jako diskuzní příspěvek by byl moc dlouhý. Nedal by se, prosím, někam šoupnout? Nesoutěžně, nejsem hamoun. :)

TTT

Kdybyste někdy trpěli pocitem, že jste  celkem normální rozumný průměrně inteligentní člověk, podejte si stížnost na poštu, že vám nechodí zásilky, jak mají. Oni vám to vysvětlí.

Pravidelně jsem šla poslat nic netušíc dopis  a vracela se obtěžkána balíky, které na mě na poště čekaly aniž bych o nich věděla. Týden poté jsem zpravidla obdržela druhé upozornění, abych si je už konečně vyzvedla.

Jednou jsem čekala zásilku. Pořád nic. A že jsem se hodně těšila, odhodlala jsem se zavolat na poštu. „A do kterého obvodu patříte? Na jedničku, hm, jenže tam vozí balíky dvojka, ale když vás nezastihnou, oznámení nosí trojka a pak si ho můžete na jedničce vyzvednout.“  S balíčkem jsem se tiše rozloučila...

Když jsem jednou čtrnáct dní takřka obden chodila vyhlížet toužebně očekávaný balík na poštu, abych pak našla ve schránce druhou výzvu, kdy už si ho laskavě přijdu vyzvednout, odhodlala jsem se. Upřímně, kdo by se neodhodlal. Když jste dva týdny za obecního blba a nemáte balík, naději a ve finále ani hrdost. Nicméně podala jsem oficiální stížnost.

Ani ne za týden na mě naběhli tři. Prohlíželi schránku jako by to byla poslední technická vychytávka stáje Ferrari před sezonou. Pak probádali cedulku na dveřích. Tak dlouho jsem si plechovou destičku o rozměrech 10x4 cm neprohlížela ani v deliriu.

„Hm, a nevzpomenete si na čísla zásilek?“  Nepamatuji si čísla těch, co jsem dostala, natož těch, které jsem nikdy neviděla. „A který den to bylo?“ Jak mám vědět, od kdy jsou mé zásilky nezvěstné, když je neeviduje ani pošta. Následoval monolog úřednice v kostýmku jak vystřižený z propagačního letáku. Nakonec mne ujistila, že žádné pochybení zjištěno nebylo, zásilky jsou nenávratně pryč, ale že cedule na našich dveřích by mohla být větší, schránka lepší a vůbec bych se měla zeptat sousedů, jestli mi to náhodou nekradou oni.

Nicméně změn jsem si všimla hned druhý den. Pošťačka mne přestala zdravit. Pokud byla ve schránce větší obálka, zpravidla s obtištěnou botou. Nechtěla jsem dráždit hada bosou nohou. Jsem vcelku lidumil. Nedošlé balíčky jsem již nekomentovala, na hmotných statcích nechci bazírovat. Ale když jsem našla zásilku s označením NEPŘEHÝBAT pečlivě srolovanou a narvanou ve schránce, osmělila jsem se a postěžovala si  znovu. Po dvou týdnech se opakovala situace. Napřed stručný výtah z pošťáckých směrnic, pak propagační monolog a nakonec prohlášení, že je to již druhá stížnost a slušně řečeno pochybují, zda je chyba na jejich straně. Už vím, jak se cítí papír, když ho napřed recyklují a pak z něj udělají toaletní verzi. A použijí.

Už si nestěžuji. Příště bych se určitě musela omluvit já jim, že mi vůbec někdo píše.

Nedávno na mě zvonil pošťák. Vezl balík. Říkám, že jdu dolů. Chytla jsem klíče, seběhla dolů...a modré auto právě odbočovalo na konci naší ulice. Hodila jsem za ním jedno nepublikovatelné označení a pantofli. Bylo mi jedno, že okolo jsou lidé a že bydlíme v centru. Cokoliv, ale už si nestěžuji.

Dobrá zpráva nakonec: archeologickým průzkumem bylo zjištěno a potvrzeno, že náš dům opravdu nestojí na Velkém náměstí, a tudíž mohu klidně po doručovatelce požadovat ve své schránce jen své dopisy

Text nebyl redakčně upraven

Máte nějakou dobrou zprávu?

  • O stavu světa?
  • O dobrém skutku?
  • O vzácném člověku?
  • O úžasné akci?
  • O píli a snaze?

Napište nám ji na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

A pod dobrou zprávu napište, komu mám poslat 1 000,- v případě, že váš příspěvek kolem 16. hodiny ocením jako pro mne nejzajímavější.  Komu mám sdělit dobrou zprávu…

Reklama