Reklama

Cestuji ráda, pořád a když nad tím tak přemýšlím, tak smutek zaháním častěji než čokoládou cestováním. Pravda, s dětmi už je to někde jinde. Když vylezli naposledy z vlaku, měla uklízečka o jeden vagon kratší šichtu a já se je štítila vzít za ruku.

Pamatuji si na svoji cestu s tátou na Slovensko. Pod dojmem právě přečtené Čachtické paní a telecího věku jsem usoudila, že nemohu žít dál aniž bych nespatřila samotné Čachtice. Tenkrát už se bratia sice trhli,ale pořád nás ještě  pustili přes hranice bez pasu, jen na občanku. Doklad jsem sice měla čerstvý, ale pořízený coby mladé dlouhovlasé naivní děvčátko. Díky mému nápadu vyholit si hlavu a uši vyzdobit asi kilem stříbra jsem si tak raději zašla pro občanku ještě čerstvější. I přesto se průvodčímu i celníkům zdálo, jak je to fajn, když jede táta se synem na prázdniny. Na oslovení: "chlapče" jsem si za ten týden, pravda, celkem zvykla. Nicméně daleko výživnější byla cesta zpátky. Tatínek zásadně opovrhuje jízdními řády, nevěří jim. Guru přes odjezdy a příjezdy je pro něho průvodčí, důvěrně zvaný štiplístek. Přátelsky popovídají a tatík vyzví, jak se pojede dál, kde přesedáme, nebo že ten den už nikam nikdo nepojede. A tak jsme jedné teplé letní noci, v hodině mezi psem a vlkem, zůstali na vylidněném hraničním přechodu a čekali na první ranní spoj. Jen já, táta a dva somráci, kteří za vyžebranou desetikorunu zakoupili v automatu kávu a lámali do ní zbytky rohlíků z hotdogů nalezených  v koši.

Jenže tátu moc zírání na husté pohraniční lesy nebere. V minulém životě musel být pionýr na divokém západě. Vydali jsme se prozkoumat okolí nádraží. Dílem také proto, že lavičky obsadili po vydatné večeři ti dva somráci a celkem tvrdě vyspávali.  Z objevitelské euforie ho vytrhlo až hlášení příjezdu našeho vlaku.Takže jsme ten dlouho očekávaný rychlík nakonec ještě dobíhali.

 Musím uznat, že díky tátově osobitému způsobu cestování vlaky jsme nejen většinou nepřijeli nikdy nikam podle plánu, ale v mnohahodinovém čekání na nový spoj jsme  měli možnost poznat  nádražní restaurace, ale i místní památky. Mnoho mnoho památek.

TTT

Pozn. red. : Text nebyla redakčně upraven

Přesto to muselo být s tátou úžasné cestování, ne? :)


  • Cestujete rádi?
  • Čím nejraději?
  • Co vás veselého potkalo na vašich cestách?
  • Co vás překvapilo?
  • Na co nikdy nezapomenete?
  • Jaká byla ta nejdelší, nejzajímavější, nejpovedenější cesta?
  • Jakou cestu už byste nikdy neopakovali?

    Pište mi na redakce@zena-in.cz

    heslo: cesta

Pište, budu se těšit na vaše cestovatelské příběhy, zážitky, povídky, zajímavé fotografie...

Kdo mě dnes nejvíce pobaví, rozesměje, překvapí, dostane krásnou dřevěnou kazetu s šesti druhy čajů Pickwick!

caje