Reklama

Po sedmi letech jsem letos vyrazila také....juknout na bratry Slováky.

Pronajali jsme si chajdu na úpatí Inovce. Už cesta tam leccos předznamenala.

V navigaci máme již od loňska celou Evropu aktualizovanou. Že tam není Slovensko nás nenapadlo. Zjistili jsme to hned na hranici. "Neva, budeme koukat po cedulích." Rozhodla jsem se, že si nedám dovolenou zkazit.

U nás je poněkud přecedulováno, Bez mapy bych jela kamkoliv. Nejenomže je pro Slováky zřejmě informační tabule přepych, ale ještě mají  docela svérázný přístup ke značení....v minutách. Takže když už nějaký ten ukazatel objevíte, opotíte se blahem.

Hned na to hrůzou, protože víte sice, že do cíle zbývá dvacet minut, ale nevíte jestli pěšky nebo autem. Zhýčkáni z domova jsme pak s navigací na cestách bojovali celý týden. Třikrát minout tak velké město jako jsou Topol´čany, to už je co říct. Minuli jsme i jiná města a větší, ale Topol´čany třikrát v jednom dni.

Těšila jsem se na halušky, pečené jehněčí, skopové, ovčí sýry. Víte, dát si to někde, kde to opravdu umí. Kde jinde než na Slovensku.

Tak za prvé: to, že je na baráku napsáno restaurace neznamená, že se tam vaří. A za druhé: halušky nedělají, bo nejsou školní jídelna ani závodka:(  Zato má každá vesnička svou pizzerii. Pizzu dělají všude. Musím uznat, že fakt skvělou. Ale já chtěla halušky..... 

Pokud se vám nepodaří odjet nepozorovaně a děti stihnou nastoupit, máte jedinou šanci: utahat je. Každý den jsme hned po snídani vyrazili na výlet. Neodpustili jsme jim Bojnický zámek, výšlap na Nitrianský hrad, Trenčínský, Čachtice a Beckov.

Když jsem viděla, že na Trenčínský hrad cválá syn s lehkostí  a pohyby horské kozy, bylo mi jasné, že lehne jen ranou kyjem, ale ne únavou. 

I tak to byla pro nás srdeční záležitost. Pro mne hlavně Čachtice, na kterých jsem kdysi přespala pod širákem, když to byla jen obyčejná zřícenina, než Jakubisko pochroumal její temnou pověst a přivábil zástupy turistů. 

Pro manžela to byl zase bojnický zámek, který byl donucen v dětství projít. V dospělosti se vrátil, aby si Bojnice vychutnal dle svého a odjel s lepšími vzpomínkami. Děti konečně poznaly, co znamená termální koupel a kdyby je hlad nevyhnal, tak se tam koupou dodnes.

Ovšem osvojily si i některé výrazy. Zvlášť na mačiatka dlouho nezapomenou. Na Trenčínském hradě byl velmi milý průvodce. Jako zpestření na konci prohlídky po vyprávění o středověké toaletě za Matůše Čáka se zeptal, co bylo dříve používáno, když neexistoval toaletní papír.

Tipů bylo hodně, správná odpověď zněla: mačiatka. Celé výpravě napřed spadla čelist, než se školní výprava rozřehtala na celý sál. Jen mé děti stály jak troubové a nic. To víte, mláďata...o Československu slyšely jen z vyprávění. Tak jsem jim vysvětlila, co znamená mačiatka. To si budou pamatovat dlouho:))

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Mačiatka? Oni si s nimi vážně vytírali … pozadí? Já slyšela o starověkém Římě a housatech, ale tohle…tak mám tu čelist taky nějak povadlou. :-))))))) M.

A vy? Zůstanete u rodné hroudy, nebo se letos vypravíte za vůní exotiky a dálek? Nebo jste to už stihli? Kdepak jste byli? Doporučte!

Pište na redakce@zena-in.cz