A že letos rostou, co? Sbírám často, cokoliv a kdekoliv. Houby suším, nakládám, mrazím, vařím, peču, smažím nebo je rozdávám. Ovšem s  tímto výkonem nejsem v naší malé české kotlině žádné unikum, protože takových znám opravdu zástupy.Budu psát o svém asi nejpodivnějším úlovku.

Jedno podzimní odpoledne jsme vyrazili na houby pěkně celá rodina, aby to rychleji přibývalo. Vždycky vyrazíme se skromným přáním, že stačí, když najdeme tři nebo čtyři kousky na polévku a cokoliv navíc jen potěší. Pár hubených let pamatuji. Takže nepotěší nic víc, než najít houby ještě než vlezete do lesa. Jako tehdy.

Mamka ukázala do trsu vysoké trávy na mezi:"Hele, bedla!"  Ty už jsem dlouho neviděla, člověk by za ta léta řekl, že vypadají jinak. Houbařské sebevědomí mi rázem stouplo a šupinaté klobouky zmizely v košíku. Ty staré jsme nechali a vzali jen ty mladé.V lese pak hub radostně přibývalo, ale mě ty "bedly" stále vrtaly hlavou. Při pohledu na nevinné děti bezstarostně si hopkující mezi borůvkami  se mi chtělo stále víc a víc ony klobouky nechat pod smrkem veverkám. Ale zase co by to bylo jiného než bedly? A jak k tomu přijdou chudáci veverky? Tyhle lesy prochodila mamka se svým dědou, pak s námi. Víme, co roste pod jakým smrkem, kam na křemeňáky, kam na hřiby....no a pak toto. Když pochybnosti nalomily i mamku, kterou nezlomily ani mé srdcervoucí prosby, že chci do Pionýra,podivné prašihouby musely ven.

šiškovec Blížilo se poledne, koš byl plný. Vraceli jsme se stejnou cestou domů. Sluníčko prohřálo mez a staré šupinaté klobouky, které jsme nechali, se poněkud rozvily, poporostly. Už to nevypadalo jako bedla. Spíš jako notně opršelá zdechlina vrány. Bylo to dokonce chundelaté jako rosetové morčátko. Všimli jsme si, že kousky, které jsme předtím utrhli a teď vyhazovali zpět byly v místech doteku černé.  Jak se nám tohle mohlo dostat do košíčku?

Doma jsem vzala atlas hub. Nejen, že to nebyla zdechlina vrány. Atlas to zařadil do říše hub, dokonce mezi jedlé, chuťově výborné a celkem vzácné! Tak jsem se seznámila s Šiškovcem černým.

Celou noc se to ve mě pralo, aby ráno šiškovec zvítězil. Vrátila jsem se pro něho. Večer jsem jako každá správná Maryša udělala smaženici pro celou rodinu....."Došla káva od žida, bude smaženice z šiškovce. Stejně ti káva, drahý, nedělá dobře na žaludek."

Smaženice dopadla na jedničku. Když jsem další sezonu žádného šiškovce nemohla najít, přistihla jsem se, že se mi trochu stýská. Že to setkání s ním bylo trochu jako potkat pravěké zvíře...trochu hodně. To vám bez důkazu také nikdo neuvěří. A minulý týden... No co byste řekli? Dva se tam k sobě tulili pod vyvráceným kmenem jako bleskem sražené veverky. Ještě před rokem jsem s nimi v košíku šla spíš jak pohodný ze směny, letos už jako hrdý houbař.

Houbaření miluji od mala. Je to rodinná tradice i vášeň  a já své děti již také zacvičila. Příští rok dostane i náš benjamínek svou rybičku, aby mohl očistit svůj první úlovek. Zatím se naučil jásat a labužnicky je očichat. Vkládám do něho velké naděje...

TTT

Pěkná chlupatá houbička, tu bych v košíku houbaře nečekala...

Pozn. red. : Text nebyl redakčně upraven.


  • Co vám říká houbaření?
  • Otvírá se vám rybička v kapse, jen co vstoupíte na kraj lesa?
  • Jíte to, co si nasbíráte?
  • Co u vás roste? Co znáte? Co sbíráte?
  • Jaké máte zážitky z houbaření?
  • Už jste někdy sebrali tu „nepravou“, nebo dokonce snědli?
  • Jak houby zpracováváte?

ROSTOU, ROSTOU, ROSTOU! I u vás?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: HOUBY

Těším se na vaše příspěvky!

Jeden z vašich příspěvků odměním následující cenou... tričkem s dlouhým rukávem a parfémovaným deodorantem.

tricko

lupa

 

Reklama