Někdo tvrdí, že náhody neexistují, jiný na ně skálopevně věří. Jenže když už je jich až příliš, začíná to být podezřelé. Petra (29) si už začíná myslet, že je buď paranoidní, nebo ji ten člověk vážně sleduje…

„Někdy si říkám, že trpím stihomamem, jindy jsem ale skálopevně přesvědčená, že rozhodně není náhoda, abych ho potkávala pětkrát do týdne,“ přemítá Petra o svém bývalém obchodním partnerovi. Jako majitelka obchodu od něho odebírala zboží, ale jemu jejich pracovní vztah nestačil. Často mi naznačoval, že se mu líbím, nešlo si toho nevšimnout. Neustále mi vozil nějakou pozornost. Tu bonboniéru, tu kytku… A i když jsem nijak nadšeně nereagovala, přišel jednoho krásného dne s pozváním na rande. S odmítnutím se ale nesmířil a zkoušel to zas a znovu,“ vypráví Petra, která s ním raději ukončila spolupráci. Jeho nadbíhání jí začalo být velmi nepříjemné. Jenže se ho ale nezbavila, jak čekala.

stalking

Najednou ho všude potkávám! Ráno, když jdu do práce, tak jede kolem a nabízí mi, že mě sveze do krámu. Nakupuje zrovna ve stejném obchoďáku a na oběd začal chodit do mojí oblíbené restaurace. Jenže já mu o ní nikdy neříkala! To ale není všechno,“ vyjmenovává Petra situace, kdy na svého ctitele poslední dobou „čistě náhodou“ natrefí.

„Nevěřila jsem vlastním očím, když se vetřel i mezi mé přátele, s nimiž chodím pravidelně na pivo. Stačilo odejít na chvíli na záchod a on už seděl u našeho stolu a něčemu se společně smáli. Kamarádka mi pak vyprávěla, jak jim řekl, že je můj kamarád a chce mě jen pozdravit. U našeho stolu ale zůstal až do konce večera. Právě tohle mě celkem vyděsilo, protože už zasáhl do mého soukromí. To přece nemohla být náhoda!“ kroutí hlavou Petra s tím, že ho potkala hned další den znovu. Tentokrát v parku, kam chodí se svým psem.

„Byl tam běhat! Zrovna on! Zamrazilo mi, ale odhodlala jsem se k činu. Na otázku, jestli těch náhodných setkání najednou není nějak příliš, se jen zasmál. Prý na sebe jen máme štěstí a já začínám být paranoidní. Možná prý proto, že na něj až příliš často myslím! Úplně to otočil proti mně a vzal mi tak vítr z plachet. Najednou jsem si připadala jako hysterka, která skutečně přehání. Jenže stačilo, aby se druhý den ukázal u mě v obchodě s tím, že jde pro dárek mamince k narozeninám. Zdržel se celou hodinu, protože se nemohl rozhodnout mezi svíčkou a konvičkou! A vůbec mu nevadilo, že jsem na něj nepříjemná,“ rozčiluje se a dodává: Vážně to není moc dobrý pocit, když máte pocit, že vás někdo sleduje, a nemáte šanci s tím nic udělat. Vím, že existují daleko horší případy a jen doufám, že on se k nim nepropracuje.“

Čtěte také:

Reklama