„Jsi hrozně netrpělivá, zbrklá, všechno chceš hned.“ Nebrala jsem poznámky o své ukvapenosti vážně. Jako když se mládí jen zlehka otočí přes rameno a ví své. Není s to si uvědomit, že jeho svižné kroky se jednou změní v šouravé. Tak to prostě je. A výjimky neexistují. A přitom miluji nedokonalosti. Země byla stvořena dokonalá a nebylo k tomu potřeba dlouhých věků, ale pouhých šest dnů. Proč tolik?

Netrvá ta cesta zbytečně dlouho? Proč bakalářské studium obnáší tři roky usilovné práce, když někdo třímá titul v ruce za půl roku bez ní? Štěstí a příležitost je potřeba popadnout za pačesy, teď hned. Přijdu si v rozpacích, podobně jako na první hodině už v zaběhnutých tanečních. Co mám dělat?

„Buď trpělivější!“

netrp

Rituály na úspěch, zdraví, lásku, které přičarují náhlý obrat k lepšímu obratem, nefungují. Vše, co se děje, vaří, pohybuje, žije, chce a má svůj čas. I dobrý guláš potřebuje své tři čtyři hodinky. A dům se nepostaví za týden, ani ten můj vysněný srub.

Jedna stará moudrost, protože netrpělivé mládí rádo používá stará moudra, když chce omluvit svou netrpělivost, praví, že jakékoliv přání se ti splní, až když to nebudeš chtít. A taky říká, že trpělivost přináší růže.

Jenže já mám nejraději tulipány.

„Snad existuje jen jeden hlavní hřích: netrpělivost. Kvůli netrpělivosti jsme byli vyhnáni z ráje, kvůli netrpělivosti se nemůžeme vrátit.“ (Franz Kafka)

Reklama