Reklama


Zdravím všechny školou povinné i jejich rodiče.
Jednou se mi ve škole stala taková zvláštní příhoda. Vždy jsem byla nenápadné dítě, nesmělé a čas od času i primus třídy. Nějak zvlášť jsem nerozlišovala dobro, zlo, módní trendy/přišlo to až později/ a prostě jsem fungovala tak, jak bylo potřeba. Moje učitelka na prvním stupni si mne nemohla vynachválit.
Jakmile přišel přechod na 2.stupeň ZŠ, nastal problém. Bylo potřeba odhalit povahové vlastnosti spousty nových pedagogů, a v tom spočíval můj/ale nejen můj/ problém.
Přišel k nám tehdy na hodinu výtvarné výchovy soudruh učitel a byl veselý a vyprávěl spousty veselých příhod. Říkali jsme si, že s ním to bude fajn. Pak  ovšem začala po týdnu druhá hodina VV a s. učitel vstoupil do třídy. Vzpomněla jsem si na příhody, které vyprávěl minule, a tak jsem se při jeho příchodu pousmála - a to byla chyba!!! Soudruh učitel ukázal ty, ty, ty a další zůstanete stát. Nechápali jsme, co se děje. Pak prohlásil - a teď se omluvte. Ale nikdo netušil, za co. Tak nám to tedy pan učitel pěkně přeříkal - omlouvám se, že jsem se nevhodně smála při příchodu učitele do třídy.
Od té doby nesnáším výtvarku i jako pojem. Soudruh učitel důležitý mi dal v pololetí 8. třídy trojku z výtvarky/jinak jsem měla jedničky a 2 dvojky/. Považoval prostě výtvarné cítění za základ existence.
Moje dcera nyní nastupuje do výtvarného kroužku, protože má nadání po manželovi. Doufám, že mi pomůže zapomenout na moje příkoří ve výtvarce na ZŠ. Já jsem spíše hudebně nadaná, ale dcera má absolutní hudební hluch. Snad je to řízení osudu.
Chtěla jsem se se svými dětmi učit na klavír, protože naši mi ho nemohli pořídit - tak teď se možná budu učit kreslit.
Příjemný den přeje
Habroslava


Milá Habroslavo,
já vás chápu, nechat si zkazit vysvědčení "blbou" výtvarkou. Já měla zase ve druhé třídě samé jedničky a dvojku ze zpěvu. Strašně jsem se za to styděla, ale na zpěv jsem nezanevřela.
Takže proč byste se nemohla učit kreslit?