Když jsem byla ve druhém ročníku na vejšce, tak jsme se na jaře s mým milovaným rozhodli, že se vezmeme. A to tak pevně, že jsme v září měli svatbu.

Bohužel nám na září zbyla i jedna zkouška. U obávaného docenta, který proslul svým drsňáckým způsobem zkoušení. Čisté papíry si namátkově prohlížel proti světlu, v lavici nic být nesmělo.... A vyhazoval a vyhazoval.

Byla to zkouška, kdy se počítalo a počítalo a milý pán kontroloval jen výsledek. A pak se psala teorie. Popisy různých metod (pro zájemce např. simplexová metoda) z hlediska teorie. A tam záleželo na slovíčku a člověk letěl.

Ve víru svatebních příprav jsem prostě nebyla schopná se tu teorii naučit, tak jsem si poctivě všechny otázky napsala na volné listy a doufala, že mám stejný papír, jako nám bude rozdáván, a že budu mít štěstí a stihnu si odpověď vytáhnout. Zkouška probíhala v pátek, v sobotu jsem se vdávala.

Celou zkoušku jsem ho měla za zády, jenom jednou poodešel. Už byl skoro konec, tak jsem sáhla do tašky, rychle vytáhla odpověď, vyměnila a strnula. Ten odpornej chlap stál zase za mnou. Čekala jsem, že mne vyzve k opuštění místnosti, ale on nic.

Po odevzdání práce jsem přemýšlela, jak je možné, že jsem nebyla přistižená.

Odpoledne jsem si šla pro výsledky. A při zápisu do indexu (za tři, ale přece), mi docent podal ruku a pronesl: "Já se divím, že jste si před tou svatbou vůbec našla čas tak poctivě zpracovat všechny otázky. Tak tu trojku berte jako můj svatební dar. A do manželství vám přeji moc štěstí."

Tím mne dostal. On to všechno věděl, a přitom mne nepotopil.

Já, když zkouším, tak povoluju svým studentíkům tahák. Jednu A4, popsanou z obou stran, čím je jim libo. Jenom ne zkopírovanou nebo vytištěnou z počítače. Hezky rukou psanou. A mám pokoj. Nemusím hlídat, jestli nemají pod lavicí papírky.

Kuře


A pak, že učitelé nejsou také lidé :-).
Reklama