Reklama

Čtenářka Věrulinka prodělala mozkovou mrtvici, a když se vrátila domů, psychicky se zhroutila ze své nemohoucnosti. Pomohli jí z toho manžel a lékařka.

Zdravím a přeji krásný den.

Dnešní téma mě po delší době opět přineslo vzpomínky na dobu, kdy jsem chodila na psychiatrii.
Proč jsem se tam dostala, povím a ráda.  Zároveň jsem vděčná této lékařce, která mi nesmírně pomohla a které jsem na rozloučenou dala dárek, do dnes jsem jí nesmírně vděčná.Nebýt jí, asi by to se mnou bývalo dopadlo hůř po psychické stránce.A můj blbý názor, že tam chodí jenom blázni, jsem rychle přehodnotila.
To, že jsem byla na ÁRU v kómatu, včetně mozkový mrtvici, kterou jsem prodělala již dávno většinově víte, ale nikdy jsem nenapsala v jakém stavu jsem se dostala domů.Nechodila jsem, najednou jsem neuměla psát, na WC mi nosil manžel.Moje psychika byla totálně na dně.Celé dny jsem proplakala a jak z toho ven?
Já, která byla vždy jako vítr, žádná práce pro mě nebyla náročná a ze mě byla troska, manželovi na obtíž.
Manžel o tom mluvil s obvodním lékařem, který napsal doporučení na psychiatrii.
Když mi to manžel sdělil, to se mi už zhroutil svět.Pane bože, já budu ještě chodit na psychárnu, cožpak jsem blázen?
Po několikátém vysvětlování, jsem svolila a manžel mi vozil k psychiatričce, která byla na svém místě.Zkraje to se mnou neměla jednoduchý, jen jsem k ní vešla, no vešla, bez francouzkých holí a manžela, jsem se neobešla, jsem pouze plakala a plakala.Vždy mi vyslechla, její rady a její přístup byl opravdu úžasný.
Dala mi léky, který mi ihned zabíraly a já najednou vše začala chápat jinak, můžu říci rozumně.Doporučila zakoupení počítače a domácí kolo na cvičení.Samozřejmě bez mého vědomí, dohodla se s manželem.
Během pár týdnů jsem nejen začala chodit sama, ale i moje schopnosti s počítačem mi pomohly.Najednou jsem znovu začala psát, chodit a já se znovu cítila jako ženská, kterou nejen že manžel už nemusí nosit na WC, ale která uvaří, poklidí a má koníčka a navíc-PC, který mi bylo vždy proti srsti.Časem mi léky začala ubírat a já jsem se ze všeho dostala.
A dneska zvládám vše v pohodě.Jediný problém je ten, že vše musím pomalu a už nejsem a nebudu, ženská, jako vítr.Ale co, hlavně že vše zvládám sama a nejsem nikomu na obtíž.
Prostě nikdo se nemusí stydět za to, že chodí toto oddělení.

Zdraví Věrulinka
Tento text nebyl redakčně upraven


Děkuji vám Věrulinko za optimistický příspěvek v závěru dnešní editace. K tomu, abychom byli šťastní a spokojení sami se sebou, potřebujeme mít každý nějakou oporu. A z vašeho textu čiší, že jste měla štěstí na svého manžela.

Dnešní tématem dne bylo naše duševní zdraví

Kolem 16. hodiny jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou. Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu. A již mám jasno!