Reklama

Ahojky redakce,

 

mluvíte o strachu? Tak ten já dneska opravdu mám, jelikož jsem se odhodlala dát výpověď v práci. Asi si pomyslíte strach z čeho? Takových výpovědí ještě bude! Ale v tom to  právě vězí.

Nové místo mám jisté, ve všech směrech je pro mě výhodnější, ať už z hlediska platového nebo z hlediska dojíždění. Jenže nástup je už 1. 8. 2005 a já nevím, jestli mě šéf pustí.

Prostě tu na něj čekám, až dojede, v ruce žmoulám již napsanou výpověď a trnu, co na to řekne.

Jestli mi to neschválí, tak bude po všem. Na pozici, kterou jsem chtěla, obsadí někoho jiného a já tu zase zůstanu hnít.

Asi to vypadá, že tu jsem nespokojená a nevděčná, ale není to tak.

Vzali mě sem hned po škole, dost jsem se tu toho naučila, ale už tu není žádný profesní růst!

Jsem typ člověka, který musí dělat a objevovat pořád něco nového a mít v práci nějakou motivaci k dosažení lepších výsledků, jenže to tady nemám.

A taky si myslím, že ve svých 21 letech se mám hodně co učit, a tak to nechci promarnit.

Takže se bojím, že mi to šéf zamítne a pak mě bude mít pěkně v hrsti.

Uff, jsem zvědavá, jak to teda dopadne. Každopádně mi držte pěsti.

 

Vaše věrná čtenářka Trinitty20

 


Kdybych tvůj mailík objevil dříve, prožívali bychom tvé napětí s tebou. Teď už nám můžeš jistě prozradit, jak si dopadla...