Rodina

Trinii: Chtěla jsem pochopení rodičů

Krásný den všem. Jako dítě jsem byla velmi uzavřená, stydlivá a tak všechny moje sny a přání zůstaly schované hluboko uvnitř. Maminka říkala, že jsem byla to dítě, které kam posadili, tam za hodinu našli. Moc dětí se mnou nekamarádilo, byla jsem vždycky tak trochu "divná". A ze všeho nejvíc jsem si přála, aby se moji rodiče snažili mě pochopit a aby mi pomohli se zorientovat v tom velkém, a bohužel pro tak naivní a hodné dítě jako já byla i zlém světě. Ale nestalo se a řekla bych, že například i můj šéf mě zná osobně lépe, než rodiče poznali za celý můj život. Asi měli radost jen z toho dělání dětí.

Myslím, že jsem se vychovala tak trochu sama. Moje sestra byla ta naše hvězda, nejmladší, nejvíc uřvaná. Chodila do klavíru a do zpěvu, maminka se v ní viděla, měla spoustu kamarádek, měla hezčí oblečení než já, byla to panenka. Mě brali jako toho nenáročného, co nezlobí a neozve se, tudíž nic nepotřebuje, takže jsem jen žila. Vždycky jsem byla odstrčená a tak jsem to chápala. Docházet mi to začalo, až když jsem byla větší dítě. Takže můj sen pak bylo mít velkou rodinu a zařídit si to se svýma dětma úplně jinak, než to fungovalo u nás. Žila jsem vlastně jen vyhlídkou na lepší život, až budu velká a budu se starat sama o sebe a svoje děti. Zkrátka budu konečně pro někoho důležitá.

Tak tedy teď už jsem velká, nežiji budoucností, ale přítomností a rodinu zatím nemám. Minulost je mrtvá, nevzpomínám na dětství, nezajímá mne co bylo, ale žádnou křivdu nepociťuji. Jen definovat nějaké city k rodině asi neumím:( Jsem jim vděčná, že mi dali prostor rozvíjet mou osobnost samostatně, ale žít v tomto světě? s tím mi nepomohl nikdo a vlastně to pořád moc neumím. A to je nesplněný sen.

Trinii

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Nesete si i vy z dětství nějakou křivdu nebo nesplněný sen? Napište nám svůj příběh. Váš příspěvek zveřejníme ještě dnes.

redakce@zena-in.cz

   
09.06.2010 - Děti - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. [6] Lily47 [*]

    Aspoň že to bereš takhle dobře...:) Inu, vztahy dětí s rodiči jsou jedny z nejsložitějších vůbec..

    superkarma: 0 27.06.2010, 21:07:28
  2. avatar
    [5] Fazol [*]

    Neboj se,vše časem přebolí a nějaký fajn člověk pro tebe už určitě někde je,jen jste se ještě nepotkali Sml22.Mí rodiče zaregistrovali,že existuju,až jsem vážně onemocněla,mimochodem v mých 30 letech.Do té doby se o mě starala babička -byla jsem k ní odložena v 10 letech.Rodičovstvo se snaží,já je respektuju,toť vše.Všechno chce čas.Momentálně jsem velice spokojená a mám se dobře.Přeji hodně štěstí.

    superkarma: 0 09.06.2010, 23:52:31
  3. [4] Evuska007 [*]

    Nic si z toho nedělejSml79. Hlavní je, že žiješ přítomností!!! Určitě na Tebe čeká někdo, kdo Ti bude oprou a s kým si všechno vynahradíš. A nakonec až se po létech ohlédneš, tak si řekneš, že jsi toho zažila na 2 životy. A budeš šťastná, uvidíšSml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 09.06.2010, 14:06:28
  4. avatar
    [3] enka1 [*]

    Řekla bych, že máš širší a pevnější základ do života než sestra. On život ukáže.

    superkarma: 0 09.06.2010, 14:06:15
  5. avatar
    [2] femme [*]

    já jsem byla všemi rozmazlovaný jedináček, což si naši děsně užívali Sml24 Sml30 

    superkarma: 0 09.06.2010, 13:48:44
  6. avatar
    [1] heligona [*]

    To s tím šéfem a rodiči mám podobně. Občas se divím, co někteří rodiče mají za potomky, jako by to ani nebyla jedna krev Sml80

    superkarma: 0 09.06.2010, 13:33:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme