Privy, cess, jakes, necessary, aisance, retrait, cesso, privato, Abritt, Toilette, Abort nebo odchodnoje - to všechno jsou slůvka, popisující prostý, ale zato důležitý výdobytek civilizace, známější dnes pod skoro mezinárodním označením WC - water closet - hezky česky řečeno záchod. Je to jakási třináctá komnata - zařízení hojně používané, ale málokdy zmiňované, a vědci, zabývajícími se historií člověka, hojně opomíjené.

Co putuje do záchodu
Že se jedná o prvek sice nikoliv nezbytný, ale nesmírně příjemný, uzná jistě každý, kdo byl nucen nějakou dobu putovat přírodou a ulevovat si kde se dalo, tu za keřem, onde v kukuřičném poli, za deště, větru a někdy i sněhu. A ulevovat si musíme - touto cestou z nás totiž odchází nestravitelné pozůstatky pozřené potravy - cca 5 %, rozpuštěné ideálně v 70-80 % vody. Náš organismus vyprodukuje 150-500 gramů této kašovité hmoty za den. Zkuste si schválně spočítat, kolik této produkce musí denně pojmout kanalizace města, jako je třeba Praha.

Bobří záchodek
Stavba speciální místnosti k "ulevování si" není, ač by se tak mohlo zdát, výsadou člověka. Už v časech, kdy ještě lidstvo stejně jako opice kálelo pod sebe, budovali si bobři pravý water-closet - místnůstku, odkud je jejich trus odplavován vodou. Jezevci zase mají suchý záchod umístěný v dostatečné vzdálenosti od nor, aby k nim pach trusu nelákal možné nepřátele. Prvními člověčími záchody jsou zřejmě klozety s tekoucí vodou z 3. tisíciletí př. Kr. Stavěli je záhadní nositelé minojské kultury, spolu s teplým vzduchem vytápěnými koupelnami a luxusními vanami.

Veliký strážce řitě
Od počátku své existence se lidstvo potýká s nejrůznějšími neduhy trávícího traktu, mezi nimiž nemalou roli hrají i průjem a zácpa. Že se jedná o komplikace významné dokazují už staroegyptské papyry - uvádějí více než 700 předpisů, jak napomoci zdravému vyměšování. Proti zácpě prý například pomáhají masáže bránice, za které lze považovat i smích. Byli to právě staří Egypťané, kteří věnovali problematice vyměšování celou lékařskou školu - její absolventi se mohli pyšnit hrdým titulem "strážce řitě".

I mumie mají močové kameny
Od pradávna naše předky trápí také močové kameny v nejrůznějších velikostech, zejména ty ostrohranné. Nejstarší byly nalezeny u mumie, staré přes 5 000 let. Operovali je už staří Indové v 5. stl. př. Kr. Slavný lékař Sušruta přitom doporučoval originální narkózu - přivázání pacienta k posteli. Ve 12. až 14. století se zase podle barev moče určovalo, jakou chorobou pacient trpí. Věhlasní salernští lékaři rozlišovali devatenáct odstínů.

Klystérek a projímání...
Běžnou léčebnou metodou celého středověku bylo kromě pouštění žilou a podávání dávidel a projímadel také aplikování klystýru. Na tuto léčebnou metodu prý doplatili rodiče Ludvíka XV. a sám jinoch jen tak tak unikl z rukou lékařů. Ani Jindřichovi z Valois projímadlo nepomohlo, když mu ho předepsali na léčbu zranění, způsobeného úlomky dřevce, který mu pronikl pod zvednuté hledí přilby.

Tolik k úvodu do tajemství vědy, kterou pro zjednodušení můžeme nazývat záchodologie. Příště si povíme něco o záhadných záchodcích staré Indie, Egypta a samozřejmě antického světa.

S využitím knihy Radomila Šolce - Kam i císař pán chodil pěšky.

Věděla jste, že si bobři staví záchody? A že opice je jedno z nejméně čistotných zvířat? Vypočítala jste si, kolik stolice vyprodukují obyvatelé Prahy? Zažila jste někdy léčbu klystýrem?

Reklama