Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Je opět vzpomínkový a posílá nám ho čtenářka s nickem monkee

Dobrý den všem rodičům i žáčkům. Na třídních schůzkách, které jsem navštěvovala jako rodič, nic zaznamenáníhodného nebylo, synátorův prospěch neměl výkyvy a zlobení bylo v mezích normy. Při volbě zástupců do SRPŠ jsem se vždycky sunula nenápadně pod lavici (naštěstí jsem celkem skladná). Později jsem už radši posílala bývalého.

Zajímavější je vzpomínka na jednu třídní schůzku, když jsem byla já to dítě, tedy student. Bylo to ve třeťáku na průmce. Máti se tam snažila jezdit pravidelně, i když to bylo 40 km od našeho bydliště. Třeťák se mi opravdu, ale opravdu nevyvedl a na konci druhého pololetí jsem byla jasná: první (naštěstí i poslední) čtyřka na vysvědčení od kantora, se kterým nebyla rozumná diskuse možná.

Protože mi bylo máti líto, aby neutrpěla totální šok, poprvně v životě jsem jí poslala dopis z intru, aby věděla, co má chuděra čekat. Hádejte, jak to dopadlo. Když jsem v pátek přijela domů, máti na žádné schůzce nebyla a čekala na mě, abychom daly „řeč“. Přijala celkem sportovně (a bez vylágoše či zaracha) moje vysvětlení. Třídní schůzka se prostě konala doma. Máti v mých očích tehdy zabodovala.

Nebo že by si tehdy nechtěla trhnout ve škole ostudu? :-)

Zdravím monkee

Já myslím, že jedna "šťoura" na střední zase není taková katastrofa

Jak vzpomínáte na rodičáky vy, milé ženy-in? V dobrém, nebo spíš ve zlém?

Byly pro vás noční můrou, nebo jste se neměla čeho bát?

Napište nám na: redakce@zena-in.cz

Reklama