Rodina

Třídní důvěrnice Elioza

Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka s nickem Elioza a vy se v něm dočtete, co obnáší být třídní důvěrnicí?

Jako malá jsem byla nevýrazná, tichá myška, kam mě postavili, tam jsem stála. Rodičovské schůzky tudíž nebyly nijak náročné na můj stres ani stres mých rodičů. Stejně mi to v té době bylo asi fuk. Rodičům jsem říkala pravdu a nic než pravdu rodiče slyšet nechtěli a neuznávali.

Na střední škole jsem však měla pocit, že se neučím pro sebe, ale pro otce (od 14 do 18 let mě a bratra vychovával pouze otec). Když jsem měla na vysvědčení nedejbože trojku, bylo to celostátní neštěstí. Stále dokola opakoval: "Neučíš se pro mě, ale pro sebe. Kdybys na to neměla, tak neřeknu, ale ty na to máš!" Ale já stejně měla pocit, že jsem se učila pro něj a za něj. On coby elektrikář se chtěl pochlubit diplomem své dcery. Proto ty přehnané nároky. Bratr mu sen splnil a já mu to zřejmě podvědomě sabotovala. Mám "jen" maturitu;-)

Od té doby uplynula pěkná řádka let a já se stala matkou. Chodila jsem na SRPŠ pravidelně. Ale syn se učil dobře a víc než dobře... až do devítky. V podstatě jediné, co jsem kdy řešila, bylo, že syn vyrušuje v hodině a baví celou třídu svými vtípky, hláškami a podobně. Dostal nálepku třídního šaška a ta mu vydržela do konce základní povinné docházky. Od šesté třídy jsem se, ani nevím, jak se to přihodilo, stala třídní důvěrnicí. To je zástupce z řad rodičů, který jde nejen ne třídní schůzku, ale jednou za rok i na schůzku s ředitelem školy a ostatními důvěrníky. Na takových schůzkách se projednávaly důvěrné i nedůvěrné záležitosti. Například rozpočet na aktuální školní rok.

Po každé takové schůzce jsem musela coby zástupce třídy předstoupit před celou třídou rodičů a díky taháku s mými poznámkami přednést rodičům, co se projednávalo. Často jsem mívala trému, ale jak čas plynul, zvládala jsem přednes na dané téma bez problémů. Stala jsem se mistrem improvizace s komediální vložkou. A po kom, že prý ten syn je??

Loni syn začal navštěvovat střední školu a na první schůzce paní učitelka vznesla zvláštní dotaz. " Tak a ještě tu mám poznámku, že máme zvolit zástupce třídy z řad rodičů. Je tu někdo, kdo by měl zájem??" Nikdo ani nepípnul a nastalo najednou takové ticho, že by bylo slyšet spadnout i vlas na zem. " Tak jinak. Kdo dělal třídního důvěrníka na základní škole??" pokračovala úča. A já se přihlásila. Joooo, jenže to jsem dělat neměla. Nikdo nic nenamítal a já se ochotně-neochotně stala třídní důvěrnicí dalších rodičů.

Jen doufám, že na vysoké škole, kam se můj neplnoletý drahoušek chystá, se rodičovské schůzky konat nebudou. Ale pozor, moje dcerka se chystá příští rok do první třídy a já mám neblahé tušení, že se stanu třídním důvěrníkem na druhou. Budu ale pevně doufat, že jiný rodič mé žezlo rád převezme. A já se ráda stáhnu z trůnu a vzdám se vlády.

Důvěřujte, ale prověřujte! ...pro dnešek radí "třídní důvěrnice" Elioza

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Gratulejeme. Vy už jste třídní důvěrnice s dlouholetou praxí

Napíše nám ještě některá čtenářka na dnešní téma? Ještě je čas. Už jsme tady měli pohled učitele, žáka, rodiče, třídní důvěrnice... kdo nám dnes ještě chybí? Kdo chce vyjádřit svůj názor? Má ještě možnost na

redakce@zena-in.cz

   
18.10.2010 - Učení - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [2] elioza [*]

    Sml30Sml30jak to??

    superkarma: 0 19.10.2010, 12:26:02
  2. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml30Ruce bych ti líbala

    superkarma: 0 18.10.2010, 15:46:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme