Mé vzpomínky na školu?
Jelikož jsem člověk uzavřený, na svá školní léta nevzpomínám příliš ráda, i když to vždycky nemusí souviset. Těžko jsem si hledala kamarádky. Na 1.- 5. třídu si moc nevzpomínám. Jen, že jsem si žádnou opravdovou kamarádku nenašla. Od 6. třídy k nám přišli žáci z druhé školy ve městě, takže byly vytvořeny nové třídy. Naše třída se rozdělila (pokud se týká dívek) na tzv. "vesničanky" a "světačky". Ani do jedné skupiny jsem "nezapadla", ale kromě těchto 2 skupin byla ve třídě ještě jedna dívka, dcera učitelky, ze které si ostatní dělali legraci, a tak jsme na sebe nějak "zbyly". Ale nebylo to opravdové přátelství. Mě "světačky" nechávaly celkem na pokoji, protože jsem byla dobrým zdrojem nápovědy :-) . Samozřejmě jsem se v případě potřeby své jediné "kamarádky" zastala, ale jak už jsem psala, opravdové přátelství to nebylo.
Na střední škole to pokračovalo podobně, asi to bylo i mými zájmy - ráda a hodně jsem hlavně četla a dělala různé ruční práce (šití, pletení, háčkování, vyšívání), což nejsou příliš společenské činnosti. Navíc v té době většina spolužaček (byly jsme dívčí třída) už chodila s nějakým klukem, hodně si o tom samozřejmě povídaly, zatímco já, i když jsem asi dva vztahy navázala, skončilo to nezdarem.
Kdybych popisovala svůj společenský život na kolejích, už bych se jenom opakovala.
První velké přátelství přišlo až v zaměstnání, ale to už je zase jiná kapitola...
Nechtěla bych, aby můj příspěvek vyzněl lítostivě a bolestínsky, v současnosti nejsem bez přátel a zůstali ti, na které se můžu spolehnout.
monca13


Milá monco13,
i takový je školní život a jsem ráda, že jste se nám svěřila. Každý nemusí na školu vzpomínat rád, hlavní je, že jste spokojená teď a máte svůj okruh přátel.

Reklama