Reklama

man

Je vám skoro třicet, jste vdaná a máte rodinu? Tak to jste měla velké štěstí. Alespoň takový je názor mé kamarádky Kamily, která zcela otevřeně prohlašuje, že třicátníci prostě nejsou k mání. Proč?

Kamče je dvacet devět let, už by chtěla pořádného chlapa, se kterým je možné založit rodinu, jenže v její věkové kategorii zkrátka ne a ne ulovit toho pravého. „Nemám asi na chlapy štěstí, nebo já nevím,“ zoufá si Kamila.

Čtyři zkušenosti

  • Kluci: Spousta chlapů kolem třiceti let jsou ještě nevyzrálí kluci. Sice pracují, ale místo vážného uvažování nad rodinou sedí dny a noci u počítače a hrají World of Warcraft...
  • „Na ženění mám dost času!“ Další z typických postojů třicátníků. Když už to vypadá, že třicátník za něco stojí, často se nechce vázat, má sice zodpovědnost a rozumné názory na rodinu, ale k tomu nepříjemný blok - že je ještě mladý a chce si užívat.
  • Ženáči: Ideální vzorek, ale pro Kamilu nepoužitelný. „Nejsem prostě ten typ, který by jiné obluzoval chlapa.“ Kamila dívkám, které narazily na toho pravého, když jim bylo kolem dvaceti, může jen závidět. Také jednou podobného kluka měla, ale to bohužel skončilo tragicky.
  • Depresáci: Dalším z poměrně častých postojů, se kterým se Kamča setkala, byli kluci, kteří si ve třiceti myslí, že jim už ujel vlak. Na založení rodiny je už pozdě, hypotéku by se svým platem nedostali, tak se raději utápí v černých myšlenkách, než aby s tím něco dělali. „To prostě není pro život..."

Je nějaké řešení?

Kamila stále doufá, že snad brzy najde toho pravého. Ale smůla se jí lepí na paty, navíc je v mnoha ohledech příliš hrdá. Nechci nějakého čtyřicátníka, který se už s podobnými problémy vyrovnal.“ Bylo by snad řešením seznámit se na inzerát?

Co si myslíte vy? Jsou k mání třicátníci, kteří by chtěli založit spokojenou rodinu? Co byste poradila Kamile?