Reklama

RosaGloriaDei si smazala text co smolila od rána a poslal nám druhou verzi pojednávající úplně o něčem jiném. Ale i toto čtení vás bude jistě bavit. Díky moc za příspěvek.

Krásný den vám všem, před chvílí jsem dopsala svůj dlouhý příspěvek k dnešnímu tématu, po chvilkách jsem si s ním hrála od rána, a co myslíte? Jedno hloupé ťuknutí a všechno je fuč (ono by nejspíš nebylo, kdybych v touze po záchraně zbrkle neťukla i podruhé, což mi krásně připomnělo, jak mi kdysi kolegyně v práci oznámila, že po otevření jisté stránky na ni vykoukl virus, načež se mě zeptala, jestli to mám také tak…blondýna, jistě, že mě zajímalo, jak to bude vypadat u mě…no, byl tam).

Kolikrát  jsem se dušovala, že budu zálohovat, k automatickému nastavení jsem se na svém novém počítači ještě nedostala…. Takže to zkrátím, ostatně nic jiného mi v tomto „utkání“ vzhledem k pokročilému času ani nezbývá.
Můj vztah ke sledování sportu je spíše chladný, i když úplně netečnou nezůstávám. Jako dítě jsem chodívala s taťkou na hokej, ten mě docela bavil, na fotbale jsem byla jednou, otrávila jsem své široké okolí natolik, že mě tam víckrát nevzali. Na druhou stranu se alespoň maličko snažím být v obraze i v tomto oboru, aktuálně například vím, že máme v historii prvního profesionálního mistra světa v boxu J
Když jsem byla malá, věděla jsem, že jsou 3 události, kdy je potřeba být zticha – na posedu na čekané, při Zprávách a při Mistrovství světa v ledním hokeji.

Na posed se sice s mužem nedostanu, ticho vyžaduje jen při Sportovních novinách, ale jakmile začne MS, musím chodit po špičkách. Přiznávám, když podle mého názoru konečně „o něco jde“ (podle mého muže však „vždy o něco jde“), také sedám k obrazovce a fandím „našim“.

Jestli totiž něco miluji, je to chvíle, když po skončení hraje česká hymna a naše vlajka stoupá vzhůru. Ze stejného důvodu sleduji i Olympijské hry, vždy vím, kdy máme nějaké to želízko v ohni a kdy mám držet palce. Nemůžu nevzpomenout na MS 2010, které jsme nakonec vyhráli, nevím sice přesně, který zápas to byl, vím jen, že jsem byla těhotná, byli jsme na cestě na koncert skupiny Smokie, tak jsme s mužem „sledovali“ utkání v rádiu.

Byla to tenkrát bomba, nějaký gól jsme dali snad vteřinu před koncem (či možná před koncem třetiny), všem televizním maniakům doporučuji, aby si takový rádiový přenos zkusili. Je to mnohem větší adrenalin J
Vidím, že píši o něčem úplně jiném, než jsem psala v onom textu, co se mi tak rychle „ztratil“, takže tu část, o jedné šikovné atletce z naší rodiny si nechám na příště J

Opravdu nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Mějte si prima.

RosaGloriaDei
Text nebyl redakčně upraven


Dnešním tématem bylo

Jak to máte se sledováním sportovních televizních přenosů.