Rodina

Tři roky jsem tajila před mámou bulimii

Jestliže si myslíte, že není možné tajit závažnou psychickou i fyzickou nemoc před rodinou, nechte se vyvést z omylu. Přečtěte si vyprávění dvaadvacetileté Klárky, která tajila před mámou i celou rodinou bulimii dlouhé tři roky...

bul

Nejste se sebou spokojená? Nemůžete projít kolem zrcadla? Připadáte si hnusná? Pozor! Nechci vás strašit, ale měla byste si na sebe dávat dobrý pozor, abyste nesklouzla do podobných problémů jako dnes dvaadvacetiletá Klára...

Klářin příběh

Není pro mě snadné začít. Kořeny téhle nemoci spadají kamsi do dávného dětství. Byly snad prapůvodcem posměvačné narážky spolužáků ve škole, nebo kritické poznámky rodičů o černé ovci? Netuším. Znám jen spouštěcí mechanismus, a tím byla maturita. Stresy spojené s pocitem odpovědnosti ve mně vyvolávaly záchvaty přejídání, takže jsem začala nekontrolovatelně přibírat. Přesně si pamatuji na chvíli, kdy jsem si poprvé strčila prst do krku s cílem vyvolat dávicí reflex. Bylo to o vánočních prázdninách, kdy zbytek rodiny odjel na hory a já zůstala doma se spoustou učení, ale také spoustou dobrot a cukroví. Strašně jsem se přejedla, bylo mi děsně zle a po cestě na záchod jsem přesvědčovala sama sebe, že to dělám jen proto, aby mi nebylo tak těžko. Překvapilo mě, jak to šlo ztuha. Musela jsem prstem v krku několik desítek minut zběsile kroutit, než šel obsah žaludku ven. Cítila jsem se pak úplně příšerně nejen po těle, ale i po duši, a přísahala si, že to bylo naposled. Nebylo.

S nástupem na vysokou se to naopak mnohonásobně zhoršilo. Z občasných excesů jednou za měsíc se začalo pomalu stávat pravidlo. Nejprve jen v noci, kdy už zbytek rodiny spal, ale potom i ve dne. Nedovedeš si představit ten strašlivý stres: „Teď jsou všichni v obýváku a koukají na televizi, tak honem rychle, hlavně ať mě nikdo neslyší.“ Utíkala jsem z rodinných oslav, ze svátečních obědů, z narozeninových pikniků, jen abych mohla jít zvracet. Bylo mi ze sebe samotné na nic, připadala jsem si falešná, špinavá, odporná. Občas jsem i celý týden nedokázala odejít ven z bytu a kolem zrcadel chodila se zavřenýma očima, jak mi bylo ze sebe špatně a jak jsem se nenáviděla. Když jsem jela někam s kamarády, kde nebylo možné nepozorovaně zvracet, vymýšlela jsem si různé výmluvy, proč nemůžu jíst (nejčastěji nevolnost, na tu se pak dalo svést i případné zvracení, když jsem něco přece jen snědla).

Dodneška nechápu, jak se mi to dařilo před mámou tři roky tajit. Naštěstí byla tehdy strašlivě zabraná do práce, takže si mě moc nevšímala. Pravidelně chodívala domů po desáté večer a pak ještě pracovala, třeba i do dvou, do tří do rána, když bylo třeba. Měla jsem tedy spousty prostoru a času. Nakonec nemoc vygradovala do takových rozměrů, že jsem klidně i celé dny trávila pouze jedením a následným zvracením a s tím spojeným pláčem, výčitkami a sebenenávistí.

Byl to až můj přítel, kterému jsem se s nemocí dokázala svěřit, a díky kterému jsem dnes vyléčená. Říct vše mámě jsem se ale strašlivě bála. Děsila jsem se toho, že mě odsoudí, že to nepochopí, že mi bude vyčítat. Vše ale bylo jinak. Příjemný ten rozhovor určitě nebyl, ale překvapivě se zlobila jen proto, že jsem jí vše tak dlouho tajila. A možná si vše i trošku vyčítala, že si pro samou práci nevšimla mých problémů. Bulimie mi hrozně moc ublížila. Kvůli ní jsem si úplně přestala věřit, lhala jsem lidem, které mám moc ráda, nedodělala jsem vysokou školu.

Teď jsem zdravá - byl to boj dlouhý a náročný, ale bulimie je konečně pryč. I když vyhráno ještě zdaleka nemám - musím se začít mít ráda a najít víru ve své schopnosti - jedno mi ta hrozná nemoc přece jen dala: znovu jsem si našla cestu k mámě, se kterou mám teď lepší vztah než kdykoli dřív!

Klára

Setkala jste se ve vašem okolí s bulimií?

Možnost%
Ano.38,1
Naštěstí ne.61,9

Co je vlastně bulimie?

Mezinárodní klasifikace nemocí udává tyto základní symptomy, které je třeba brát v úvahu, když se lékaři rozhodují, zda se jedná, či nejedná o mentální bulimii:

  1. opakující se epizody záchvatovitého přejídání minimálně dvakrát týdně po dobu minimálně tří měsíců,
  2. pocit ztráty kontroly nad jídlem během této epizody - tedy například pocit „nic mne nemůže zastavit, musím se najíst“,
  3. zneužívání projímadel, diuretik, vyvolávané zvracení za účelem patologické kontroly případného zvýšení hmotnosti.

Podrobné informace o mentální bulimii najdete v našem článku...

 

   
30.11.2010 - Rodina - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [41] Werwolfka [*]

    Je to těžko zvládnutelná nemoc pro ty, co jsou na to sami. U mě to začalo, když odešel otec od rodiny. Pak odešla sestra. Komplet rozpad rodiny. Vysoké náraky na to co mam splnit. Máma rodinu moc neřešila. Ve škole šikana, zároveň přestup na novou školu, ztráta kamarádů, hledání nových, samota a nesnášenlivost sebe sama, urážky i od otce. 5 let se z toho hrabu a ještě to není uplně ok a nikdy nebude Sml80. A vy co píšete, že to nechápete, že to dělaj holky jen z nudy, že jsou blbé atd. Vám přeju, aby se vám to přihodilo, nebo minimálně někomu vám blízkému, vašim dětem! Sml31 Netušíte jak to ničí zdraví, vztahy, život, leze to do peněz a jiné důsledky. A že bych ráda skončila? Si pište nány pitomý, ale nejde to tak lehce jak si myslíte. Ukradněte dlouholetému silnému kuřákovi cigaretu a nedejte mu přístup k jiným a po dni vás bude nenávidět. Dá se to přirovnat ke kouření, k alkoholismu a jiným návykům.

    superkarma: 0 07.12.2010, 16:33:24
  2. avatar
    [40] Makova_panenka [*]

    Kájina — #39 naprosto neprofesionální jednání ! Sml31 Ale je to bohužel v člověku a i takoví lidé chodí do zdravotnictví Sml80

    superkarma: 0 06.12.2010, 11:29:31
  3. avatar
    [39] Kájina [*]

    je to tak..stačí jedna blbá poznámka...Sml22Sml22málo sebevědomí a už to jedeSml68Sml68 a je hrozně těžký se s toho vyhrabat....bohužel osobní zkušenost, která už je naštěstí za mnou...a tajit se to dáSml22Sml22u mě to okolí taky netušilo cca 2,5 roku, ne-li déle...a najde se i hodně lidí co tě odsoudí... v živé paměti mám sestřičku od doktorky, když mi brala krev na testy, jak byla hnusná a urážela mě, jen jsem čumělaSml80Sml80

    takže chápu a držím moc palceSml67

    1. na komentář reaguje Makova_panenka — #40
    superkarma: 0 01.12.2010, 09:25:41
  4. avatar
    [38] nelysek [*]

    Toto sebepoškozování nechápu Sml23, stejně tak nechápu, že si toho dlouho nikdo nevšimne, je přeci divné, že někdo od každého jídla odchází na záchod nebo na záchodě tráví hodně času Sml80. Doufám, že se to mým dětem vyhne nebo to alespoň zjisím včas...

    superkarma: 0 30.11.2010, 21:32:09
  5. avatar
    [37] Lilinka [*]

    magdulali — #36 Tak si k tomu zatleskej. Sml3

    superkarma: 0 30.11.2010, 17:49:03
  6. [36] magdulali [*]

    nechápu tuto nemocSml59Sml80

    1. na komentář reaguje Lilinka — #37
    superkarma: 0 30.11.2010, 17:04:33
  7. avatar
    [35] Makova_panenka [*]

    Dante Alighieri — #11 mandzarik — #14 mandzarik — #20

    to je právě to, kolikrát stačí blbě položená poznámka, dotyčný to nemusí ani myslet zle....

    A co se týče společnosti, myslím, že má na podobných věcech lví podíl taky Sml15

    superkarma: 0 30.11.2010, 15:37:21
  8. avatar
    [34] Lucimo [*]

    lonkue — #24 Spíš debilní.Sml24

    superkarma: -1 30.11.2010, 13:43:31
  9. [33] ivetinkav [*]

    mýho manžela bývala manželka s tím onemocněla, zjistil to po 5 letech, nikdo to nevěděl, hrozná nemocSml15

    superkarma: 0 30.11.2010, 13:40:33
  10. avatar
    [32] hubajda [*]

    pribeh ze stastnym koncem ale jen malo pripadech to tak dopadne ,myslim ze je lepsi met nejake to kilko navic a kdyz je nejhur at to jde dolu nez nemit nic

    superkarma: 0 30.11.2010, 13:36:38
  11. [31] jastura [*]

    Dante Alighieri — #11 tak to jsem tlusťoch.. mám 60 kg na 167cm ale tlustá si fakt nepřipadám

    superkarma: 0 30.11.2010, 12:53:20

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] mandzarik [*]

    delfi.na — #27 Jasněže se změní. Je prostě psychicky nemocná. A fakt Kláře děsně přeju, že se dostala ven. Jak bylo níže, ne každé se to podaří.

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:59:04
  2. avatar
    [29] mandzarik [*]

    lonkue — #28 Asi jo. Minimálně dát ten vklad.

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:57:43
  3. [28] lonkue [*]

    mandzarik — #25 hmmm.... on je proste pruser, kdyz mlada holka propadne jakemukoliv sebedestrukcnimu chovani jenom proto, ze ji nejaky debil (pravdepodobne zakomplexovany) rekne, ze je tlusta.... Tady pomuze jenom vychova v rodine. Kdyz ji doma nikdo soustavne nepodrazi sebevedomi, tak by mela byt schopna se s necim takovym vyrovnat.

    1. na komentář reaguje mandzarik — #29
    superkarma: 0 30.11.2010, 11:55:00
  4. avatar
    [27] delfi.na [*]

    Mám spolužačku, která se do dneška z téhle nemoci nemůže vyhrabat. Má spoustu zdravotních problémů, nemůže mít děti a i jak ji znám povahově, tak se změnila, už to není ta, kterou jsem znala. Sml15

    1. na komentář reaguje mandzarik — #30
    superkarma: 0 30.11.2010, 11:54:52
  5. avatar
    [26] mandzarik [*]

    lonkue — #24 moje dcera je taky labilní. a puberty se děsím.

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:28:17
  6. avatar
    [25] mandzarik [*]

    lonkue — #24 možná je, ale nic to nemění na tom, že se dostala do pořádnýho průseru. ten spouštěč může číhat kdekoliv. u každé závislosti.

    1. na komentář reaguje lonkue — #28
    superkarma: 0 30.11.2010, 11:27:13
  7. [24] lonkue [*]

    Dante Alighieri — #11 ta je slecna je asi trochu labilni, ne...?

    1. na komentář reaguje mandzarik — #25
    2. na komentář reaguje mandzarik — #26
    3. na komentář reaguje Lucimo — #34
    superkarma: 0 30.11.2010, 11:16:10
  8. [23] lonkue [*]

    hardy — #6 no ony to delaji na schval. A nebo proto, ze nemaji nic lepsiho na praci...Sml28

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:14:34
  9. avatar
    [22] mandzarik [*]

    nadenica — #18 To přirozené sebevědomí je potřeba, jistě, jak psala Dante, špekouna nebudu plácat po macatém rameni, jak jí to sekne, když jí uletí knoflík na kalhotách, ale s citem, pořád ... tam vidím základ. Ale stejně se bojím, když to tu padlo. Často na to myslím, právě kvůli té genetické zátěži.

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:05:27
  10. [21] Jany54 [*]

    Problém je to složitý. Ano, zdravá výživa a pohyb, snad to rodičovské zázemí ..Sml22

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:03:48
  11. avatar
    [20] mandzarik [*]

    nadenica — #18 Prosím tě, nedávno tu byla kamarádka s třináctiletou dcerou, ta holka má podváhu a spolužačky kolektivně drží diety. Podělaný trendy.

    1. na komentář reaguje Makova_panenka — #35
    superkarma: 0 30.11.2010, 11:02:08
  12. avatar
    [19] mandzarik [*]

    svata — #17 No jasně, věřím tomu, že je to pěkná holky a kluci se za ní točí, je to nemoc, závislost ... to je na odborníky. Přesně z toho mám obavu, dcera má těžkou kostru, je vysoká ... dispozice snad ne - ale jak říkáš, ona je labilní, je to v hlavě.

    superkarma: 0 30.11.2010, 11:01:13
  13. avatar
    [18] nadenica [*]

    myslím, že by se mělo přísně trestat ukazování ramínek na šaty s váhou 30kg (rádobymodelek). Dcera tady básnila, že by chtěla být modelkou, na mou otázku a k čemu je to prospěšné mi nedokázala odpovědět. V modelingu opravdu nevidím žádný smysl a cíl života. Můj názor...Sml80

    1. na komentář reaguje mandzarik — #20
    2. na komentář reaguje mandzarik — #22
    superkarma: 1 30.11.2010, 11:00:33
  14. [17] svata [*]

    mandzarik — #9 Problém je, že u dcery to spustilo úplně obyčejné mírně přibývání na váze (ženské zakulacování v době dospívání) po hormonální léčbě a následné antikoncepci, což ji vylekalo a začala výrazně méně jíst. Stále aktivně sportovala, takže jsem si říkala, že to stejně nevydrží a zjistí, že bez jídla se nedá sportovat.Ale ona to vydržela a nacpala se vždycky večer, kdy už ten vlčí hlad nemohla vydržet. A potom to už jelo samo...A to je to přitom velice pěkná , schopná a chytrá holka, která si udělala kurs na instruktorku jumpingu (trampolínek :-)) a má své hodiny, kde je moc oblíbená.Kluci se kolem ní točí, ale nic z toho nestačí.V té hlavě to má prostě nastavené špatně a to se moc těžko odstraňuje...

    1. na komentář reaguje mandzarik — #19
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:50:17
  15. avatar
    [16] mandzarik [*]

    Dante Alighieri — #15 JE to složitý. Ano, zdravá výživa a pohyb, snad to rodičovské zázemí, vést k sebekázni, tím sportem se dá podchytit vůle, moc o tom nemluvit, ale pozorovat. Když vidím na bazéně obézní dítě, říkám si, jak to mohli rodiče dopustit. Citlivá věc. Starší pětiletá dcera je hodně vysoká - v první třídě bude trčet. A pár dalších let taky. Spousta času na nejapné poznámky.

    superkarma: 0 30.11.2010, 10:49:34
  16. avatar
    [15] Dante Alighieri [*]

    mandzarik — #13 Je to složitý. Ono zase říkat dceři, že je krásně hubeňoučká, když má třeba panděro a zadek, taky není dobrý, protože pak jí třeba nic nenutí se sebou něco dělat a ve třiceti bude mít 100 kg. Asi nejlepší cestou je vést děti od narození ke zdravé výživě a pohybu a nejlépe vůbec nemít doma váhu.

    1. na komentář reaguje mandzarik — #16
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:40:20
  17. avatar
    [14] mandzarik [*]

    lidicka — #12 Moje holky taky ne, snad nemají po kom, ale stačí strašně málo - když si holka nevěří, pár slov a už v tom lítá ...

    1. na komentář reaguje Makova_panenka — #35
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:39:27
  18. avatar
    [13] mandzarik [*]

    Dante Alighieri — #11 To je o tom sebevědomí (mimochodem parchant jeden). Ta příbuzná do toho vlítla poté, co v pubertě padla jakýsi bezvýznamná poznámka, že by mohla mít štíhlejší stehna. Už nežije. Z fotek to byla krásná holka.

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #15
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:38:30
  19. [12] lidicka [*]

    Naštěstí neznám ve svém okolí nikoho, kdo by trpěl bulímií či anorexií. Dcera je štíhlá od "přírody" neměla nikdy problémy s nadváhou či podváhou.

    Ale musí to být hrozné,jen se divím, že matka dřív nic nepoznala .

    1. na komentář reaguje mandzarik — #14
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:23:41
  20. avatar
    [11] Dante Alighieri [*]

    mandzarik — #9 Mám známou, která spadla do bulimie po následující události - šla v zimě s přítelem na procházku a on řekl, že je mu zima. Ona řekla, že jí zima není. A on na to "to je jasný, tlustým zima nebejvá".  A od té doby drží diety, zvrací, nenávidí se. Byl jí nevěrný a ona to dala za vinu sobě. Prý jí podvedl proto, že ona je tak hrozná a tlustá. Má 60kg při 170cm.

    1. na komentář reaguje mandzarik — #13
    2. na komentář reaguje lonkue — #24
    3. na komentář reaguje jastura — #31
    4. na komentář reaguje Makova_panenka — #35
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:22:17
  21. [10] Bébéčko [*]

    Kláro, držím palečky...

    superkarma: 0 30.11.2010, 10:12:55
  22. avatar
    [9] mandzarik [*]

    svata — #7 Taky se bojím. Ze strany manžela je v rodině anorexie. Mám dvě dcery. Nejdůležitější asi je v nich vybudovat sebevědomí. Vést ke sportu, všímat si. Snad.

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #11
    2. na komentář reaguje svata — #17
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:11:33
  23. avatar
    [8] mandzarik [*]

    Kláro, díky za memento, gratuluju a dál držím palce Sml67

    superkarma: 0 30.11.2010, 10:10:04
  24. [7] svata [*]

    Bulimie je děsná nemoc.Ano , je to nemoc a psychická a strašně těžko léčitelná.Vím o tom své.Za mlada jí trpěla moje sestra a skončila v nemocnici, kde se jí snažili pomoci, ale bezvýsledně. Pomohla jí silná vůle, láska a paradoxně první potracené miminko v 5. měsíci těhotenství ( to už bulimií netrpěla, ale pořád to nebylo úplně vyléčené) kvůli těhotenské cukrovce - tehdy jí řekli, že je to následek bulimie a rozvráceného metabolismu.To se potvrdilo i u dalších tří těhotenství, která naštěstí díky inzulínu skončila všechna úspěšně.Ale je to boj.O to horší je pro mne v současnosti fakt, že i moje 17 letá dcera bojuje s tímhle strašákem přes všechno, co jsme si o této nemoci pověděly a přes to, že jsem se snažila vyvarovat všech chyb, které jsem vyzvěděla od sestry ohledně spouštěče poruchy příjmu potravy. Ale dcera aspoń ví, že je to špatné a hned, jak to přestala zvládat ( já jsem si všimla, že něco není v pořádku, ale v jejích 16 letech jsem to přičítala pubertě, první lásce apod.) za mnou přišla s pláčem, že potřebuje pomoc.Hned jsem si našla odborníky a obě jsme zahájily strastiplnou cestu k jejímu vyléčení.Takže bojujeme, já pomáhám, jak můžu, ale je to velice psychicky vyčerpávající.Nikomu nepřeju, aby se s touto nemocí setkal u svých blízkých.

    1. na komentář reaguje mandzarik — #9
    superkarma: 0 30.11.2010, 10:08:14
  25. avatar
    [6] hardy [*]

    Bulimie , anorexie atd. - jen se ničí zdravíSml31

    1. na komentář reaguje lonkue — #23
    superkarma: 0 30.11.2010, 09:46:29
  26. avatar
    [5] Introvertka [*]

    Kláro, klobouk dolů. Zvítězila jsi. Obdivuji Tě, tohle se všem nepoštěstí. Často slýchávám o holkách, které tuto nemoc budou mít do konce života, protože už to nedokáží s tím přestat.

    superkarma: 0 30.11.2010, 09:18:24
  27. avatar
    [4] ifulinkaa [*]

    já nedávno četla knihu o anorexii,pohled matky a dcery (anorekričky). s nemocí bojovaly,každá v sobě zvlášť a každá navenek. dopadlo to dobře,ale jen pro to,že ta děvucha pochopila,že se musí léčit. bez spolupráce to nejde...

    superkarma: 0 30.11.2010, 08:15:42
  28. [3] Anai [*]

    Tak já jsem skutečně trpěla bulimií! Teď to vidím, nebyla jsem si jistá. Je to už asi 40 let, tehdy se o něčem takovém vůbec nepsalo, nemluvilo. Já si tehdy večer vždy ke knížce brávala  do postele neskutečné množství chlebů v máslem a marmeládou a jedla a jedla a jedla. Měla jsem pokoj v rodinném domě v bytě babičky se samostatným vchodem, ponechána spíše sama pro sebe, matka se věnovala bratrům, s nevl. otcem - alkoholikem jsem moc nevycházela... přítele jsem měla tehdy studujícího na Moravě, takže jsme se viděli jen občas o víkendu. Milovala jsem knížky přečetla snad všechno, co se dalo. A jak jsem tak už chtěla spát, bylo mi samozřejmě těžko od žaludku a šla jsem to přesně jako v článku vyzvrátit do WC.... jinak bych skutečně neusnula, toho jídla bylo příliš, babička se sice divila, ale nezasáhla. Dál to ovšem nešlo, jen vím, že jsem měla od malička potíže s vyprazdňováním a ve 21 letech jsem byla závislá na projímadlech. Váhu jsem tehdy neřešila, to se "nenosilo", jako teď, tak nevím, jestli to mělo či nemělo souvislost.... Poté, co jsem poznala svého exmanžela se vše upravilo a problémy zmizely - já totiž s tím předešlým přítelem sice chodila, ale sex nebyl... tak třeba podvědomá frustrace? Možná....

    superkarma: 1 30.11.2010, 08:04:43
  29. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Jsem asi blbá, já ty holky prostě nepochopím, díky  moje holky, že jste nic takového nedělaly Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 30.11.2010, 07:54:35
  30. avatar
    [1] maje [*]

    bohužel, tolik holek tu šanci - uzdravit se, nedostane. a nebo dostane, ale nezvládnou to.

    superkarma: 0 30.11.2010, 07:26:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme