Domácnost

Tři příhody na jedno téma od čtenářky Jany

O několik zkušeností s dveřmi se s námi podělí i čtenářka Jana. Když byla malá, zradil ji klíč a ona se kvůli němu počůrala. Jako studentka usnula tak tvrdě, že se máma nemohla dozvonit a jako dospělá matka čtyř dětí, zapomněla klíče doma

Dobrý den, děkuji za krásné téma na dnešní den...Zamčené dveře bez klíčů se už určitě staly námětem spousty povídek a příběhů a přesto se stávají stále další a je až s podivem, kolik potíží a pozdějších úsměvů taková malá věc, jako je klíč, může způsobit...

Já mám  sama několik takových zkušeností...Ta první je už hodně dávno-mohlo mi být asi 6 let, dostala jsem svůj první  klíč na krk (jako většina tehdejších sídlištních dětí) a povolení , že nemusím do družiny. Jak jsem tehdy byla pyšná! Ale pýcha obvykle předchází pád. Šla jsem domů jako hrdinka, která už chodí všude sama, ale hrdinství mi vydrželo jen ke dveřím...Nešly otevřít. Sousedi nebyli doma, aby mi někdo pomohl, tak jsem tam celá ubrečená zkoušela do nekonečna odemknout...no, nebudu to rozepisovat sáhodlouze, chtělo se mi na záchod a nevydržela jsem. Bylo to ponižující, starší sestra se mi ještě dlouho smála a já na klíč ještě dlouho koukala nenávistně jako na nejhoršího nepřítele.

Druhá historka byla, když jsem po náročném dni ve škole a venku usnula doma v křesle...Nic divného...Ale maminka se sestrou neměly klíče. Zvonily prý dlouho a usilovně. Spala jsem tak tvrdě, že jsem neslyšela ani cinknutí. To už maminka začala panikařit, jestli se mi něco nestalo..Mobily a nic takového nebylo, a sousedi neměli telefon. Později vyprávěla, že když běžela za tatínkem do továrny pro jeho klíče, překonala prý asi rychlostní rekord (od té doby vždy když tatínek koukal v televizi na atletiku, tvrdila mu, že je rychlejší než vítězka). Naštěstí vše dobře dopadlo, myslím, že takový strach a následnou  úlevu už nikdy mamka nezažila.Naštěstí.

Mně se povedlo zabouchnout si klíče jednou - v době kdy jsem měla sebou na procházce své 4 malé děti ve věku 7,6 a roční dvojčata. Když jsme šli domů, děti po vycházce měly hlad a já zjistila, že klíče nemám, polilo mě horko. Sami víte, jak protivné dovedou být unavené a hladové malé děti. A já měla s sebou hned 4..

Byla to krušná hodina Manžel měl být ještě 3 hodiny v práci, telefonní budka v nedohlednu. Skoro už jsem začala panikařit, ale naštěstí mi pomohl soused. Zamčeno nebylo a on se téměř zručností bytového zloděje dostal do bytu snad za 2 minutky..No, přiznám, že mě to dostatečně poučilo. Od té doby se vždycky dívám pro jistotu 3x , jestli mám klíče s sebou. A taky zamykám pokaždé, když někam jdu i na noc...co kdyby nějaký zloděj-viděla jsem, jak snadno jdou dveře odemknout. 

Asi neumím psát zábavnou formou, snad jsem Vás příliš nenudila. Je pravda, že tyhle historky, jsou většinou po nějakém čase dávány všude k dobrému a všichni se jim smějeme...já ale doufám, že už takovou nezažiju. Do smíchu mi fakt nebylo ani jednou :-)).

Jana Morávková

Vaše historky určitě nebyly nudné a my za ně moc děkujeme.

   
21.09.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Eliana [*]

    Tak nakonec to všechno do bře dopadlo a to je to hlavní!

    superkarma: 1 21.09.2011, 15:43:19
  2. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml16Se čtyřmi kousky to opravdu asi k smíchu tenkrát nebyloSml22

    superkarma: 1 21.09.2011, 15:31:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme