Dnes máme opravdu bohatou nadílku příspěvků na téma Mikuláš. Aby se dostalo na všechny, vydám kratší příspěvky v jedné novince. Tentokrát si můžete přečíst příběhy od čtenářek Vodfon, AnteaX a Hanula

Dětičky by se divily co nosí anděl pod sukni!!!!!!!

Krásný den. Nevěříte na anděly? Já jsem jednoho doma měla. Normálně v životě bývá i za čerta, ale bylo třeba doplnit  rodinný mikulášský kolektiv, tak se toho chopil můj muž. Z práce jsem mu donesla nemocničního anděla, kterého jsem musela zašít, aby se děti nelekly.......Na křivých a  chlupatých nožkách bílé dámské punčocháče. Křídla jsme udělali z papíru a polepili vatou. Na hlavě měl bľonďatou paruku, ve které by ho určitě vzali do spolku travestitu, nebo bordelu. I děti z něho byly paf, hlavně když promluvil.  Čerta dělal brácha, kterého jsem se bála i já. Celý život dělal atletiku, tak tam se v yřádil ve skoku vysokém i dalekém. Mikuláše dělal švagr, kterého i nejmenší děti poznaly a kříčeli strýček Jenda.
Mému andělovi  chtěli nechat jeho nemocničního andílka, ve kterém pracoval, nechat nezašitý. To by se dětičky divily co andílek nosí pod sukni!!!

Vodfon

Nadílku jsme dostávali až 6.12. ráno

Na Mikuláše mám nádherné vzpomínky, protože jsem měla krásné dětství a naši se vždy snažili vyloudit na našich tvářích úsměv:-) S bráchou jsme z okna pozorovali čerty, někdy i běhali na sídlišti kolem domu a utíkali před nimi. Nadílku jsme dostávali až 6.12. ráno. Mělo to svoje kouzlo, protože ten, co se první vzbudil, utíkal do kuchyně a tam.....našel talíře plné dobrot:-)

Rádi jsme se dívali, jak čerti s andělem a Mikulášem postupují po schodech až k nám, do čtvrtého patra v paneláku. Ale abychom nedostali na zadek, tak jsem vždy když byli ve třetím patře rychle zmizeli doma a zamkli za sebou dveře. Jenže jednou, to mi bylo asi 5 let, jsem nechala mamku s bráchou čertům napospas!  Když jsem uviděla čerta s vyplazeným jazykem a slyšela zlověstné „bllllll“, vypálila jsem jak když do mě střelí ke dveřím a zamkla jsem se sama v bytě.

Mamka s hystericky řvoucím bráškou zůstala na chodbě sama. Čerti sice odešli, ale problém byl, že klíče jsem vytáhla ze zámku a nevěděla jsem, jak otevřít. Dlouho trvalo domlouvání a navigování, jakým klíčem mám otočit a ujišťování, že tam opravdu už žádní čerti nejsou. Když se to snad po hodině konečně povedlo, všem se pořádně ulevilo. Do toho všeho ale přišel náš taťka a dostala jsem na zadek víc, než bych bývala dostala od toho čerta:-)

napsala čtenářka AnteaX

tati, ten Mikuláš má oči jako máma

Byli jsme malí - dva kluci a holka a hrozně jsme se těšili, až přijde Mikuláš. Kluci (asi 5 let ) si zkracovali dobu čekání na Mikuláše tím, že se rvali - dokazovali si tím, kdo je silnější a kdo čerta přepere, kdyby něco.... Já něžná  2,5 letá holčička jsem je okřikovala, ať toho nechají. Tatínek byl v klidu a četl si noviny. Maminka nebyla doma, protože to byla ona, kdo měl přijít jako Mikuláš, ale to jsme nevěděli.

Přiblížila se hodina H a my jsme ztichli a se strachem čekali, co bude.... A Mikuláš přišel i s čertem, Anděl se tenkrát někde zapomněl.

Rozjíkaně jsme odříkávali naučené básničky a byly obdarováni sáčky se sladkostmi, kde nechybělo ani uhlí, či brambora.

Najednou jeden z kluků říká - tati, ten Mikuláš má oči jako máma a hned se přidal druhý a má tvoje boty.... Mikuláš to ustál a důstojně odešel. Ale roky se na Mikuláše v naši rodině tato historka traduje - teď už ji připomenu jenom bráchovi.... Hanula

Reklama