Reklama

Eva je velkou milovnicí koček. Jak už to tak bývá, žije sama a kočky jsou vedle květin její jedinou radostí. Kočky, které má doma, si vzala z útulku, nebo si ji samy našly. Kdyby mohla, ujala by se snad každé opuštěné kočičky, ale sama ví, co zvládne, aby to bylo všem ku prospěchu.

Eva (41let) bydlí ve dvoupokojovém bytě a když k ní přijdete na návštěvu, je vám jasné, kdo bydlí s ní. Kočky jsou její největší láskou a jedinými společníky, když přijde večer z práce. Vždycky se radostně seběhnou a předhání se v lísání. Najednou z ní spadne veškerá únava, a i kdyby měla sebemizernější náladu, kočičí dovádění ji vždycky rozveselí.

cat

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Evin byt je stejně její jako jejich. Není místo, které by jim bylo zapovězené. Všude po bytě najdete kočičí lehátka, hračky, prolézačky.

Čtěte také: Kočky milují výšky, dopřejte jim je

Každá má nejen svou misku, ale i záchodek, protože Eva je sice kočkomilka, ale i posedlá pořádkem. Je pravda, že udržet byt se třemi kočkami v čistotě a voňavý stojí Evu dost úsilí. Proto už další kočku nechce. „Tři jsou tak akorát, abych všechno zvládla, a byly jsme spokojené všechny. Moje kočky i já“, říká.

Čtěte také: Když kočka musí

Odříkaného chleba největší krajíc a do jejího života vstoupilo další opuštěné kotě.

Když byla na návštěvě u své kamarádky na chatě, na procházce se k nim přidalo malé koťátko. Každé kotě přece nemusí být opuštěné. Třeba se někomu zatoulalo, usoudily a nechaly kotě za dveřmi.

Ráno sedělo kotě na zápraží a žalostně mňoukalo. „Měly byste to srdce, nechat ho o hladu? Dostalo najíst, napít a šly jsme hledat majitele, pokračuje Eva. Obešly jsme, co se dalo, ale nikdo v širokém okolí se ke kotěti nehlásil. Třeba to byl záměr a chtěli se ho zbavit, napadlo nás. Kdyby to byla dospělá kočka, mohla by sama venku přežít, ale tohle mrně?

„Co jsem mohla dělat, putovalo se mnou domů… Ale nemyslete si, že si ho nechám, mám svých koček dost a už jsem se přece zařekla…

„A tak se všude ptám: Nechcete koťátko? Je milounké, chytré, čistotné a neuvěřitelně vděčné“. Uzavírá Eva

Čtěte také: