Bulvár

Tři jména, tři úspěšné slabozraké dívky

 

Tři jména, tři úspěšné slabozraké dívky z vokálního tria Makabara. Pro nevidomé a slabozraké je pocit svobodné a soběstačné bytosti velmi důležitý. Je ale stále těžké vytvořit pro něj podmínky. Žena-in.cz vám přináší zajímavý rozhovor se členkami souboru, které si své životní místo našly a jsou na hudebním poli spokojené a úspěšné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Barbora Janová, 20 let

Pochází z Brna. K hudbě se dostala již v dětství, ve své rodině. Zpěvu se začala věnovat již na základní škole a od 4. třídy navštěvovala hodiny sólového zpěvu při Lidové škole umění. Kromě toho se Barbora věnuje od svých 6 let také hře na violoncello a na klavír. Po ukončení základní školy úspěšně absolvovala přijímací řízení na Deylovu konzervatoř a střední školu pro zrakově postižené v Praze, kde v současné době studuje zpěv a hru na klavír. V její dosavadní tvorbě se pokouší především spojit hru na violoncello se zpěvem a věnovat se volné improvizaci. Zajímá ji jazz, blues, šansony či spirituály. V současné době vystupuje také samostatně na koncertech se svým spolužákem, který ji doprovází hrou na klavír. Do budoucna by se ráda věnovala pedagogické činnosti a především výuce zpěvu.

 

Kateřina Uličná, 21 let

Pochází z Otrokovic. Od útlého věku navštěvovala folklorní soubor Pláňata, kde se také dostala ke zpěvu. V 5 letech začala hrát na housle, ale nakonec přešla ke hře na kytaru, které se věnuje dodnes. Po dokončení základní školy byla její další volba jasná – rozhodla se zůstat u hudby a věnovat se jí intenzivně na konzervatoři. Sama komponuje folkové písně. Působí ve folkové kapele a v otrokovickém sboru Světýlek. V rámci spolupráce se SONS vystupovala několikrát se souborem Hradišťan. Kateřina se věnuje také brazilskému tanci capoeira, který pro ni představuje spojení mezi hudbou a pohybem. Jak sama říká: „Capoeira je v podstatě rozhovorem dvou lidí, hráčů, dvou těl. Jeho zvládnutí je pro mne velkou výzvou.“

Ráda by se dále vzdělávala a věnovala se profesně muzikoterapii.

 

 

 

 

 

Marie Vostatková, 23 let

Narodila se ve Varnsdorfu, žije v Rakovníku. K hudbě se jako ostatní dvě členky tria Makabara dostala přirozenou cestou díky rodičům. Ve druhé třídě základní školy začala navštěvovat Lidovou školu umění, kde zpívala ve sboru, později také hodiny sólového zpěvu a hru na klavír. Po ukončení osmiletého gymnázia se rozhodla pro další dráhu na konzervatoři, kterou nyní navštěvuje. Mimo jiné také studuje Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem – obor učitelství pro 1. stupeň. V hudbě se věnuje nejvíce zpěvu, hraje na kytaru a klavír.

Ráda by se v budoucnu zabývala pedagogickou činností, ve které bude moci spojit své dosavadní zkušenosti a vše, co ji v hudbě baví a zajímá.

 

 

 

 

 

 

 

 

MArie Vostatková 1. soprán

KAteřina Uličná 2. soprán

BARborA Janová alt

 

Trio bylo založeno v roce 2004 z iniciativy profesorky Marie Kozákové. Tvoří jej studentky pěvecké třídy Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené. Trio interpretuje českou hudbu od nejstarších pramenů (chorál Svatý Václave), přes folklor až po skladby soudobých autorů (Zdeněk Šesták, Zdeněk Lukáš, Jiří Doubek, Jiří Pavlica).

 

  

Co vás svedlo dohromady, jaké byly vaše společné začátky?

Byla to vlastně náhoda, která nás svedla dohromady. Krátce pře Vánocemi jsme společně s paní profesorkou Kozákovou zkoušely nějaké věci a dostaly jsme noty pro tři hlasy. Byly jsme nadšené jednotnou kvalitou hlasů a rozhodly jsme se společně zpívat dál, pod vedením paní profesorky. Začaly jsme nacvičovat více věcí a postupně se rozvíjel a upravoval náš repertoár.

Na začátku toho všeho ale rozhodně nestál žádný záměr. Neměly jsme v úmyslu založit nějaké vokální trio, ale situace tomu tak chtěla a naše hlasy vedle sebe zněly tak přirozeně, že jsme se tomu začaly věnovat více. Prvotním impulsem k založení tria bylo především společné hlasové školení, pod vedením paní profesorky, jejíž výuku jsme v době počátků Makabary všechny tři navštěvovaly. Zkusily jsme zkrátka jednu věc a vyšlo to.

 

Co vám dává hudba, v čem vám pomáhá?

Hudba je pro nás důležitou součástí života, bez níž si to už ani neumíme představit. Lidé se zrakovým postižením vnímají hudbu daleko intenzivnější než vidoucí. Na konzervatoři můžete potkat mnoho lidí, kteří mají absolutní hudební sluch. Tam, kde nám Pán Bůh vzal, přidal nám naopak na hudebním vnímání. Hudba je nejlepším prostředkem k vyjádření vlastních pocitů. Někdo může namalovat obraz. My ho namalovat nemůžeme. Můžeme ale zazpívat písničku a tou vyjádřit, co cítíme. Hudba dává navíc zrakově postiženým možnost dalšího uplatnění a profesního rozvoje. Nejdůležitější v životě je vůbec si nepřipouštět jakýkoliv handicap a nechat vše plynout normálně. Dělat, co Vás baví a zajímá. Omezení zrakově postižených jsou samozřejmě mnohá, ale daleko důležitější je uvědomovat si, že je toho přesto daleko více, co můžeme dělat. Jde o to dívat se na věc s nadhledem.

 

Jak vás vnímá okolí jako Makabaru?

Máme dobrý pocit, že jsme něco dokázaly, ale doufáme, že je toho ještě daleko více před námi. Spíše to celé vnímáme jako jakousi šanci a startovací můstek. Myslíme, že je také důležité, že jsme svou tvorbou vyplnily dosavadní mezeru na trhu. Existuje sice několik podobně laděných vokálních uskupení, ale především to, že zpíváme bez kapely a jsme vokální trio z nás dělá něco zajímavého a jiného.

 

Proč je vlastně trojhlasý zpěv tak netradiční?

To vychází již ze středověké tradice zpěvu pro dva mužské a dva ženské hlasy. Souvisí to úzce s dějinami hudby a hudebním vývojem, kde byla vždy tradičně psána hudba pro dva a dva hlasy. Tenhle vývoj se pak ustálil a byl respektován. Skladby, které interpretujeme, jsou buď přímo psány pro netradiční složení trojhlasu, nebo je upravujeme tak, abychom je mohly zpívat.

 

Jak probíhá spolupráce v Makabaře, vycházíte si vstříc, nebo je to čistě profesní záležitost?

Naštěstí jsme všechny kamarádky, takže práce v Makabaře pro nás není jediným časem, kdy se vzájemně sejdeme a můžeme být spolu. Myslím, že právě to, že jsme si celkově hodně blízké, nám pomáhá v dalším rozvoji. V podstatě i díky tomu byly společné začátky o mnoho snazší. Nemusely jsme se takříkajíc hledat. Ani hudebně, ani osobně. Zkrátka jsme se znaly a hlasy už k sobě zvláštním způsobem ladily. Zní to asi neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak.

 

Pomohla vám nějakým způsobem škola?

Škola nám především dává materiální zázemí. Reprezentujeme školu na mnoha akcích a je to samozřejmě důležitá součást naší práce. V každém případě nás podporuje a bez ní bychom to nezvládli.

 

Kde všude jste jako trio Makabara vystupovaly a kolik koncertů máte v průměru do roka?

Vystupujeme často v Praze, na Vysočině, v rámci folkových festivalů, v Podkrkonoší.

Počet koncertů se dá jen těžko nějak odhadnout, záleží na momentální situaci a každý rok je to jiné. Dlouhodobě spolupracujeme také s Národní knihovnou v Praze.

 

Čeho si ze své dosavadní práce nejvíce ceníte?

Největší úspěch pro nás bylo určitě vystoupení v Chrámu svatého Víta v roce 2005, ve Svatováclavské kapli, za účasti kardinála Vlka. To bylo určitě důležité vystoupení v naší dosavadní kariéře, jestli se to tak dá říci. Samozřejmě si také moc ceníme koncertování v USA (Washington, Houston, Baltimore).

 

Máte nějaké vysněné místo, kde byste rády vystupovaly ?

Pokud bychom to měly nějak zobecnit, pak tou metou bude asi Rudolfinum.

V rámci svého působení v Makabaře jste měly možnost podívat se do USA, kde jste se úspěšně zúčastnily soutěže pořádané společností VSA Arts. Co pro vás výhra v této prestižní soutěží znamená?

Pro nás to bylo určitě důležité, byť to celé bylo poměrně krátké a rády bychom se do Ameriky znovu vrátily. Zkušenost to byla obohacující. Profesně nás to posunulo především vůči okolí, které nás teď vnímá daleko intenzivněji. Dokonce máme i více koncertů.  

 

Co vaše další úspěchy?

Máme za sebou například spolupráci s Danielem Landou v rámci projektu Neofolk a večer s Karlem Krylem a potom také v rámci jeho turné Bouře.

 

V čem spatřujete svůj další hudební rozvoj? Jaké jsou vyhlídky Makabary do budoucna?

Makabara je pro nás jakási jistota, a přestože přemýšlíme o vlastní práci a kariéře, je to důležitý záchytný bod. Možnost uplatnění je v takovém uskupení daleko větší a jasnější než v sólovém dráze a navíc je to určitě větší zábava a menší tréma.

Naší další metou je především rozšíření repertoáru a natočení vlastního alba, kde bychom mohly svou práci prezentovat. Doufáme, že v tom nám nynější akce Fondu Soare pomůže.

Určitě bychom rády zůstaly a pracovaly společně. Trio nám dává dostatek prostoru pro tvorbu a zároveň nás motivuje k dalšímu rozvoji.

 

Na otázky odpovídaly studentky Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené: Barbora Janová, Kateřina Uličná, Marie Vostatková.

   
12.10.2007 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Mimaka [*]

    Holky ať Vám to zpívá!!!!

    superkarma: 0 14.10.2007, 12:10:19
  2. [4] VendaZ [*]

    Bravo! Holkám fandím a přeji hodně úspěchů. Sama jsem slabozraká, takže vím jak je těžké uplatnit se jak v práci tak i v životě.

    superkarma: 0 13.10.2007, 13:53:01
  3. avatar
    [3] MEK [*]

    holkám držím palečky a hodně úspěchů

    superkarma: 0 12.10.2007, 13:11:56
  4. avatar
    [2] bokul [*]

    Katku Ulicnou osobne znam z tabora pro nevidome, kde jsme obe byly jako vedouci :)

    superkarma: 0 12.10.2007, 09:05:02
  5. avatar
    [1] Japina [*]

    Kdo umí, ten umí, šikovné holky. Já a zpěv nejdou dohromady přímo ukázkově.

    superkarma: 0 12.10.2007, 08:51:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme