Broadway v pondělí překonala rekord. Divadlo Majestic uvedlo v ten den už 7 486. představení muzikálu Fantom opery. Fantom opery je nejslavnějším dílem muzikálového mága Andrew Lloyda Webera. Poprvé byl uveden v říjnu 1986 v Londýně, na newyorské Broadwayi se hraje nepřetržitě od 26. 1. 1988. A jaký rekord byl překonán? Paradoxně návštěvnost díla stejného autora. Cats. Ty už jsou nyní v návštěvnosti  "až" na druhém místě. Fantoma opery zhlédlo téměř 11 milionů diváků, v roce 2004 byl natočen stejnojmenný film. Příjmy z divadelního představení jdou do stovek milionů dolarů.

 

Tolik agenturní zprávy a nezbývá než pogratulovat a obdivně vzdychnout. Podívejme se do našeho rybníka, na českou muzikálovou scénu.

Po roce 1989 se s nimi roztrhl pytel. Stali jsme se muzikálovou velmocí. Mám dojem, že co měsíc, to nový muzikál. Hrají se ve všech městech, městečkách, nedivila bych se, kdyby pokračovaly i do sokoloven malých vesnic. Nedávno jsem někde četla, že v Praze je v současnosti uváděno asi 21 muzikálových představení. Přiznám se, že vím asi o třech z nich. V tom rekordy trháme, v tom ano.

Ale jaký je český muzikál? Co „táhne“?

 

Především zábavná kostýmní show. A známá jména „hvězd“ a „hvězdiček“. Především jde o populární herce a zpěváky, tváře známé z bulvárních médií a televizních estrád.

Hudba? Kupodivu letí osmdesátá léta (i když poněkud upravená). Tím si získává diváky neúnavný Michal David a jeho Kleopatra či Tři mušketýři. Co na tom, že se zpěváci neumějí na jevišti pohybovat, představení jsou statická a zachraňují je barvité jevištní scény nebo videoprojekce. Ano, historická témata táhnou. Ledeckého Hamlet a Galileo jsou toho příkladem. Tam už se ale dá aspoň hovořit o muzikálu, který má děj. Navíc v něm hrají a zpívají i herci, kteří do inscenace vnesou pohyb, děj se neodehrává jen od písně k písni. Ale ne všichni zase zpívají tak, jak by si muzikál zasloužil. Kasovními trháky bývají Svobodova díla. Tam se sáhne pro inspiraci do „literárních“ témat. Dracula, Monte Christo, Noc na Karlštejně. Mám však dojem, že už autorovi dochází dech. Hvězdnost Draculy asi už další dílo nepřekoná. 

Jediné muzikálové divadlo, které „používá“ především muzikálové herce, je Ta Fantastica. Ostatní parazitují na celebritách. Občas poskytnou veřejnosti nějaký „rádoby“ skandálek toho kterého účinkujícího, aby přilákaly diváky. Nebo zase všeobjímající lásku a náklonnost všech účinkujících. Musí být prostě živo, aby se „vědělo“.

Ale i zmíněná Ta Fantastica uklouzla. Elixír života s Lucií Bílou v hlavní roli a propojení na farmaceutickou firmu. Zvláštní kombinace. Zpěvačka na nás vykukuje z reklam, doporučuje Wobenzym a samotné představení? Je o lékaři, vynálezci léků. Chytrý produkční tah, ale připadá mi to jako poněkud delší reklamní spot. Zvlášť když jméno výrobce je uvedeno na plakátech. Čekám, která další firma se bude podílet na produkci muzikálů. Že by účinkující poskakovali po jevišti s mobily od jednoho výrobce nebo rozhazovali mezi diváky kousky salámu z blízkého uzenářství?

První muzikál v Evropě byl uveden u nás, v Praze. Psal se rok 1948 a Voskovec a Werich tak skvěle „počeštili“ Divotvorný hrnec, že se hraje dodnes. Ve světě už o něm nikdo neví. A máme své české muzikály, které jsou vysoce kvalitní, neopakovatelné. Ať už jde o Koločavu Petra Ulrycha nebo Baladu pro banditu Milana Štědroně. Mertovy Sny svatojánských nocí či Zahradu divů. Že jsem staromilská? Možná, ale písně z těchto děl si pamatuji dodnes, což se o těch nových, až na výjimky, říci nedá. Že ty muzikál neznáte? Hrají se. Jenže kolem nich není mediální humbuk.

Český muzikál žije a bude žít. A občas uspěje i v zahraničí, jako se to povedlo Draculovi, Hamletovi nebo Krysařovi. Neuvedla jsem zdaleka všechna díla, která u nás můžete zhlédnout. Neuvedla jsem zahraniční muzikály, které mají většinou popularitu dopředu zajištěnou a jsou na úrovni. Psala jsem o českém muzikálu. I když na něj často nechodím. A obávám se, že nikdy nebude trhat takové rekordy, jak se tomu děje v cizině. Ale to už by bylo na jiné vyprávění.

Reklama