Pokud bych m
ěla osobně mluvit o počítačových hrách, již po chvíli byste sama zjistila, že nejsem v této oblasti příliš velký odborník. Možná by Vám to nevadilo, ale já nejsem ani jejich velký fanoušek.

Párkrát jsem si sice nějakou počítačovou hru zahrála. Moc dlouho jsem však u ní nikdy nevydržela a radši dala přednost knížce nebo dobré hudbě.

 

Vždy mě však zajímalo, proč někteří lidé stále více svého volného času tráví u počítače, zaujatě hledí na obrazovku a občas i radostně výsknou, nebo se začnou rozčilovat. Proč prodej počítačových her stále roste a děti už si nepřejí k Vánocům plyšovou hračku, ale novou „gamesu“?!

 

A tak jsem se zeptala jednoho z těch, kteří, když vidí v novinách inzerát na počítačové hry, nezajímají se o něj, protože skoro všechny nabízené hry už dávno doma mají. Chtěla jsem díky Honzovi (26) alespoň trochu pochopit ty, kterým se při vyslovení slova „hra“, nikdy nevybaví např. Člověče, nezlob se.  

 

Kdy jsi začal s hraním počítačových her?

Celé to odstartovalo tím, že jsme si domů pořídili první počítač, takže v patnácti letech. O hry jsem se však začal zajímat už dřív. Nejspíš to celé začalo půjčením časopisu Excalibur od kamaráda. Následně jsem si koupil svoje první číslo legendárního časopisu SCORE (http://www.score.cz/). Nebyl to zdaleka poslední, mám jich doma kolem sto padesáti.

 

Co pro tebe v patnácti letech znamenalo hrát počítačovou hru?

Byl to naprosto nový typ zábavy, kterému se vyrovnalo jen máloco, co jsem do té doby poznal.

 

Jaký názor na tvoji zálibu měli rodiče?

Vzhledem k tomu, že se to stalo mojí jedinou zábavou, tak to neviděli moc rádi. Nešlo ani tak o hry, jako spíš o čas strávený u počítače. Je ale namístě otázka, zda by rodiče nebyli proti jakékoli zábavě, které bych věnoval stejné množství času jako v případě počítačových her.

 

Co pozitivního ti přinesla záliba ve hraní her?

Zájem o počítače a vše kolem nich; spoustu pěkných chvil, které bych možná jinak strávil bůhví kde venku nějakou nudu zahánějící činností.

 

A přiznáš i nějaká negativa?

Nevím o ničem, čeho bych kvůli hrám litoval. To, jak hry můj život ovlivnily, mě dovedlo tam, kde jsem teď, a jsem za to moc rád. Práce s počítačem mě v současné době živí, a tak můžu provozovat svého koníčka legálně i v práci, tedy kromě hraní počítačových her.

 

Opravdu nenastala chvíle, kdy sis uvědomil, že jsi možná kvůli neustálému zájmu o počítače o něco přišel?

Možná ve věku, kdy si kluci uvědomují, že holky nejsou dobré jen k povídání.

 

Jak se to projevilo?
To, že jsem se věnoval hrám a neoťukával, co že jsou vlastně ty slečny zač, bylo v době, kdy jsem se o dívky začal zajímat, poněkud na škodu. Dalo by se říci, že jsem byl v této oblasti hodně pozadu. Bohužel, díky nenabytým zkušenostem se moje chování k nim celkem diametrálně lišilo od mých vrstevníků. Ale postupně se vše srovnalo, i když i nyní je to ve vztahu cítit. Přeci jen, počítač není živá myslící bytost a chovat se k lidem jako k počítači prostě není možné.

Pokud bys mohl začít znovu, věnoval bys počítačovým hrám tolik času?

Samozřejmě.

  

Chtěl bys, aby tvoje dítě hrálo hry tak často jako ty?

Nejspíš ne. Ale vzhledem k tomu, že z vlastní zkušenosti vím, že hraním her se život nijak závažně nezmění, nechávám toto rozhodnutí až na situaci, kdy bude třeba rozhodnout. Nikdy nelze předem určit, jak která činnost koho ovlivní, zda kladně, či záporně, a to platí pro všechny lidské činnosti obecně.

 

Jaký názor na tebe mají lidé, kteří nehrají počítačové hry tak často jako ty?
Vzhledem k věku už na hry nemám tolik času jako dříve, kdy nebyl problém strávit s opravdu dobrou hrou celý víkend. A v podstatě jediný, komu hry (obecně) vadí, je maminka, která si stále myslí, že s nimi trávím stejně času jako v mládí. Podle mě má objektivnější pohled na věc taťka. Říká, že hra není špatná činnost, ale jen v případě, kdy není lepší alternativa. Například místo večerní televize, proč si počítačovou hru nezahrát. Přeci jen, interaktivita je u her řádově lepší než jen pasivní sledování filmu.



O mně se nezmínil. Měl by? Možná ano, jsem totiž jeho přítelkyně...
Kdyby se zeptal na můj názor, odpověděla bych mu, že už si postupně zvykám na náš život ve třech (tzn. já, on a počítač
J). Osobně si také myslím, že je dobré mít svého koníčka, ale nic se nesmí přehánět. Nikdy by se nemělo zapomínat na to, že počítače jsou sice fajn koníček, ale nemají duši, proto jim nelze ublížit. Ve chvíli, kdy počítač vypnete a dlouhou dobu se mu nevěnujete, nic se neděje a kdykoli jej můžete opět bez problémů zapnout… na rozdíl od člověka.


Téma: Hrajete si?
Kdo si hraje, nezlobí...

Je to ale pravda?

 

Máte svoji oblíbenou hru?

Luštíte křížovky, hrajete piškvorky?

Znáte sudoku?

 

A co počítačové hry?

Věnujete jim každou volnou minutu...

nebo je nesnášíte,
protože manžel i děti jsou raději s nimi než s Vámi?

Sázíte každý týden sportku?

Nebo si raději vsadíte na koně.

Vyhrála jste někdy něco?


Já vím, jste už dospělá,

ale nestyďte se.

Napište, jakou hru máte nejraději a co Vás na ní láká

redakce@zena-in.cz

Reklama