Bulvár

Třetí černá koule v domě


Jako malá jsem stále prosila rodiče o jediné. Buď bude pod stromečkem sourozenec nebo pes. Mnoho let jsem dostávala různé dárky, ale ani jedno z těch dvou, které jsem si nejvíc přála.

 

A tak jsem byla ve třídě jediný jedináček a kromě kamarádek nebyl nikdo, komu bych se svěřila se všemi svými tajnostmi. Říká se, že jedináček většinou dostane vše, na co jen pomyslí. Musím se tomu ve svém případě jen smát. Kdyby tomu tak opravdu bylo, nemusela bych čekat až do léta, když mi bylo třináct.

 

Moje osmileté přání se splnilo. Dostala jsem dárek. Sice nesněžilo a o stromečku nemohla být ani řeč, ale byly prázdniny a já přijela zrovna od dědy z chaty. Na zahradě na mě čekalo překvapení v podobě malé černé koule. Ne, o sourozence opravdu nešlo. Dostala jsem psa, vlastně fenku - Baby.

 

Máte-li doma například labradora, víte, že vám během pár měsíců vyroste. Jenže, když jde o trpasličího pudla, jste navěky předurčena k tomu, že se k němu budete již navždy sklánět a stále hrozí možnost, že jej nedopatřením zašlápnete.

 

První rok byl krušný. Rodina přišla o několik bačkor, v každém kapesníku byla díra a můj sešit z dějepisu byl večer před tím, než měl být odevzdán učitelce, rozkousán.

 

Během let jsme zažili i porod štěňátek, a protože rozloučit se s něčím malým, co se batolí a strká čumáček do lipánku, je více než složité, s těžkým srdcem jsme jedno štěně prodali a druhé si nechali. Sindy se stala rozmazlencem rodiny, co, když není na blízku svojí mámě, se běží schovat k nám.

 

Jít na procházku s jedním psem je fajn, mít dva, je občas velký blázinec. Pokud jdete sama, smiřte se s tím, že obě vaše ruce budou zaměstnány.

 

Navíc pokud obě vaše fenky hárají, staráte se nejen o to, abyste jim zachránila počestnost, ale i o to, aby vás právě přiběhnuvší pes nepokousal. Naštvaně čekáte na v klidu přicházejícího pána, který psovi nejenže nevynadá, ale ještě se vám směje. Ano. Také bych se smála, kdybych viděla zuřící ženskou zamotanou do psích vodítek. Ale mně to v tu chvíli moc vtipné nepřišlo.

 

Jako když máte dvě děti, tak i se dvěma psy máte nejen dvojnásobné starosti, ale i radosti. A také dvojnásobný vyčítavý pohled, když cokoli jíte a nedáte jim, a dvojnásobný útok na vaši postel s nutností je oba pohladit.

 

Tento rok se v mém životě stalo hodně věcí, které ovlivnily můj život. Ale na to, že mi zemřeli oba psi, asi nikdy nezapomenu, a byl to ze všech zážitků ten nejsilnější.

 

Domov, ve kterém jste zvyklá na každodenní přicupitání psích tlapiček, bez nich najednou osiří. Deset let vám během pár měsíců z mysli nevymizí.

 

Někdo by řekl, byl to jen pes. Ne, byli to dva psi a dali mi víc než mnozí lidé.

 

Každý víkend jsem po této události přijížděla domů a pořád doufala, že mě přivítají, skočí ke mně a budou chtít drbat. Čekala jsem, ale marně.

 

Chlupatý tvoreček mi scházel, a proto jako nejkrásnější setkání v tomto roce musím označit zážitek, který se udál asi před měsícem, když jsem přijela domů. Přicupitala ke mně s ostychem malá černá koule a trošku nedůvěřivě si mě prohlížela. Po chvíli však našla všechnu odvahu a s radostí mě olízla.

 

Pro někoho je nezapomenutelné setkání s hercem, zpěvákem či významnou osobností. Pro mě tento rok zvítězilo setkání s novým chlupatým členem rodiny, který se jmenuje Sisi.

 

 

   
29.12.2005 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [17] milili [*]

    mam taky pejska a je to sice poslusna,ale rozmazlena potvurka...ale muj milacek

    superkarma: 0 30.12.2005, 01:25:17
  2. avatar
    [16] Amálie [*]

    taky jsem majitelka jednoho miláčka na zabití, ale jeho příhody jsou tak na román. Často si připadám jak v knížce Robin od Z. Frýbové...když totiž přijde návštěva, první, co je zajímá, je "co hafan, co zas vyvedl, jakou lumpárnou obohatil svět" Je to prostě lotr, ale poslouchá. Nesnášim nevychovaný rafany.

    superkarma: 0 29.12.2005, 21:37:32
  3. avatar
    [15] murena [*]

    Romi,
    jsi moje krevní skupina Sorbon má také dvě řady povelů a plní je fakt naprosto přesně.Před lidma dostává povej lehni,doma bucinky,hubičky dává i bez povelů a nejradši má různé informace typu:Ty myslíš(už ví,že jde ven),panči panči a to si to maže k autu,jedeme se koupat a pak má ještě jeden oblíbený povel,ty by si ho zabil, to říkám když je před barákem tlupa cigošů a chci si zjednat respekt,ikdyž to ani není zapotřebí,ti rotvíci mají nějak v sobě přirozenou autoritu tak my mažeme ven,mějte se holky pěkně

    superkarma: 0 29.12.2005, 15:56:37
  4. [13] Romi [*]

    Murena: Vždycky, když slyším (nebo čtu) o "praštěných pejskařích" mám děsnou radost, neboť si přestávám připadat nenormálně. I já jsem si pořídila po odchodu syna z baráku "holčičku" - tedy fenku kokra. Je to můj první pes (a asi i poslední). A stejně jako ty zjišťuju, že na ní šišlám, byť to normálně nesnáším. A Cindynku jsem si rozmazlila, takže na rozdíl od jiných psů ona umí povely: "pusinku, pusinku" a "mazliky, mazliky"... prostě loveckej pes, jen ten můj chlap to jaksi nemůže rozchodit.
    Přeju všem i těm našim vše nej, nej do nového roku.

    superkarma: 0 29.12.2005, 13:12:54
  5. avatar
    [11] Agnes X [*]

    Tak já jsem jako malá dala rodičům na výběr....pejska nebo bratříčka. Netušila jsem, že mi dají to druhé , což zas taková radost nebyla

    superkarma: 0 29.12.2005, 11:26:45
  6. avatar
    [10] kareta [*]

    jo jo, já si vyžebrala v 11ti letech NO,se všemi povinnostmi- tenkrát nebyly granule, takže, páteční výprodejě masa, venčení v 6:00ráno před školou a po škole, každou neděli cvičák a denně výcvik, vaření žrádla 2xdenně, uklízení hoven, návštěvy veteriny, brigády na cvičáku, úschova zadávené zvěře(to se stávalo, když venčil otec v době, kdy už jsem byla na škole).Byla to spousta povinností, ale i radosti . Myslím, že k baráku pes tak nějak patří, ale berou mě všichni čerti, když vidím nevycvičeného psa, jako by si lidé neuvědomovali, co všechno riskují(a nemyslím tím jen majitele velkých plemen )

    superkarma: 0 29.12.2005, 10:31:26
  7. [9] Stua [*]

    Ťapino, můžu povrdit. Mám 2 černé buldočky a kolik přinesly do rodiny radosti!

    superkarma: 0 29.12.2005, 10:22:08
  8. avatar
    [8] Ťapina [*]

    Svého prvního psa jsem si pořídila hned, jak jsem se odstěhovala od rodičů, a záhy jsem zjistila, že dva psi jsou oproti jednomu úplně stejná práce, ale dvojnásobná radost

    superkarma: 0 29.12.2005, 10:09:49
  9. avatar
    [7] kubikm [*]

    taky mám trpasličího pudlíka, černého...je mu už 15,5 let. Někdy sotva jde, ale někdy lítá jako mladík. Přesně pozná, kdy mi není dobře na těle či na duchu...to je hned vedle a čumákem do mě strká..."no tak, to bude dobrý"...a tak ho hladím a za chvíli je mi líp
    hezký nový rok všem

    superkarma: 0 29.12.2005, 09:43:24
  10. avatar
    [6] murena [*]

    Právě jsme se vrátili s mým psím kamarádem ze skotačení v závějích.Je to sice zvláštní, v mých letech řádit na louce s 60ti kilovým rotvajlerem,ale rádi si to užíváme.Říkám,že chodím čistit hlavu a chodím ráda.Děti už jsou z baráku a manžel lítá po světě,tak jsem moc ráda,že to zvíře mám.Dokonce na něj i šišlám,což jsem nikdy u dětí nedělala a divím se,že mu ještě nevařím kafe.Tak dobrý rok všem, ve společnosti těch našich chlupátých miláčků

    superkarma: 0 29.12.2005, 09:08:47
  11. [4] r1911 [*]

    Taky mám doma hafana a je z něj úžasný společník. Už se těším na to jeho řádění ve sněhu.
    Ale neodpustím si rýpnutí - mám z článku pocit, že pejska jsi kdysi dostala ty a že teď se vracíváš jen na víkendy, takže se o něj starali rodiče??? Ale i tak mi je jasné, že na smutnění po psích duších to nic nemění - i můj pes je totiž můj .

    superkarma: 0 29.12.2005, 08:50:15
  12. [3] Evalota [*]

    Hezké .

    superkarma: 0 29.12.2005, 08:26:33
  13. avatar
    [2] kubalova [*]

    Já na svého prvního psa čekala 37 let.Trochu jsem se obávala,že už jsem čekala příliš dlouho na to,abych si k němu vytvořila ten správný vztah.Mám fenu hovawarta(3,5)a celá rodina ji miluje,je to opravdový a právoplatný člen rodiny.Dokonce i zarytý odpůrce zvířat(nejsou hygienicky čistá ),moje máma,když k nám přijede,je pes to první,co jí zajímá.Dlouho jsem se přesvědčovala,že je to "jen" zvíře.A pak jsme šli na RTG kyčlí.
    Neunesla jsem ani pitomou narkózu,brečela jsem jak malá holka a bála se,že se nám neprobere.Vidět ji bezvládnou bylo tak stresující,že už dnes s hrdostí říkám,že svého psa miluju.
    Milá Iveto,vím přesně,jak Vám je.Taky to jednou velice těžce ponesu,až Astička nebude.Ale život jde dál.Přeji Vám mnoho radostí s novým psím čumáčkem.Bude to krásné a bude to stát za to.

    superkarma: 0 29.12.2005, 07:53:57
  14. [1] čičinda [*]

    je opravdu nejlepší přítel člověka

    superkarma: 0 29.12.2005, 07:53:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme