Reklama

Tresty? No to snad ne! V současné společnosti? Vždyť trest je násilím působeným na dítěti a vzbuzuje v něm násilnické sklony! Přežitek minulosti!

 

S těmito, a ještě s mnohem dramatičtějšími reakcemi se běžně setkáváme, když je trest byť jen zmíněn jako možný prostředek výchovy.

 

Soudím, že naše současná společnost je vůči používání trestů poněkud přepjatá; jen zaslechneme v souvislosti s výchovou dítěte slovo trest, už se v nás všechno bouří a ihned nám tane na mysli i na jazyku problém nazývaný týrání dítěte…

 

Relativně nedávno se zde jedna maminka ve svém článku vyjádřila, že preferuje přísnější výchovný styl, k němuž patří i přiměřený tělesný trest. Dobře si pamatuji reakce čtenářek příkře odsuzující, dokonce i hanobící pisatelku a posílající ji někam do středověku. S vědomím, že se vystavuji podobnému odsouzení, dovoluji si zde tvrdit, že přiměřený, dobře cílený trest je ve výchově dítěte neodmyslitelným nástrojem!

 

Trest jako takový je záležitost značně nepopulární, ale bez něj to zkrátka nejde. Jak jinak jednoznačně vymezit, co dítě smí a co už ne? A nyní nutně vyvstává otázka JAK trestat? Druhy trestů jsou dnes velmi diskutované. Nejčastěji se řeší, zda používat tělesné tresty či nikoli. Všichni víme, že v relativně nedávné minulosti byly používány zcela běžně, nyní jsou však všeobecně odsuzovány. Vrátím se nyní zdánlivě nesouvisle k problematice týraného dítěte - odborníci zkoumající tento fenomén soudí, že než tělesné trestání dítěte je horší trestání psychické. A my, lidé moderní doby, se zdráháme použít jako trest zatahání za ucho, plácnutí po zadečku či lehký pohlavek (tělesné tresty přece patří do středověku!), ale celkem běžně používáme tresty psychické. Neboť kam jinam zařadit domácí vězení, zákaz oblíbené činnosti, izolaci dítěte v dětském pokoji nebo často slyšenou maminkovskou větu: „Zlobíš, nemám tě ráda!“?  Zkusme se zamyslet, který z těchto trestů je asi pro dítě bolestnější…

 

Rozumní rodiče (učitelé, vychovatelé) používají při výchově soustavu odměn a trestů, nebo, jak se obrazně říká, cukr a bič. Je samozřejmé, že by nad tresty měly převažovat odměny. Podle mého názoru by rodiče měli co nejčastěji dávat najevo své emoce - pochválit dítě, projevit upřímnou radost z toho, co udělalo dobrého, ovšem na druhé straně jasně vyjádřit svůj nesouhlas s jeho špatným chováním. Myslím, že nejfrekventovanější odměnou by měla být právě pochvala. S poskytováním věcných nebo dokonce peněžních odměn osobně příliš nesouhlasím, zejména jsou-li poskytovány za plnění povinností ve škole či v domácnosti.

 

Co převládá ve skutečnosti? Jakými prostředky převážně vychováváme své děti? Není dnešní výchova příliš liberální? Všeobecně se soudí, a k tomuto názoru se přiklánějí i psychologové, že dnes jsou děti v mnoha ohledech horší než byly dříve. Je něco špatně? Námětem k úvaze možná mohou být dva následující odstavce:

Názor staršího pedagoga: „Dříve se rozhodně všechno méně rozebíralo, nehloubalo se nad vším pořád dokola. Když nějaký darebák provedl lumpárnu a dospělý ho napomenul, vynadal mu nebo dokonce dal pár facek, provinilec zkrotl jako beránek. Pokud se k tomu nachomýtli jeho rodiče, ještě tomu dospělému poděkovali, omluvili se mu a dítěti někdy ještě i přidali. Jak by ten člověk dopadl v dnešní době, si všichni dovedeme jistě představit…“

Citace z tisku: „Dnešní trend ve výchově dětí spěje směrem, že by možná zákonodárci měli začít vymýšlet také zákony na ochranu rodičů. V cizině už fungují zákony, že rodič nesmí své dítě tělesně trestat. V Anglii byl odsouzen rodič k zaplacení pokuty za to, že svému synovi dal několik pohlavků. Nebyl odsouzen za surovost, ale pouze za přestoupení zákazu bití dětí. Jeho syn ho totiž udal. V naší zemi k tomu dříve či později také dospějeme, stejně jako k legalizaci drog, eutanázie atd. Trend zákazu tělesných trestů v celém rozsahu a tedy možnost žalovat své rodiče za tělesný trest (byť i přiměřený) výchově dětí spíše uškodí. Ti rodiče, kteří si s výchovou nebudou vědět rady, totiž přejdou k psychickým trestům, které mají na děti mnohem horší dopady, a navíc jsou podstatně hůře prokazatelné. Jejich dopad na dítě je velmi individuální. Některé dítě, když mu rodič řekne, že za to, co provedl ho už němá rád, se po tom otřepe, ale pro jiné to může být důvodem zcela vážně uvažovat o sebevraždě."

Myslíte si nyní, že jsem zastánkyní tělesných trestů? Tak to opravdu nejsem – jsem pouze zastánkyní zlaté střední cesty a zdravého rozumu…

Alena


Nemyslím si, že nám hned vyvstane slovo týrání, když se bavíme o trestu. Polemizovat můžeme nad tím, zda se nám všem vybaví, použijeme-li trest fyzický. Děti se nějak musí dovědět, co dělají správně a co ne. Ale mají to zjišťovat tím, že je uhodíme? Když něco pokazím tady na serveru, taky mě Radek nemlátí (aspoň zatím :-).

Jen připomínám, že pro spravedlivější hodnocení článků budeme odměny zasílat až v odpoledních hodinách.

Dnešní téma jsou tělesné tresty:
Bili vás rodiče?
Trestal vás pan učitel rákoskou?
Jak vychováváte děti?
Trestají učitelé v dnešní škole?

Když mě rozčílí, ubalím mu!

Jak trestáte děti?

Je facka účinné a správné řešení?

Je účinnější chválit?
Co se má a nemá?


Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz