V současné době se stupající brutalitou zločinců a stále častějšími teroristickými útoky se stává trest smrti velmi diskutovaným tématem. V ČR byl trest smrti zrušen, ale v mnoha státech tento trest stále přetrvává. Naše společnost často volá po jeho opětovném zavedení, protož převládá veřejné mínění, že trest smrti sníží zločinnost. Dle statických výzkumů z jiných zemí to ale na zločinnost nemá vliv. 

Když se podíváme do historie, nebyl trest smrti ničím výjimečným. Vždyť ještě relativně nedávno existoval tento trest i v naší republice. Ve středověku byl trest propadnutí hrdlem zcela běžný a uděloval se i za krádeže. Ne každé město se mohlo „pyšnit“ tímto privilegiem. Bylo to vážené právo. Ukázalo se, že trest smrti trest je zneužitelný a padlo mu za oběť mnoho nevinných obětí - vzpomeňme např. na čarodějnické procesy, nebo politické procesy (Milada Horáková, atd.).

Vždy jsem byla přesvědčenou odpůrkyní trestu smrti. Ale čím jsem starší, tím méně si jsem jistá. Neříkám, že jsem změnila názor, ale nejsem už tou ortodoxní odpůrkyní, jakou jsem bývala. Vím, že trest by měl sloužit k nápravě a převýchově, a tak už z tohoto důvodu není trest smrt dobrým řešením, protože tuto možnost odsouzenému bere.

Někdo ale může oprávněně namítnout, že ani tresty odnětí svobody nemají význam, protože když po několikaletém trestu zločinec spáchá tentýž zločin, pro který byl odsouzený, tak asi napravený ani převychovaný není. Takže by bylo  přeci jen žádoucí se takového člověka zbavit jednou provždy? Jistě bylo by to pro společnost pohodlnější, než hledat, jestli není ještě nějaká možnost nápravy. Ale bylo by to správné řešení?

Vím, že nejsem humánní, když řeknu, že s trestem smrti nesouhlasím hlavně kvůli obavě z justičního omylu. Mnoho odpůrců trestu smrti uvádí jako hlavní důvod svého rozhodnutí, že nemáme právo brát druhému život, který jsme mu sami nedali. Domnívám se, že tento názor je asi nejsprávnější, ale na druhou stranu vrah se také neptá, jestli má právo vzít své oběti život.

Jak už jsem předeslala, na trestu smrti mě nejvíce děsí možnost justičního omylu. Přeci jen se již několikrát stalo, že odsouzený v cele smrti byl po několika letech shledán jako nevinný, ba co hůř na jeho nevinu se přišlo až po vykonání rozsudku.

Vyvstává zde otázka, za jaké zločiny by bylo oprávněné trest smrti udělovat. Domnívám se, že trest smrti, pokud už existuje, by se měl udělovat za brutální a sadistické vraždy, za terorismus, válečné zločiny a mučení. Je pochopitelné, že pozůstalí po obětech např. teroristického útoku nebo brutální sadistické vraždy žádají pro vraha smrt, protože chtějí vidět spravedlnost. Nejsem si ani jistá, jestli je trest smrti trestem nejvyšším. Pro někoho může být trest smrti vysvobozením, protože si je vědom svého provinění a nechce s tímto vědomím dál žít, ale nebylo by tedy větším trestem nechat ho žít?

Někteří zastánci trestu smrti argumentují ekonomickým hlediskem, protože věznice jsou hrazeny z našich daní, a proč tedy takové zločince ještě živit? I takto se dá o trestu smrt uvažovat, ale asi bychom takto uvažovat neměli, nebo se máme stát chladnými pragmatiky?

Jak jsem již uvedla, nejsem zastáncem trestu smrti, ale po přečtení knihy Zanedbávané a týrané dítě (kterou jsem měla číst jako povinnou studijní literaturu ke zkoušce ze sociální pedagogiky) jsem pojala určité pochybnosti. Samozřejmě, že i před touto publikací jsem se v médiích setkala s obrazy příběhy týraných dětí, ale nikdy ne v takové míře a rozsahu. Na fotografie dítěte ubitého k smrti, dítěte s rozpíchaným krkem od nůžek nebo malého miminka s potrhanými genitáliemi do smrti nezapomenu. Je naprosto nepochopitelné, jak může někdo něco takového dítěti udělat. Nejhorší na celé situaci je, že dle výzkumů je nejvíce dětí týráno vlastními rodiči. Nejedná se však jen o fyzické týrání. Mnohdy může psychické týrání dítěti ublížit více, ale je mnohem skrytější, a tím i hůře odhalitelné. Ptám se tedy: „Zaslouží si člověk, který zmrzačí nebo dokonce umučí dítě, trest smrti?“ Většina lidí bez rozmýšlení odpoví, že ano, protože většího zvěrstva snad už ani není. Co když ale takovýto čin spáchal člověk, u kterého se přijde na to, že byl v dětství sám týraný nebo je duševně nemocný? Máme právo takovému člověku udělit trest smrti? Nebyl by humánnější celoživotní léčebný ústavní pobyt? Nespustíme tím, že tohoto člověka „legálně zabijeme“ jen další vlnu bezpráví, násilí a nespravedlnosti? Myslím si, že to jsou otázky, na které si stále nedokážeme odpovědět.

Je to asi naivní, ale raději věřím, že takové činy páchají jen duševně vyšinutí jedinci. I když na druhou stranu existence dětské pornografie mě přesvědčuje o opaku. Dětská pornografie je velmi výnosným obchodem a lidé jsou schopni pro peníze udělat vše. Je děsivé, že jsou děti k něčemu takovému nuceni, ale mnohem horší je, když se něco takového děje se souhlasem rodičů. Kdo si potom zaslouží trest smrti: producent takového filmu, rodič dítěte, kupující nebo snad všichni? Myslím, že na tom nezáleží, protože takové dítě si mnohdy projde peklem, které si ani neumíme představit, a jeho dětská dušička je tím navždy poznamenaná. Jakýkoliv trest pro tyto lidi, jestli je můžeme ještě nazývat lidmi, tomuto dítěti šťastné dětství nevrátí.

Domnívám se, že není náhodou, že v různých výzkumech veřejného mínění patří mezi odpůrce trestu smrti spíše vzdělaní lidé než lidé se nižším vzděláním. Řekla bych, že hlavním důvodem je, že se dokáží podívat na problém z více hledisek a uvědomují si závažnost takovéhoto rozhodnutí.

Myslím si, že trest smrti je jen výrazem pomsty a bezmoci, protože pokud se jedná o výměnu života za život, tak trest smrti nemá významu. Jestliže existuje Boží spravedlnost, tak je takový trest zbytečný. A jestli Boží spravedlnost není, tak zdánlivě učiníme spravedlnosti za dost, ale komu tím pomůžeme? Svědomí, nebo pozůstalým obětí? Snad, snad by se těmto lidem ulevilo, kdyby věděli, že ten, co je připravil o jejich blízké, zemře, ale život oběti už tím stejně nevrátíme.

Trest smrti se mi i nadále jeví jako řešení, které de facto nic neřeší.

Kopretina3


Děkuji za přínosný a zajímavý názor.

Inu, ve spoustě bodů s ním vlastně souhlasím - nevnímám trest smrti ani jako prevenci ve smyslu hrozby pro případné pachatele, ale ani jako pomstu, něco jako „spravedlivé potrestání". Také ekonomické důvody nejsou zase tak zásadní, když se vezme v úvahu, o kolik osob by se jednalo a kolik nás ročně stojí třeba poslanci :). Ale co za zásadní považuji je riziko, že pachatel bude zabíjet znovu. Je-li vysoké a nejsme-li mu schopni zabránit jinak, říkám trestu smrti ano. I s rizikem justičních omylů...

Co na to Vy, ženy-in?

redakce@zena-in.cz

Reklama