Když si starověcí Egypťané mysleli, že sídlem myšlení je srdce, mýlili se. Centrem našeho uvažování, naší psychiky, toho, kým jsme, je, alespoň podle současných vědeckých poznatků, mozek. Tento orgán, odborně nazývaný Encephalon, je jedním z nejtajemnějších lidských orgánů. Dalo by se říci, že toho o něm víc nevíme než víme. Jedno je však jisté – bez mozku nedokáže člověk v tomto světě žít. I proto se v současné medicíně smrt člověka určuje především podle takzvané mozkové smrti. 

Mozek se dá trénovat
Kdysi se tvrdilo, že neurony, buňky mozku, nejsou schopny regenerace. Dnes už se ví, že to není tak úplně pravda. Přesto však mozek regeneruje poměrně špatně. O to aktivněji ovšem přebírají některé části mozku činnost jiných, poškozených. Zdaleka ne vše je samozřejmě opravitelné, ale postupným tréninkem mozku můžeme dosáhnout zajímavých výsledků.

Jako Algernon
Jednou z věcí, na kterou si nejčastěji stěžují zdaleka ne pouze starší lidé, je paměť. Někdy si dokonce připadáme jako hrdina slavné povídky Daniela Keyese Růže pro Algernon – obzvláště když nahlédneme do svých školních sešitů, nejlépe z matematiky. Nechápeme, jak jsme vůbec mohly těm rovnicím, nerovnicím, čarám a obloučkům kdy rozumět. Tento nepříjemný pocit, že jaksi „blbneme“, je následkem zapomínání – vyhasínání synapsí mezi neurony a „smrti“ některých neuronů.

O paměť nejde
To, co nejčastěji označujeme jako „sklerózu“ a přičítáme špatné paměti, však obvykle s pamětí nesouvisí – častěji se jedná o poruchu pozornosti. Problém není v tom, že bychom zapomněli, kam jsme dali klíče či peněženku, nebo že jsme měli přijít k babičce na oběd, ale v tom, že jsme si to vůbec nezapamatovali. Obvykle si totiž věci, na které upneme svou pozornost a které nás něčím zaujmou, zapamatováváme velmi dobře – například kolik stály ty lodičky, které nás fascinovaly ve výloze obchodu, víme často ještě po několika měsících. Ale kde jsme zase nechali tu knížku, to si ne a ne vybavit.

Spánek je důležitý
Chceme-li tedy trénovat mozek, musíme se zaměřit na všechny uvedené složky – na paměť, vybavování si, ale především na pozornost a soustředění. K tomu je samozřejmě potřeba i zdravý spánek, a ne bdělost vybuzená kofeinem. Pak můžeme samy sebe zkoušet. Například zavřeme oči a pokusíme se vybavit si, jak vypadá prostor, v němž jsme – co kde leží, jakou to má barvu… A pak si zkontrolujeme realitu.

Sherlock Holmes by záviděl
Nebo si zkusíme „vzpomenout“, jaké oblečení má na sobě kolega či kolegyně, která právě odešla (ale je pravda, že tenhle úkol je pro ženy snazší) nebo jaké barvy mají auta parkující před domem. Z počátku zřejmě nebudeme slavit velké úspěchy, ale časem si můžeme vypěstovat schopnost, která mnohé tak fascinuje na slavných detektivech – budeme vidět víc, než vidí ostatní. A dokážeme si vybavit, kde jsme nechaly klíče…

Jak jste na tom s pamětí? Zapomínáte často? Na co nejvíc? Cvičíte nějak paměť? A co pozornost? Máte potíže se soustředěním? Vzpomenete si, jaké bylo první slovo tohoto článku?

Reklama