Bulvár

Trejfe psisko!

Minulý díl ZDE.

Podchod vedl na takový ten dvorek jako ze Stínadel, mrňavý a plný krámů. Rostl na něm pokroucený dub s kořeny zarytými do země tak vehementně, jako by chtěl soupeřit s městem všude kolem. A kus za stromem byl ke zdi přilepený malý dřevěný domek s vchodem, nad kterým někdo ledabyle načmáral šesticípou hvězdu. Kluk si to namířil přímo k němu. Rufus ho předběhl.

„Fuj!“ ozvalo se zevnitř nakřáplým hlasem. „Padej pryč, ty trejfe psisko! Zval tě sem někdo?“
„Šalom, Starče,“ pozdravil Žíťa pobaveně a vešel dovnitř.
Následovala jsem ho.

V mrňavé místnůstce bez oken bylo šero, rozháněné jen blikotavým plamínkem petrolejové lampy. Od obrovského stolu se právě zvedal muž, který jako by z oka vypadl alchymistům z filmů o Rudolfovi druhém. Měl na sobě jakýsi černý župan, na hlavě takovou tu malou čepičku, co ji nosí při kdovíjakých příležitostech židi, a dlouhý, umolousaný vous až po břicho.
„Šalom,“ zamručel nevrle. „Copak nevíš, co si o té potvoře myslím? To je ale chucpe, přijít s ním sem po tom všem!“
„Přivedl jsem ti ji!“ popadl mě kluk za rukáv a přitáhl mě vedle sebe.


„Dobrý den,“ zmohla jsem se na pozdrav. V poslední době se mnou pořád někdo někam šoupal. Začínala jsem si připadat jako český občan na úřadech.

Stařec, protože nikdo jiný to být nemohl, mě přejel pohledem tak špičatým, že i žiletky Wilkinson by se zastyděly.
„Je moc stará,“ štěkl pak na kluka. „Copak nemáš oči?“
„A kdo se v tom má vyznat,“ zamumlal kluk provinile. „Podle mě jsou všechny stejný... A vůbec, jak se sem teda dostala, když je moc stará, he?“
„Na co jsem moc stará?“ odmítla jsem tam stát jako kráva na rynku, i když jsem si tak připadala. Pravda, v pětačtyřiceti jsem nebyla žádná mladice, ale tohle tak dalece překračovalo hranice slušného chování, že jsem mobilizovala pozůstatky své asertivity.
„To se ptáš ty mě?“ naježil Stařec vous směrem ke klukovi a moji otázku úplně ignoroval. „Přivedeš sem tuhle... tuhle...“
„Tuhle co?!“ nemínila jsem se vzdát.

Podpořil mě ten, od kterého bych to čekala nejmíň. Rufus vyskočil na stůl, smetl z něj nějaké svitky, kousky kdoví čeho a jednu broušenou karafu a výhrůžně zaštěkal. Karafa břinkla o zem, ale nerozbila se.
„Co to děláš!“ rozječel se Stařec a zašermoval rukama jako lopatkama větrného mlýnu. „Ty trejfe zvíře, koukej odsud zmizet, nebo tě...“
Rufus zavrčel. „Tady končí legrace!“ dalo se vyčíst z jeho vyceněných, zažloutlých zubisek.
Stařec sebou trhnul a najednou jako by se scvrkl. „To toho chci tolik?“ obrátil oči ke špinavému stropu.
Rufuse ovšem ta náhlá proměna neobměkčila.
„No jo, no jo...“ povzdechl si Stařec, „tak já jí pomůžu, jo? Dám jí něco... počkej...“ obrátil se k jedné z desítek polic u stěn a začal se přehrabovat v tretkách, které se na nich vršily jedna přes druhou, „třeba tohle?“
Neviděla jsem, co zvedl, ale Rufus nesouhlasně zavrčel.
„Tak ne, no,“ pokračoval Stařec v hrabání, „...přivedou na mizinu... ničemu nerozumí... chucpe psisko...“

Najednou Rufus ostře štěkl.
„Tohle?“ zarazil se Stařec překvapeně. „Tuhle tret... vzácnost? Nejvzácnější amulet ze všech, co mám ve své skrovné výbavě? Ale to...“
Rufus se ušklíbl. I když ten výraz vypadal na psí mordě nepatřičně, skutečně to udělal.
„No dobře, dobře,“ trhl Stařec rameny. „Jak chceš. Tady to máš,“ otočil se ke mně, popadl mě za ruku a vmáčkl mi do dlaně něco studeného, s ostrými hranami. „A teď už běžte, běžte...“ otočil mě a vystrčil mě ze dveří.
Rufus seskočil ze stolu a prosmýkl se ven. Klučina vyšel za námi.

Podívala jsem se, co to vlastně držím v ruce. Byl to přívěšek z tmavého kamene – snad obsidiánu – vyřezaného do tvaru pírka, zavěšený na stříbrném řetízku.

 

 

Pokračování příště.

   
31.07.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Amálie [*]

    Nebaví mě to číst

    superkarma: 0 31.07.2007, 12:53:00
  2. avatar
    [4] SStream [*]

    jsem docela zvědavá na pokračování

    superkarma: 0 31.07.2007, 11:53:01
  3. avatar
    [3] ivana.kuglerova [*]

    Japina: Che, jo, je, došlo mi to až teď .

    superkarma: 0 31.07.2007, 10:05:33
  4. avatar
    [2] Japina [*]

    Tady by měla redakce napsat, že podobnost těch dvou, je čistě náhodná

    superkarma: 0 31.07.2007, 09:49:39
  5. avatar
    [1] femme [*]

    no fuj, to je hnusnej dědek

    superkarma: 0 31.07.2007, 08:53:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme