Člověk, který v současné době nekouká na televizi, je přinejmenším podivný nebo trapně výstřední. Nemá telku, aby se dělala zajímavou, myslí si druzí. Ale většina nechápe, jak to bez ní můžu přežít o Vánocích

vánoce

Bez těch pohádek, koled a všelijakých pořadů o vánočních zvycích? Vždyť je to stejně pořád dokola a na jedno brdo! Televize je podle mě ničitel komunikace, a za tím si stojím. A kdy by spolu měli lidé víc mluvit, věnovat se sobě navzájem, když ne o Vánocích? Tu jednu novou pohádku na Štědrý den klidně oželím, to si radši pustím hezkou hudbu a budu se dívat na své blízké okolo stolu a poslouchat, co mi povídají, než kroutit hlavu k obrazovce, která na sebe chtě nechtě soustředí veškerou pozornost.

Všimněte si, když přijdete k někomu na návštěvu a je puštěná televize, hovor začne brzy váznout. I když si nakrásně máte co říct, ten svítící blikající obdélník přitahuje vaše oči jako magnet. Nakonec na něj zůstanou všichni čučet, a jejich řeč se zúží na komentář dění v bedně. To mi přijde naprosto scestné. Vám ne?

Chápu třeba osamělé lidi, pro které je televize jediným společníkem. Třeba moje máma nebo tchyně by bez televize asi zešílely. Zapnou ji, sotva proškrábnou oči, a vypnou, až když jdou spát. Nebo rodiny s dětmi, tam by to bylo bez televize asi hodně těžké.

Ale já si lebedím a jsem ráda, že si tenhle „luxus“ můžu dovolit.

Telka mi vůbec nechybí. Snad jedině v případech, kdy se sejdu s kamarádkami, a ty začnou hovor: „Holky, viděly jste v televizi…?“

Reklama