Nikdy jsem nic podobného neviděla, a tak jsem byla celkem zvědavá, když jsem měla možnost ve čtvrtek večer tuto exhibici navštívit. Také jsem si chtěla udělat vlastní názor, protože když jsem mluvila s těmi, kteří jsou již o tento dojem bohatší, názory se velmi různí.

Vlastně jsem ještě nepotkala nikoho, komu by to bylo takříkajíc jedno. Buď hodně „ano“, nebo vůbec ne.

 

Lístek za 200 Kč není nic hrozného a šatna byla také na místě. V malém baru jsme si mohly s kamarádkou koupit kávu a byl zde i velký výběr nápojů. Bar byl velmi příjemný, pán za barem vzhledem k frontě velmi nervózní... 

 

Tak jak?

Po velkolepém úvodu pana Glazara, který nás všechny přivítal neformálním způsobem v nevšedním kostýmu, nevšední velikosti, přišla „Hana Zagorová“.

Zajímavý kostým, zajímavý make-up, zajímavý člověk zajímavého pohlaví..  i playback se vlastně vydařil. Jen – nějak mi to nepřišlo legrační.

Nemám nic proti parodii, jen jsem měla dojem, že protagonista(ka) Hanku neparodoval. Pokusil se ji zesměšnit – degradovat. Jeho grimasy byly zhnusené. Neusmíval se. Jen křivil obličej, jako když předvádí něco odporného. Vadilo mi to.

 

Následovala patrně zpívající Červená Karkulka v podání pana Glazara. Zajímavý úkaz.

A ještě mnoho dalších… „Helena Vondráčková“ například v apartním latexovém oblečku a la sado-maso a podobně.

 

Vždy mezi vystoupením probíhaly vtipné dialogy vystupujících. Lidé padali k zemi smíchy.

Jakýsi pán z publika vyhrál v tombole, jak jsem pochopila, určitý čas, který mohl strávit s jednou z vystupujících. Pán vypadal nadšeně. (Věřím, že věděl, kde je.) Převlek byl dokonalý. Jen jsem se neubránila představě, co asi pán řekne, až se „slečna“ svlékne. Umělecký kolega pak stupňoval hovor s výhercem až na hlášky typu:  „No a kdybyste náhodou omdlel, tak si na vás slečna sedne a vy už se z toho nějak vylížete...“ (to už jsem si nepředstavovala).

 

Názor jsem si vytvořila hlavně na sebe.

Zřejmě jsem upjatá, možná prudérní, snad i nemám smysl pro humor… nebo holt nemám ráda něco „za každou cenu“.

Každopádně – kdyby jen zpívali muži převlečení za ženy a třeba i na playback, kdyby jen ty vycpané podprsenky a „bambulíni“ přilepení lepenkou k pupíku, aby nevadili při pohybu v tangách, snad bych to pojala, jako druh zábavy… celkový dojem mám ale, když to shrnu, jako ti, kteří mi před návštěvou show říkali „budeš z toho všelijaká".

Když to mám s něčím srovnat, je to jako by člověk potkal koně s oslí hlavou, který má zobák, skáče jako klokan, barvu má růžovou a mluví velmi oplzle. J

 

Možná i záleží na tom, jak se show pojme ze strany vystupujících, kam až zajdou…

 

Ale přece nějaká pozitiva 

Některým vystupujícím „umělkyním“ by mohly čistokrevné ženy tu postavičku závidět. Též bezchybný pohyb na tak vysokých podpatcích, že bych na nich já měla závrať.

 

Také nelze upřít nadšení účinkujícím a jejich bezmeznou víru v dobrý výsledek.

Věřím, že tento druh zábavy bude mít jistě dál mnoho obdivovatelů. Prostě každému se líbí něco jiného. Lidé jsou různí, a to je na nich vlastně pěkné.

 

Už jste travestishow viděly? Líbilo?

Reklama