Vztahy

Trápení s juniorem

Ahoj holky, rozhodla jsem se napsat, i když vím, že mi nemůžete pomoct. Ale i rada nebo spíš povzbuzení může někdy znamenat hodně, protože moje situace je chvílemi opravdu hrozná a já sama nevím, co mám dělat a kde se stala chyba. Na některé otázky nejspíš odpověď ani nenajdu, ale i tak bych se ráda se svým příběhem podělila, možná jako memento pro ostatní.

Mému synovi Tomášovi bude na podzim osmnáct. Jako malý kluk byl nesmírně hodný, milý a šikovný. Když šel do první třídy, uměl už číst. Dodnes si pamatuji, jak se pyšně přihlásil, když se paní učitelka ptala vykulených prvňáčků, jestli někdo z nich pozná, co je tiskacím písmem napsáno na tabuli. Následovalo nádherné období, kdy můj syn nadšeně uháněl do školy, doma psal úkoly a radoval se, že ví všechno líp, dřív a snadněji než jeho spolužáci. Celý první stupeň byl premiant třídy a opravdu spolehlivý a bezva kluk. Proto mě ani nepřekvapilo, když mu učitelka doporučila přestup na víceleté gymnázium.

Zkoušky zvládnul snadno a od září nastoupil do nedalekého okresního města do primy místního gymnázia. Musel sice z naší vesnice denně dojíždět, ale moc se mu tam líbilo a měl radost, že už je takhle velký a zodpovědný oproti svým jiným vrstevníkům. Na gymplu už nebyl premiant, ale snažil se a dokázal se udržet první rok na dvojkách, další potom na pár trojkách.

V tercii přišel zlom. Najednou se mu učit nechtělo. Přestalo ho bavit i ranní vstávání. Kromě toho začal dělat fotbal v jiném mančaftu, takže ještě odpoledne dojížděl na tréninky. Někdy toho měl asi opravdu hodně, proto jsem mu poklesky v učení tolerovala a nenutila ho se dřít do školy tolik, kolik by nejspíš bylo potřeba. Výsledek se dostavil – prospěchově se docela zhoršil a kromě hromady trojek přiletěla i první čtyřka. Mimo to začal kamarádit s partičkou kluků ze třídy, o kterých ještě loni prohlašoval, že to jsou hajzlíci a flákači. Najednou byli prima a ostatní jim nerozuměli.

Ve kvartě už na učení kašlal zcela programově a před pololetím mě třídní profesorka vyzvala, jestli by nestálo za úvahu změnit školu. Kvarta je devátá třída, takže může zkusit přejít kamkoliv jinam na běžný čtyřletý studijní obor. Přemýšleli jsme doma, jak se dalo, a usoudila jsem, že to je asi nejlepší řešení. Než ho trápit na gymplu, na který nejspíš nemá, tak ať jde raději dělat něco jednoduššího, co by ho bavilo.

Ukázalo se, že to není tak jednoduché. S několika trojkami a dvěma čtyřkami se žádná střední škola nehrnula, aby po něm jako budoucím studentovi toužila, mimo to byl značně znevýhodněn už při samotném přijímacím pohovoru (přestup z víceletého gymnázia prý bez zkoušek není možný – to nám řekli ředitelé naprosto všech dotázaných středních škol), protože se mu počítal průměr, jako by šel ze základky, takže byl vůbec zázrak, že se na druhé kolo do bodovacích tabulek přijímacího pohovoru vešel.

Od září nastoupil na obchodní akademii. Pro kluka to není zas tak špatná volba, navíc plánoval, jak po maturitě půjde studovat dál a bude jednou pracovat v bance nebo podobné instituci. Možná si to i tak představoval, ovšem nedělal pro to zcela nic. Na této škole usoudil, že když zvládnul jakž takž gympl, vyžije i tady z podstaty, takže se učit přestal zcela. První ročník proflákal, dostal nějakou důtku za pozdní příchody (neustále zaspával) a pár neomluvených hodin (prý to „nějak zblbnul“) a nasliboval, jak se bude snažit a jak už dostal rozum a jak už ví, co chce.

Měla bych asi v této chvíli podotknout, že v průběhu prvního ročníku jsem se rozvedla s manželem. Náš vztah nebyl nijak ideální, nikdy se o nic nestaral a nezajímal, mimo to byl neustále pracovně mimo domov, děti jsem víceméně vychovávala já sama a jeho metody byly spíš represivní, žádné povídání, společná práce, komunikace – to se u něj nepěstovalo. Když jsem si tedy v průběhu doby našla přítele a rozhodla se ustrnulý vztah s manželem ukončit, reagoval na to tak, že komunikaci s dětmi zcela přerušil. Odstěhoval se, já si pořídila s dětmi vlastní byt. Na moje občasné výzvy, že by bylo dobré, aby byl především s klukem ve stálém kontaktu a nepodrážel mi nohy a snažil se tlouct na stejnou stranu, reagoval tak, že já jsem to chtěla a já mám děti, tak ať se starám sama.

Za rok a půl od našeho rozchodu se s klukem viděl sotva párkrát. V té době se Tomáš začal měnit před očima. Jednak absolutně nepřijal mého přítele, ačkoliv ten se snažil k němu přistupovat opravdu přátelsky a hodně otevřeně a velkoryse. Ačkoliv jeho vlastní táta na něj kašlal, o jiného nestál. To by se ještě dalo pochopit. Nicméně v té samé době mě zvolna přestal respektovat, mimo to se chytnul špatné party. Kdyby jenom cigára a alkohol, tady se hulila tráva a programově chodilo za školu. A samozřejmě – cokoliv, co souviselo se školou a povinnostmi, bylo „shit“. Také začal lhát, a to hodně.

Jakýkoliv můj apel na Tomáše byl k ničemu. Po dalších provalených absencích měl podmínečné vyloučení ze školy. Nasliboval hory doly, ale nedokázal je vydržet ani týden. Mimo to tonul v dluzích, neušetřil ani korunu, ačkoliv chodil na drobné brigády, peníze okamžitě rozfofroval a neustále si půjčoval. Na moji snahu mu radit, pomoci nebo ho nasměrovat, reagoval podrážděně, takže jsme se víc a víc hádali. Kolikrát na mě řval víc a hnusněji než kdysi jeho otec. Kromě toho odmítal nejen respektovat mě, ale jakékoliv hodnoty, které jsem po něm požadovala.

Snažila jsem se situaci řešit s otcem, ale zájem pomoci mi byl minimální. Snad jen že prý ať ho pošlu tedy k němu, že on by s ním vyšel v pohodě, protože já ho pořád do něčeho nutím, a to je špatně. Po jedné hodně tvrdé hádce (následovala po Tomášově drobné krádeži v mém bytě) jsem mu to tedy v afektu navrhla. Ať si jde k tatínkovi, když má pocit, že mu je u mě špatně.

A tak šel. Od okamžiku, kdy odešel k otci, se mnou téměř přerušil veškeré kontakty. Naopak, když ho náhodou někdy potkám nebo kontaktuji po telefonu (osobně jsme se viděli za dva měsíce třikrát, na domluvené schůzky nechodí), je na mě drzý a mluví sprostě. Trávu hulí vesele dál, spíš víc než míň (ostatně jeho otec rovněž, aniž by ji považoval za něco špatného), do hospody chodí zcela nerušeně (protože tatínek razí liberální výchovu ve stylu „vždyť je dospělej, tak musí mít svůj rozum“), na školu kašle už zcela systematicky, nasázel další áčka a v tuto chvíli má před sebou vyhazov. Pokud milostivě dochodí poslední měsíc a nepropadne z ničeho (což by byl opravdu zázrak), smí odejít na vlastní žádost a zkusit si najít jinou školu, kde ho nechají dokončit chybějící dva roky. Ale pokud ani tohle nedokáže, ředitel ho vyrazí bez pardonu a s červeným vykřičníkem ještě během června.

A já teď nevím, co mám dělat. Komunikuji se školou, třídní profesorka je z něj podobně zoufalá jako já, ale snaží se mu pomáhat, čehož si on ovšem neváží. Otec nehodlá řešit nic, protože má názor, že zkrátka kluk musí vědět, co chce dělat, takže se ho ani nesnaží přimět k faktu, že nejprve jsou povinnosti (učení, úkoly, úklid) a teprve potom zábava – a ta ještě pouze v návaznosti na výkon a výsledky. Prostě ho nechává zcela být, má totiž rovněž přítelkyni, takže kluk ho až tak příliš nezajímá, mimo to je přesvědčený, že jeho metoda je nejlepší a domnívá se stále, že pokud Tomáše ze školy vyrazí, on sám teprve přijde na to, že to byla blbost.

Já se ale bohužel bojím skutečnosti, že on na to nepřijde. Bojím se faktu, že jeho pohrdání hodnotami a pokles k nejpohodlnějšímu životu flákače, co nic nechce, nic nemusí, o nic se nezajímá, nemá žádné sny ani cíle, je už téměř na samém dně. Maluji si černé vize, že kdyby si i po vyhazovu ze školy našel práci, dříve či později ho z ní vyhodí, protože bude mít opět zaspání anebo áčko. Pak skončí na pracáku, čuchne k nemakačení za pár peněz, bude lauzrovat ještě víc a skončí jako spodina. Pokud i nakrásně využije příležitosti a najde jinou školu, nevěřím, že by se najednou tak zlomil a dokončil ji. Tím spíš, že se mnou se o tom odmítá bavit, nadává mi a jakoukoliv moji snahu tvrdě neguje. Dnes už navíc asi ani není cesta zpátky, kdyby se vrátil domů, můžou mi taky zůstat jenom oči pro pláč.

Jsem z toho zoufalá. Ztratila jsem syna, který byl opravdu fajn, šikovný a talentovaný, navíc hodný a prima. Bojím se skutečnosti, že tímto tempem je kluk na šikmé ploše dřív, než se ráno probudí. Pokud už po ní nejede, aniž o tom vím – někteří týpkové z řad jeho kamarádů by mě ani nepřekvapili jako drogoví dealeři nebo drobní čórkaři. Nepomůže mi ani laxní manžel, ani ještě více laxní kurátorka, kterou jsem se snažila prosit o pomoc už v zimě, ale to jsem netušila, že od sotva dostudované dívenky bez vlastních prožitých zkušeností či nějaké dlouholeté praxe můžu těžko čekat víc než pár čárek do vyřízených případů, absolutní souhlas s manželovým postupem a naopak absolutní nesouhlas se vším, co konám já. Snažila jsem se zařídit terapii s psychologem, ale manžel tímto způsobem pomoci pohrdá, tudíž syn jím pohrdá ještě víc. Oni pomoc nepotřebujou a já: ať si prý jdu, kam chci.

Upadám zvolna do letargie a nemít mladší dcerku, spolehlivou a zodpovědnou studentku, která je naprostým opakem svého staršího bráchy, asi bych už byla z celé věci na prášky. Sice je pravda, že od okamžiku, kdy je Tomáš u otce, už se s ním alespoň nehádám a žiju v relativním klidu, ale jakmile zjistím nový vývoj situace (jako teď čerstvě ten aktuální vyhazov), ihned mě to zase srazí na zem.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala a děkuji všem, které jste dočetly až sem. Děkuji i za vaše názory, snad mi pomůžou si alespoň trochu všechno srovnat v hlavě.

  

   
03.06.2004 - Láska a vztahy - autor: Herta

Komentáře:

  1. avatar
    [56] Petulinda [*]

    Prožívám teď s nevlastním synem něco podobného. Za měsíc ho nejspíš vyhodí z učňáku, jemu je to absolutně fuk, nemá zájem o nic, lže nám a podvádí na každém kroku, jakékoliv domluvy jsou mu taky jedno. Jediné štěstí, že zatím nefetuje, špatnou partu už si prožil, a doufám, že s ní definitivně skončil. Ani nám se nepodařilo vymyslet, co s ním. Taky čekáme, až si nabije ústa, snad se probere.

    superkarma: 0 03.06.2004, 18:33:02
  2. avatar
    [55] Vivian [*]

    emma: jo, tomu se říká ale hebefrenie, ne?

    superkarma: 0 03.06.2004, 16:27:14
  3. avatar
    [54] emma [*]

    tutik: kubikm uvažuje správně. jedna z forem schizofrenie se projevuje právě přehnaný pubertálním chováním - ať to zní jakkoliv divně .
    ale v tomhle případě se prostě možná jen chytil špatný party, od ní chytil špatný návyky, nikdo ho nenaučil zodpovídat si za svoje činy... a už to jede...

    hezky to řekla medved

    Ijka: *rozvod nemohl ovlivnit,v patnácti přišel o domov,pak je doma nějaký cizí chlap a nakonec ho matka vyhodí z domu.* - nezdá se ti tenhle tvůj názor nějaký jednostraný?

    superkarma: 0 03.06.2004, 16:08:48
  4. avatar
    [51] risina [*]

    Káťo, držím ti palce a myslím, žes fakt udělala vše, cos mohla. Sohlasím s Evou Fl - starěj s eteď hlavně o sebe, aby tys byl ajakžtakž v pohodě - kvůli dceři, partnerovi, ale i sobě. I když si to někdy myslíme, nežjeme jen kvůli svým dětem ale hlavně kvůli sobě. Můj syn (v červnu 19, je ve třeťáku) mi taky dělá starosti, s prospěchem i s chováním, ale snažím se nechat tu zodpovědnost na něm. Jen jsem mu řekla, že když propadne, nebudu ho podporovat na škole další rok, půjde do práce a ať si ji dodělá dálkově, až přijde na to, že to chce a potřebuje.

    superkarma: 0 03.06.2004, 13:44:49
  5. avatar
    [44] tutik [*]

    kubikm: schizofrenie?? vzdyt tohle zni jako 'normalni' poradna puberta..

    superkarma: 0 03.06.2004, 11:53:13
  6. avatar
    [43] jankucharo [*]

    Naše děti si zvykly, že jim rodiče uhlazují cestičky, řeší jejich průšvihy...bohužel. Špatný přístup rodičů. Máš průšvih? máš? Mohl jsi mu předejít? Mohl. Tak nes teď svou kůži na trh, vypij kalich hořkosti do dna. Všechno zlé je pro něco dobré, natluče si úsměv, parta ho taky přestane časem bavit. Milá Káťo, sílu hledej v partnerovi a hlavně dceři. A Tomáše, až se vrátí, možná bolavý a pochroumaný, přimi s otevřenou náručí. Není nic sladčího než objetí dítěte (byť má ten klacek dvacet let, měří dva metry...mámu má jen jednu).

    superkarma: 0 03.06.2004, 11:38:25
  7. avatar
    [39] kubikm [*]

    teď tady tak probírám knihu o duševních poruchách, některé příznaky vypadají tak nějak "normálně" - nemůže se jednat i o nějakou nemoc? Byl chlapec někdy na odborném vyšetření? Taky třeba pro schizofrenii je charakteristický nástup v pozdním dětství....
    nedávno byl v TV rozhovor s příbuznými schizofreniků - popisovali právě, jak z nadaných lidí se najednou stal jiný člověk a jak s těmito lidmi dál, co to tedy zkusit ještě takto?

    superkarma: 0 03.06.2004, 11:11:21
  8. [37] xenie [*]

    http://www.ped.muni.cz/wsocedu/prezent/Praxe/Praxe_organizace.htm

    http://www.p13.cz/volny/txt/07.html

    superkarma: 0 03.06.2004, 10:50:29
  9. avatar
    [35] medved [*]

    moje stara moudra profesorka historie mi jednou rekla...vis co je na vychove deti nejtezsi ? sledovat chyby svych deti, videt jak si namlati pusu a vedet, ze s tim nemuzes nic, ale vubec nic delat...svata pravda
    Preju Kate hodne sily, protoze podle me prave ted nic delat nemuze snad jen byt dobrou mamou pro svou mladsi dcerku

    superkarma: 0 03.06.2004, 10:23:14
  10. avatar
    [34] evusche [*]

    já nevim, děti ještě nemám, ale když se podívám nazpět, jak nás naši vychovávali, tak to bylo formou odměn a trestů a myslím, že to mělo úspěch....nějaký přemlouvaní: Tomášku uč se, Tomášku poslouchej, Tomášku nechod s tou partou...to je fakt pro toho mladýho otrava a nemá žádnej respekt...a kor když je to pubertální kluk nebo holka...ty už potřebují trochu přísnosti. Takže ať si každý říká co chce, nějaká ta facka by Tomáškovi neublížila! Možná naopak...

    superkarma: 0 03.06.2004, 10:21:32
  11. [31] Sasa [*]

    Aja: to přidám k tomu pozdravu

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:48:02
  12. [29] xenie [*]

    určitě bych se zkusila poradit s odborníky, www.drogovaporadna.cz, od toho tam jsou a budou umět min. poradit i Vám, co dál... vždy lepší než si zoufat, je to k ničemu, nic nevyřešíte akorát trápíte sama sebe...

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:42:38
  13. avatar
    [28] Lilijka [*]

    Zatim nemám zkušenosti, ale mám je "z druhé strany". I když je to hodně těžký, teď už se nedá nic dělat, musíš už jeho život nechat na něm. Hlavně mu nic nevyčítat, prostě dát najevo svůj názor na věc, ale nic víc, už se musí rozhodovat sám. Než překoná krizivý období, tak to může trvat třeba pět let a vaše vztahy budou možná dost prapodivné, ale pak se to zaručene spraví. Důležitý je už to teď víc mezi váma nekazit nějakýma výčitkama a kritizováním.

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:40:46
  14. avatar
    [27] Aja [*]

    Sasa, no bodejď...jinak by mu dala teta z Brna pár pohlavků...

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:40:27
  15. [25] Sasa [*]

    Aja: jo, vyřídím, ted šprtá!!!!

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:25:27
  16. avatar
    [24] Aja [*]

    Sasa, že ho pozdravuju...

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:22:58
  17. avatar
    [23] Žábina [*]

    milá Káťo, myslím si, že ty už nemůžeš víc udělat...už jsi vyčerpala všechny možnosti....na ostatní musí přijít syn sám - nabít si ústa a buď pokračovat tak dál, nebo se změnit...
    hlavně se snaž o to, aby tím netrpěla také tvá dcerka, která za nic nemůže ....

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:11:41
  18. [22] Sasa [*]

    No nenechá ho padnout, je to matka! Kdo nemáte děti, lehce se to radí.
    Měla jsem trošku problém se synem taky. Tak jsem se rozhodla pro neutrální půdu, pozvala jsem ho na večeři do restaurace. No a povídali jsme si co dál, on mi povídal své vize, jak se uživí z podpory a tak a já mu pomalu počítala co stojí to a ono. Ve finále řekl: "Tak na to bych se mohl vysrat." A bylo, studuje dál, snaží se a je z něj normální ( v mezích pubertálních a postpubertálních možností) kluk.

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:06:56
  19. avatar
    [21] Dašenka [*]

    Besstie: I když budeš mít třeba deset dětí, každé bude jiné. Naši sousedé také mají dvě rozdílné dcery - jedna je svobodná matka,přátelí se s romskou komunitou (slušně řečeno),ví, co je to prostituce, drogy,krádeže. Druhá je naprosto v pohodě, dobře vystudovala, ještě se stará o neteř, našla si dobré zaměstnání....

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:04:29
  20. [20] Hanule [*]

    Já si v ve zlých dobách říkám , že všechno zlé je pro něco dobré. Již mnohokrát to tak bylo. Takže vydržet a všechno zlé se časem v dobré obrátí.

    superkarma: 0 03.06.2004, 09:00:36
  21. avatar
    [19] Ijka [*]

    Je mi toho chlapce líto...rozvod nemohl ovlivnit,v patnácti přišel o domov,pak je doma nějaký cizí chlap a nakonec ho matka vyhodí z domu.On má určitě pocit,že ho nikdo nemá rád,že si ho rodiče pohazují jak horký brambor.Měla jsem podobné problémy se synem,když nás jeho otec opustil v jeho téměř šestnácti letech.Taky ten rozvod na něm zanechal následky.A šeredné.Odešel v prvním ročníku střední školy na učiliště,ale ani tam nevydržel,zase po prvním roce odešel.Měl tehdy už osmnáct,tak skončil na pracáku.Tam byl rok,teĎ dělá rekvalifikaci,tak jen doufám,že se mu to povede dokončit.ALE!On ví,že při něm stojím,že ho mám ráda,ať se děje cokoliv.Taky jsem vyhledala pomoc psychologa a ten mi řekl,ať ho nechám být,že muži si neradi nechávají pomoct.A já to tak dělám,nechávám ho,aby si své problémy řešil sám a radím mu jen tehdy,jsem-li o tom požádána a to je jen málokdy.A žijeme tak spolu docela v pohodě.Teď mu jde na dvacátý rok a opravdu ho beru od osmnácti jako dospělého a podle toho s ním jednám.A osvědčuje se to.Takže doporučuji-nechat ho být,on si to opravdu musí vyřešit sám.

    superkarma: 0 03.06.2004, 08:56:37
  22. avatar
    [17] danca79 [*]

    Petique: Taky myslím že výchovou to není. Prostě s ním mlátí pozdní puberta. Můj brácha se takhle taky chytil takovýho úděsnýho týpka (ale byl tuším ve čtvrťáku - no ale tím hůř) a když se v 11 večer sbíral a naši mu říkali že by nikam chodit neměl, že se jim to nelíbí a nakonec po pár opakováních že si to nepřejí, tak akorát prásknul dveřma. Dal se dohromady tehdá sám a odmaturoval, a docela slušně, ale taky s ním naši měli peklo. Pak se přiznal že ho ten hnusnej týpek (tehdy jeho bůh) dokonce učil fetovat. Naštěstí si to nějak probojoval sám, asi ta závislost ještě nebyla plně rozjetá, ale naši si užili dost a dost a dost.
    Káťo držím palce, ať si mladej přijde sám na to, že nějaká škola není vůbec od věci. Škoda že je ex takovej trouba, protože kdybys syna vyhodila z domova ty i on, velmi rychle by mu došlo, že tudy cesta nevede a se staženým ocasem by se vrátil.
    A souhlasím s hláškou, že bys měla hlavně udělat něco pro sebe, aby TY jsi byla v pohodě. Protože když nejsi, odnáší to i tvoje dcera.
    Jinak mě napadají fakt už jen centra krizové intervence nebo důvěrné linky, kde by možná byl někde někdo, kdo by ti poradil, jak se zachovat....

    superkarma: 0 03.06.2004, 08:53:09
  23. avatar
    [14] Petique [*]

    Hafáček: nesouhlasím, že je v tom pouze výchova. Všechno na rodiče hodit nemůžeš .

    superkarma: 0 03.06.2004, 08:42:28
  24. avatar
    [11] Aja [*]

    To je těžká situace. Docela mám strach, že se něčeho takového taky dočkám...
    Já se kdysi mlátila po intrech a podnájmech, jen abych nemusela být doma. Ale musela jsem se naučit postarat sama o sebe, protože jsem neměla zázemí, kde by mi někdo vařil, pral, ječel a dělal mi neustálý kázání...
    Možná by mu pomohlo "přesadit" ho jinam...ale je už dost starý na to, aby otevřel oči, vyměnil pohodlíčko a vstřícnost otce. Chlapeček nemá svou hrdost, aby dokázal být sám za sebe...? Snad na to přijde. Moc držím palce Nic mu nelinkuj, nechtěj ho předhodit "odborníkům"...zatvrdí se ještě víc...Až to nevydejchá ani táta, tak teprve se něco vyřeší...nebo spíš začne řešit

    superkarma: 0 03.06.2004, 08:27:03
  25. avatar
    [9] Evča [*]

    bohužel nemohu poradit, ale Kotě a Eva-Fl to napsaly pěkně, přeji hodně trpělivosti a vše se v dobré obrátí, základ podle mě má dobrý

    superkarma: 0 03.06.2004, 08:19:40
  26. avatar
    [5] Petique [*]

    Já byla v pubertě taky dílo . Být moje matka, tak se seřežu jak žito . Parta je svinstvo, vím, o čem mluvím. Taky sem si málem zničila život. Pak mě naši fikli na školu v cizím městě a bylo vymalováno.Z intru na víkend domů, partička se mi odcizovala a pak mě to i přestalo bavit.

    superkarma: 0 03.06.2004, 08:08:05
  27. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Ja ti nevim, Kato, ale v urcitem stadiu veci uz pak ani nejde o pomoc tomu jedinci, jako o pomoc sobe... Aby ses z toho TY nezblaznila, abys to TY zvladla... Mozna by nebylo od veci navstivit nejakou psychoterapeutickou skupinu a promluvit si nejen s odbornikem, ale se stejne ,,postizenymi".
    Kazdy udela nejakou chybu - mozna chlapec spatne nesl nefungujici manzelstvi a pak ty vase nove znamosti, kdo vi...
    Je dospely ( ha ha ha ) a ponese si nasledky sveho chovani sam. Mas mladsi dceru - a ja ti moc drzim palce, at tuhle situaci zvladnes!

    superkarma: 0 03.06.2004, 02:11:07
  28. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Nevím, co bych konkrétního poradila, protože v tomto směru jsou mé životní zkušenosti absolutně nulové.

    Ale věřím, že nikdy není pozdě a syn se může ještě vzpamatovat. Na gymplu jsem měla spolužačku, která byla skoro stejný případ. Taky hodně chodila za školu, navštěvovala alternativní podniky, pila a hulila, měla problémy v rodině. Ve třeťáku ji vyhodili. Pár let to nějak flákala, pak se sebrala, našla si práci, školu si dodělala večerně a teď má práci na plný úvazek a k tomu studuje vysokou školu. Je z ní úplně normální prima holka.

    Věřím, Káťo, že to, cos do syna vložila v dětství, je tam někde zasuto a za čas se to opět prosadí ke slovu. Nelámala bych nad synem hůl. Možná ho ten vyhazov ze školy k něčemu "nakopne".

    Přeju hodně štěstí.

    superkarma: 0 03.06.2004, 01:22:47
  29. avatar
    [1] Irka1 [*]

    Kdyz jsem byla mala, tak tata jezdil na dlouhy sluzebni cesty a ja si predstavovala, co bych udelala, kdyby si mama nasla nekoho jinyho. Nebyly to hezky veci .

    A podobny to je u rozvedenych rodicu a jejich novych znamosti. Proste nektery deti to hur snasi a jejich vzdor je vlastne pomsta rodicum, protoze jako "deti" zadnou moc nemaji a pozornost si vynuti timhle zpusobem.
    Myslim, ze je pozde neco radit a delat si usudek na podklade jednoho clanku.

    Preju ti hodne sily .

    superkarma: 0 03.06.2004, 00:50:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme