Jestli si o sobě myslíte, že jste nemožná, že se pohybujete jako slon v porcelánu a čím více se snažíte udělat dojem, tím více to po…, tak jste na správném místě.
Já mám na trapasy přímo patent a snad zákonitě je k sobě přitahuji magnetem své nesmělosti, stydlivosti a zranitelnosti.
Koupila jsem si nové boty. Na poměrně vysokém, leč stabilním podpatku. Konečně mi to všechno náramně ladí. Ty nové boty, kabát, šála, kabela. Sebevědomě si to vykračuji po ulici, kontroluji v odrazu výlohy, jestli se nehrbím, taaaak, ještě trochu zvednout bradu, a v tom mi nějaký zlomyslný trpaslík podkopne levý stabilní podpatek. A já ne abych se skácela rovnou na místě a zkrátila své utrpení na dobu nezbytně nutnou, ale nějaká podivná síla mnou lomcuje po celém chodníku, ruce zoufale kormidlují ve snaze udržet rovnováhu, obsah samozřejmě otevřené kabely lítá na všechny strany a já se po dlouhém nerovném boji se zemskou přitažlivostí rozplácnu na zablácenou dlažbu. Důstojnost, elegance a sebevědomí jsou víte kde. V takových situacích se začínám smát, i když se mi chce brečet.

Dostala jsem dva volňásky do Státní opery. Pozvala jsem kamarádku, sdílená radost –dvojitá radost, ale až na místě jsme zjistily, že máme místa několik řad od sebe. Bylo tak pět minut před začátkem a nezdálo se vyprodáno, tak jsem se co nejzdvořileji otázala paní uvaděčky, zda bychom nemohly chvilku počkat a sednout si vedle sebe. Zpražila mě přísným rezolutním ne a někam odkvačila - to jsem si myslela. Přitočila jsem se ke kamarádce a možná víc nahlas, než bylo nutné, jsem nasupeně procedila: „Teď si sedneme na svý místa a po pauze něco najdem, ať ta baba neprudí.“ A najednou jsem ucítila v zátylku něčí pohled. Hádejte čí.
Myslela jsem, že se na místě propadnu, takový trapas hodný puberťačky. Tady se nešlo ani smát, jen vykoktat nejapnou omluvu a co nejrychleji se vypařit z místa hanby.

A do třetice, abych se v tom neplácala sama, trapas mého známého.
Měl autem namířeno do Německa. Nablýskané fáro, nejlepší ohoz, naleštěné boty. Chtěl udělat dojem. Nutno dodat, že to bylo v zimě. Nasedl do auta a netušil, že si vzal něco z pražského chodníku s sebou. Jak začal topit, došlo mu co. S otevřeným okénkem zajel k nejbližší pumpě odstranit škody, ale ještě než stačil vystoupit, přitočila se k okénku děva: „Chceš sex?“ Odér za něj zvládl odpověď.
Z bot se to dalo odstranit poměrně snadno, ale něco přece jenom uvízlo v koberečku. Tak rychlou celní kontrolu prý už dlouho nezažil.

A co vy, milé ženy-in?

Zažila jste nějaký trapas?
Nebo jste byla jeho svědkem?
Kdy jste se styděla sama za sebe?
A kdy za někoho jiného?
Umíte z trapasu vybruslit?
Červenáte se, smějete se, mizíte?
Umíte si udělat legraci sama ze sebe?

Napište nám o tom a získejte Bioaktivní Laktoflóru

Reklama