Všechny jistě znáte jistě situace, kdy byste se raději neviděly, ani viděny nebyly - a už vůbec ne svými exmilenci či exmanželi.

Moje sestra například kdysi velmi dávno jako hodně mladé děvče chodila s jistým hercem. Moc ho milovala, nicméně on dal přednost jiné. Po zhruba 20 letech ho potkala na ulici. Zrovna byla tehdy volná a on dost možná taky, neboť manželství mu nevyšlo. Jenže: nevypadala ten den dle svých představ dokonale, a tak přešla na druhý chodník. Škoda, možná, že mohla žít dnes úplně jinak - dotyčný se totiž krátce nato začal objevovat ve společnosti jiné ženy a posléze se i znovu oženil.

A něco podobného se mi stalo nedávno taky - rovnou dvakrát. S tím rozdílem, že bych ony „ex“ rozhodně do své náruče znovu nebrala, protože toho nejlepšího mám přece doma.

Nicméně přestože opustili oni mě, se všemi jsem se rozešla v dobrém (protože jsem prostě „hodná holka“) a občas se s nimi i viděla - plánovaně, samozřejmě.

Byl 1. máj. Ten můj musel do práce a venku bylo nádherné počasí: obloha azuro a teplota jen lehce přes 20. Sedět doma se nedalo. Normálně bych vytáhla kolo a o zábavu měla postaráno. Jenže smůla: to jaro nám předělávali sklepy a já ke svému kolu přístup neměla.

Další možností bylo zavolat nějaké kamarádce a jít se s ní třeba projít, nebo se jí vnutit na zahradu. Jenže zrovna žádná nebyla bez programu. V tu chvíli jsem pochopila, proč si jedna z nich, když se ocitla single, překvapivě pořídila psa. Jít totiž „jen tak sama“ na procházku je prostě divné.

Touha ocitnout se v přírodě po dlouhé zimě byla však silnější, a tak jsem zamířila do nedaleké Stromovky. No a co, říkala jsem si - tak se jdu vyvenčit sama, když nemám koho nebo s kým!

Zlákala mě nová zahradní restaurace. Koupila jsem si malé pivo a usedla ke stolečku. Sedím, vyhřívám se spokojeně na sluníčku, popíjím malé pivko.... Když tu najednou, kdo míří rovnou ke mně? Zbyněk!

Jeden z mých „ex“, který mě opustil asi před 13 lety. Přítelkyně, které ho znaly, mně v té době opatrně sdělovaly, že na ně působí, jako by byl (taky) na druhé pohlaví... Tento argument jsem odmítala: když jsem později po rozchodu hrála v divadle, s oblibou chodil na má představení a pokaždé s jinou „babou“.

Jenže Zbyněk nebyl sám, ale s chlapem! A zrovna na prvního máje!

A já tady pro změnu sedím jako typická „čekanka“. Sakra... když jsme se totiž viděli, nebo si psali k narozeninám sms a on se ptal, jak se mám, hrdě (a popravdě) jsem se pochlubila, že skvěle zadaně. Snad si mě nevšimne....

Všiml a také toho, že na ně zírám. Zbyněk už zdálky s širokým úsměvem haleká:

„Tak to vidíš, zjistil jsem, že s ženskými jsou jen potíže, tak jsem se dal radši na chlapy!“

„Ale Zbyňku, vždyť já to o Tobě tušila už dávno...“ usmála jsem se spiklenecky.

Usadili se oba ke mně a po chvíli jsem zjistila, že Zbyňkův „parťák“ je Emil, „ten“ Emil, dlouholetý kamarád a hlavně chronický proutník a nevěrník, o kterém mi často Zbyněk vyprávěl.
A já zas vysvětlila, že ten můj je na své každoroční „pánské jízdě“ a já nemohu vyjet na kole, proto sedím v zahradní hospůdce a vypadá to, že vyhlížím nějakého nového zájemce.

Snad jsem je přesvědčila - nicméně já (na každém šprochu... atd., znáte to) si stejně nejsem jistá, že Zbyněk .... Jenže to už se asi nedozvím.

Za týden vám budu vyprávět o podobném trapasu, pro změnu s expřítelem Kamilem, který se udál před jedním obchodním centrem.

Reklama