Bulvár

Trampoty české au-pair: Už s mámou nechci žít!

aupair

Píše se červenec roku 1997. Právě jsem ukončila jazykovou školu státní zkouškou z angličtiny a nějakým způsobem prolezla ročním studiem německého jazyka, z kterého si pamatuji jen „Ich gehe zu Straßenbahn.“(Jdu na tramvaj). Což je ve městě, ve kterém bydlím, k ničemu, protože u nás tramvaje nejezdí. Je mi dvacet. Jsem hrozně nezávislá a svobodná, nosím jedny dokonalé džíny a poslouchám Korn. V té době se moje maminka k mé velké úlevě rozvedla, ale vzápětí si našla staronového přítele, který způsobil v mém životě značný stres a pokusil se mi mou milou matku ukrást, jak jsem si nesprávně myslela. Balím kufr a velmi lehkomyslně odjíždím do Londýna, jen na ústní příslib a dva řádky od rodiny, o které nic nevím, která mi po mé kamarádce poslala dvě zvací věty na papírku z reklamního bločku. Odjíždím na základě kývnutí, které jsem dala své milé spolužačce ze střední školy, která se na další dva roky stala mou londýnskou průvodkyní, do té báječné rodiny mě dostala a způsobila mi na další čtyři měsíce ještě větší stres, nechala mě neuvěřitelně dospět, nechala mě zjistit, jak moc svou mámu miluju, a dovolila mi zažít a prožít kus toho světa venku.

Na co je mi státní zkouška?

Vystupuji z autobusu na centrálním londýnském nádraží, a i přesto, že mám státní zkoušku z anglického jazyka, nedokážu zjistit, jak se dostanu na Swiss Cottage. Po velmi zmateném telefonátu si mě na nádraží vyzvedává plešatý pán, nastupuji do černého džípu a doufám, že je to Gerry. V butiku v centru Londýna mě s kufrem předává své ženě Beverly, která mě veze do stylového domu židovské komunity. Moc nemluvíme. „Doma“ mi ukáže nádherný pokoj s krásnou postelí a telefonem, z kterého nesmím volat. Napustí mi v koupelně, která je moje a dětí, horkou vanu, a veškeré oblečení, ve kterém jsem dorazila, hází do pračky. Později jsem zjistila, že si opravdu myslela, že jsem z Ukrajiny nebo Čečenska, a pouze se mě pokoušela po cestě „odvšivit“!

Takže tu máme židovskou rodinu, která k mému velkému překvapení zapaluje v pátek všude svíčky, jí chleba omotaný šálou, nasazuje jarmulky, modlí se a nepouští mě ke stolu. To mi nevadí, protože vlastně ani nevím, co takový život au pair obnáší, ale vím, že jsem na tom báječně, protože ta jiná kamarádka, která z Anglie utekla, musela ve své rodině spát na špinavé matraci a malí černoušci na ni ve spánku čůrali. Myslím si tedy, že jsem si rodinu „nevybrala“ vůbec špatně.

Trampoty v honosném židovském domě

Chlapečci Jamie 4 roky a Scott 6 let vypadají velmi mile. První setkání je dost křečovité, ale prý jsou nervózní. Nedivím se, holek, jako jsem já, už zažili desítky. Pořád se usmívám a naivně si představuji, jak to bude super. Pracuji od pondělí do soboty a volné mám jen neděle. Až později jsem se naučila vstávat už v šest a tiše utíkat z domu, aby po mně Beverly nechtěla nemožné i v neděli. Kam v šest ráno v Londýně? Je tam super čtvrť, která se jmenuje Camden Town. Jede nonstop svým životem. Ulice barů, klubů, tetovacích a piercingových studií, kde si nechám po měsíci propíchnout pupek a pak si ho další měsíc léčím vodou se solí. Ulice, kde si au pairky kupují své první kecky značky Converse a v nekonečné řadě bleších trhů vybírají hadry.

První slovní výtky od paní domů přicházejí hned za pár dní, kdy po pátečním šábesu uklízím do noci kuchyň a, bohužel nepoučena, sfoukávám všechny zapálené svíčky. To se nesmí. Pak už se to tak nějak veze. První dva měsíce sedím po večerech zavřená ve skříni, brečím a chci hrozně moc volat domů, vlastně chci moc jet domů. To, že poprvé rozděluji nádobí v myčce a jídlo v ledničce a nemám ani tušení, že nesmí přijít mléko do styku s masem, a vůbec to celé židovství v tom domě mi vysvětlí až malý Scott. Má velké problémy ve škole a podle mého odhadu je nejmíň autista. Podle mámy ne a já mám zapracovat na tom, aby se v normální škole zlepšil. Moc to nešlo. Beverly má svých starostí dost, a Gerry? Je zkrátka ortodoxní žid, v listopadu odmítá v domě topit a říká, co si v lednici vzít můžu a co nesmím. Tento milý plešatý pán mi po dvou týdnech hodí dvacet košil na hlavu a zařve „Přežehlit!“. Oba často odjíždějí nakupovat oblečení pro svůj butik do Ameriky. Mám chlapečky celý týden na krku, a to i v den, kdy se mění čas. Ta hodina navíc je neuvěřitelně dlouhá hlavně v den, kdy Scott celý den zvrací, Jamie po mě hází, co mu přijde pod ruku, sprostě mi nadává a večer ve vaně, nevím, kde bere nůžky a řve, že mě zabije.

Zasloužené Vánoce a další odjezd

Podle mé babičky se vše zlé oplácí tím báječným. Před Vánocemi přijíždí do Londýna moje máma a můj malý bráška, provedu je všemi těmi neuvěřitelnými památkami a odjíždíme oslavit Štědrý večer domů. I přes to všechno utrpení si vezu poprvé v životě domů spoustu vydělaných peněz a dvě tašky dárků pro rodinu. Oslavím Silvestra a v lednu nepochopitelně opouštím opět máminu sukni a odjíždím zpět do královské země, protože jsem si tam ještě před Vánocemi našla rodinu novou.

Hlavní slovo už v méně honosném domě na okraji Londýna a blízko letiště Heathrow má Judi, korpulentní Američanka. Její muž Tim, hubený to nevýrazný pán, je velmi milý. Odhaduji, že ti dva se vzali díky svému věku a rozumu. Mají sedmiletou holčičku Emmu, která mi připomíná Sněhurku. Pleť bílá jako padlý sníh, vlasy černé jako havran a zcela se ztrácí ve své šedivé školní uniformě. Kdo celý dům ovládá, je tříletý Smith. Podle mého stále ještě štěně zlatého retrívra. Nevydělávám už takovou sumu peněz, ale přivydělávám si žehlením v jedné indické rodině - ale vyžehlete komplet mužské sárí! No nic, mám trénink z Gerryho košil.

Ema, pes a já

Emma je úžasná. Učíme se spolu, hrajeme si s těmi vyhublými barbínami, ona opravuje mou nedokonalou anglickou výslovnost a učí mě všechna ta nepodstatná slovíčka, jako je vařečka, šroubovák, ořezávátko. Pracuji jen od pondělí do pátku a celé ty volné víkendy se toulám po Londýně, tloustnu po pizze Hut a KFC, jezdím na výlety a každou sobotu chodím do rockového klubu Loony Tunes, ze kterého mě tu noc, co jsme vyhráli hokejové Nagano, musí vynést a odvézt, protože jsem oslavu vítězství tou anglickou vodkou trošku uspíšila. Emmu vodím a vyzvedávám ze školy a v mezičase se starám o nevychovaného Smithe. Mám ho ráda a on mě taky, ale ještě radši má válení v bahně a vybírání odpadkových košů, vybírá si jen zahozené papírové sáčky od KFC nebo McDonalda a velmi obratně z nich vyžírá hranolky. Máme už svůj rituál. Každý den mi nepochopitelně pláchne z vodítka nebo s vodítkem, vyválí se v první kaluži a pak si chvíli hrajeme na honěnou, neuvěřitelně zkouší mou trpělivost a stíhá při tom vyžírat hranolky. Doma ho osprchuju hadicí, učešu. Má to tak rád. Někdy ho k jeho nelibosti táhnu daleko na louku, kde sedíme a koukáme na letadla.

Emma chodí každý večer spát sama do prvního patra a můj pokoj je hned vedle jejího. Od šesti mám volno, tak že si čtu nebo chodím ven. V osm zapne Judi televizi a pošle Emmu samotnou nahoru. Tajně jí chodím číst pohádky a ona trpělivě a potichu opravuje mou výslovnost. Jednou to Judi zjistí a s respektem mi oznámí, že takhle ne. Klidím se do svého pokoje, načež vybíhá Emma ve své noční košilce bosa se svou panenkou ven na mráz v únoru a řve na mámu, že s ní už žít nechce. V sedmi letech? Emma pak usne u mě pod peřinou a v deset ji přenáším do její postýlky. Judi dělá, že o tom neví.

Víte, jak se v Anglii léčí horečka u dětí? Studeným pomerančovým džusem a dítě se nesmí potit. Ještě jednou mě Emma překvapí, ne, vlastně několikrát. Málo jí, prý proto, aby zůstala hubená, a kdyby hořelo, mohla rychle utéct. I přes tajné čtení pohádek mě Judi s Emmou berou na výlet do pařížského Disneylandu. Až na nádraží zjistím, že budu muset vydržet se svou klaustrofobií tu dlouhou půlhodinu pod kanálem La Manche. Jaká to pak byla úleva, když ten vlak konečně vyjel z toho tunelu a já uviděla na louce pasoucí se francouzské krávy! Tim do Disneylandu nemohl, nesnáší hluk, a Judi nemusí na ty šílené atrakce. Oblékám si pláštěnku s Mickeym a Minnie a lezu do těch pohádkových princeznovských hradů. Později mě nějaký převlečený Mickey Mouse žádá o telefonní číslo.

Té mé malé Sněhurce je dnes jednadvacet, je moc hezká a právě se zasnoubila. S jejími rodiči jsem stále v kontaktu, ale s ní moc ne. Nedávno jsme se spojily díky sociální síti. Ptala jsem se jí, jestli si na mě ještě pamatuje. Napsala, že pamatuje, a velmi dobře, a potom dodala: „S láskou, Emma.“

   
21.11.2011 - Společnost - autor: Kateřina Prantlová

Komentáře:

  1. [22] FAXÍK [*]

    moc hezké vyprávění Sml59

    superkarma: 0 29.02.2012, 09:25:17
  2. [21] dtcalounictvi [*]

    Odvahu by jsem nenašla

    superkarma: 0 27.02.2012, 09:36:35
  3. [20] Jala [*]

    Myslím, že tyto zkušenosti jsou k nezaplacení!

    superkarma: 0 01.12.2011, 23:18:14
  4. [19] jithule [*]

    dobře napsané

    superkarma: 0 01.12.2011, 22:16:42
  5. [18] mapela [*]

    Angličtina se bude hodit, nikde se tak nezdokonalí jako v cizině.

    superkarma: 0 30.11.2011, 17:55:09
  6. avatar
    [17] hubajda [*]

    Pekne napsane ja bych na to odvahu nemela ale jinak je to dobra zkusenost do dalsiho zivota Sml67

    superkarma: 0 26.11.2011, 18:10:12
  7. [16] mapela [*]

    Je dobré, že ta možnost je . Chce to jen odvahu.

    superkarma: 0 23.11.2011, 23:01:01
  8. avatar
    [15] Saarah [*]

    Dobrá životní zkušenost Sml67. Člověk má hned nadhled. Já bych tu odvahu vyrazit do širého světa asi neměla Sml80.

    superkarma: 0 22.11.2011, 09:13:06
  9. avatar
    [14] danca79 [*]

    Taky jsem si tim prosla - v USA a v Kanade, na Anglii jsem odvahu nemela, slysela jsem prilis mnoho hororovych historek. Ve Statech jsem si psala denik kterej jsem pak posilala rodicum - kdyz se tak na to divam zpetne, musela jsem jim tim pridat peknych par vrasek, protoze to tam bylo naprosty peklo, a jeste jsem jim ty prihody posilala ke cteni. Joooo, mlada a blba Sml52 Po emeeeerickejch zkusenostech byla Kanada prochazka ruzovou zahradou - uz jen proto, ze jsem po te Americke zkusenosti mela dost sebevedomi na to hezky od zacatku rict co delat budu a co ne, a bud me zamestnate nebo me zamestna nekdo jinej, nebo pojedu zase hezky domu (v Kanade to nebyl au-pair program ale normalni zamestnani tak to bylo taky hnedle o necem jinem).

    superkarma: 0 21.11.2011, 19:53:22
  10. [13] kávěnka [*]

    Alespoň člověk pozná, že doma je nejlépe.

    superkarma: 0 21.11.2011, 17:55:00
  11. avatar
    [12] femme [*]

    hezké čtení Sml67 Sml22 připomnělo mi to kamarádku mé dcery, která to vzala přes Ameriku, Londýn a nakonec skončila ve Skotsku, kde dělala au-pair jen pár let, teď už tam žije, studuje a pracuje několik let a do ČR už se prý vracet nechce Sml23 

    superkarma: 0 21.11.2011, 12:29:12
  12. [11] Stendy [*]

    Opravdu odjet do cizí rodiny v cizí zemi je velká odvaha.Sml59

    superkarma: 0 21.11.2011, 12:25:24
  13. avatar
    [10] Jindriska8 [*]

    Pěkný článek,ale neměla bych odvahu.

    superkarma: 0 21.11.2011, 12:21:11
  14. [9] Aggata [*]

    Na tohle jsem nikdy neměla odvahu, sebrat se a v cizí zemi se starat nejen o sebe, ale ještě o cizí.

    superkarma: 0 21.11.2011, 09:58:30
  15. avatar
    [8] mio [*]

    Zajímavé a hezké počtení Sml16Sml67

    superkarma: 0 21.11.2011, 09:37:52
  16. avatar
    [7] delfi.na [*]

    taky jsem se začetla Sml16 .. pěkný příběh, asi to nebylo jednoduché, ale poučné a hlavně se pořádně naučila řeč. To já budu muset vystačit se svou češtinou Sml58Sml16

    superkarma: 0 21.11.2011, 09:27:15
  17. avatar
    [6] lenagirl [*]

    moc pěkné životní zkušenost je někdy k nezaplacení Sml67

    superkarma: 0 21.11.2011, 08:33:28
  18. avatar
    [5] hary [*]

    Nejhezčí dárek je jistě ta věta, že si na Au-pairku dítě mezitím dospělé, pamatuje, taky jednu takovou od batolete a prvních slov, známe a je z ní krásná milá slečna Sml16Sml67

    superkarma: 0 21.11.2011, 08:08:30
  19. avatar
    [4] evelyn [*]

    U toho konce mi prebehl mraz po zadech, ale takovej prilemnej. Moc hezky napsany.Sml29

    superkarma: 0 21.11.2011, 08:03:59
  20. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Sml67 pěkně jsem si početla Sml67

    superkarma: 0 21.11.2011, 07:56:51
  21. avatar
    [2] enka1 [*]

    To se moc hezky četloSml22Sml67

    superkarma: 1 21.11.2011, 06:49:18
  22. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Moc hezké vyprávěníSml16Sml67

    superkarma: 0 21.11.2011, 01:08:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme