Cestování

Trampka Saša Ryvolová: Na vlastní pěst Západní Papuou

Minulý týden jsme vás v našem rozhovoru seznámili s výjimečnou ženou, Sašou Ryvolovou, která valnou většinu svého života zasvětila své velké vášni, cestování. Její poslední cesta vedla na světem prozatím skoro zapomenutý ostrov Západní Papua, kde strávila šest týdnů, a o své zážitky se s námi ochotně podělila.

Když jsem se s cestovatelkou Sašou Ryvolovou setkala poprvé, nebyla ještě zcela aklimatizována na zdejší podmínky, které ve střední Evropě panovaly a panují do dnešních dnů – sníh a mráz zkrátka nejsou nic pro ni, před nedávnem se totiž vrátila z exotické Západní Papuy, kam se společně se svým partnerem Vaškem vydala vstříc divoké přírodě a animistickým kmenům, které na ostrově žijí. Co vše během své cesty prožila a jaký je to pocit trávit čas s domorodými lidmi, kteří donedávna praktikovali kanibalské zvyky? Nejen o tom všem jsme si se Sašou přátelsky popovídaly…

ddd

Proč jste se na Západní Papuu s Vaškem vydali?
Západní Papua leží na ostrově Nová Guinea a je součástí Indonéského souostroví. Také je jednou z těch nejméně civilizovaných lokalit světa - a to je pro nás zvlášť přitažlivé! Indonésie je vůbec jednou z našich nejoblíbenějších destinací, navštívili jsme ji už několikrát a doufám, že zdaleka ne naposled.

Co vás na této oblasti fascinovalo nejvíce?
Samozřejmě úžasná a divoká příroda, ale především animistické kmeny s donedávna kanibalskými zvyky a způsobem života, který se často, možná ne úplně právem, označuje jako primitivní. Primitivní v tomto slova smyslu totiž neznamená totéž, co hloupý nebo retardovaný! Civilizace je podle mne jenom slupka, nános pohodlnosti a často i zlozvyků - a to je právě to, čím se od nás tihle lidé liší. Nechodí se svými trably a bolístkami za psychologem - bojují.

vvv

Které domorodé kmeny zde žijí?
Je jich spousta - vždyť jen počet dialektů se uvádí kolem 450 (ale osobně jsem je nepočítala!). Ostrov Nová Guinea, na kterém Západní Papua leží, je totiž druhý největší ostrov na světě. My jsme, doufám že jen prozatím, navštívili tři z nich - horské Dani, žijící v okolí údolí Baliem, nížinné „stromové lidi“ kmene Koroway a Asmaty, proslulé úžasným řezbářským talentem.

Čím se nejznámější tamní domorodci kmene Koroway vyznačují?
Korowayové patří k těm, kdo byli odedávna považováni za ty nejnebezpečnější a nejméně asimilované a výpravy k nim jsou dodnes vnímány jako obzvlášť náročné a nebezpečné - je ale pravdou, že jen málokomu (nás nevyjímaje) se podaří proniknout skutečně do hlubin pralesa, kde snad, možná, ještě žijí skupinky, jejichž příslušníci dosud nikdy nepřišli do styku s bílým návštěvníkem. My jsme podnikli týdenní trek po těch bližších a snáz dostupných - což ovšem ani náhodou neznamená, že se jednalo o procházku růžovým sadem - a nenechte se zmýlit naším věkem! Průchod zdejší džunglí rozhodně není nic snadného, teploty kolem 35 °C, skoro 90% vlhkost, neprostupný terén a všudypřítomné bahno dají zabrat i mnohem mladším a fyzicky výborně vybaveným jedincům.

tttt

Jak vás Korowayové přijali?
Korowayové v těchto osadách už jsou na občasnou návštěvu bílých cestovatelů zvyklí a nejsou k nim nepřátelští - konec konců pro ně znamenají i jisté, i když z našeho pohledu velmi malé finanční přilepšení. Za nocleh v přístřešku příslušné rodiny se platí a samozřejmostí je také rozdávání tabáku a cigaret. Kouří tady skoro každý - muži, ženy i větší děti a z každé načaté krabičky na původního majitele zbude sotva čtvrtina!

Nebáli jste se?
V přírodě žádný živočich neútočí bezúčelně nebo ze zloby. To je bohužel doménou civilizace. Pokud přistupujeme k domorodcům bez nadřazenosti a podezřívavosti a respektujeme jejich životní styl a zvyky, nemají ani oni důvod k agresi. Vždycky říkám, že se víc bojím, když se vracím ze svých přednášek posledním předpůlnočním vlakem do Prahy a musím projít nočním parkem, známým jako „Sherwood“, před Wilsonovým nádražím.

vvv

Jaký to byl pocit trávit svůj čas po jejich boku?
Pocit? Takhle to asi nevidím. Domorodci, ať už tady na Papui, v Africe nebo třeba v brazilském pralese nejsou živoucí muzejní exponáty a džungle výběh v zoologické zahradě. Jsou to lidé s duší a citem stejně jako my. Mají své morální normy a respekt k zákonům přírody, pláčou, smějí se a milují svoje děti tak jako my a určitě je nejhrubší chybou dívat se na ně jako na nižší živočichy!

ggg

Sašo, popište nám, jak jste s nimi trávili svůj čas?
Každý den nás čekalo několik hodin pochodu nejhustší džunglí a v cíli každý den nová rodina, u které jsme nocovali. Spali jsme bok po boku s nimi na rohožích spolu se psy a prasátky, drželi celý týden přísnou „korowayskou dietu“ - ságo a ságové červy (mimochodem velmi chutné!). Jen kafe jsme měli vlastní. Měli jsme možnost pozorovat je při jejich každodenních činnostech - těžbě sága, sběru červů, samozřejmě přípravě pokrmů a péči o děti. Vašek se dokonce zúčastnil nočního lovu, při kterém náš domorodý průvodce lukem a šípem „skolil“ vačici, která následně obohatila naši večeři…

Je něco, čemu bychom se my, Evropané, mohli od tohoto kmene naučit?
Určitě vyrovnanosti, schopnosti a ochotě přežít v těch nejtěžších podmínkách, souznění s přírodou. Taky schopnosti uvědomit si, co je a není v životě důležité. My si nedokážeme představit, že je vůbec možné žít bez mobilů, počítačů a předmanželských smluv, necháváme se zmanipulovat zběsilou nabídkou obchodů a považujeme za nemožné vyjít z domu v neznačkových džínách. Tohle všechno by Korowayům bylo jenom k smíchu (pokud by vůbec pochopili, jaký nesmysl to řešíme). Kdyby přišel věčně diskutovaný celosvětový black-out, ukázalo by se velmi snadno, kdo má předpoklady pro přežití! Ano, žebříček skutečných hodnot je asi to hlavní, čemu se od těchto lidí můžeme naučit - pokud budeme mít zájem. Měli bychom ho mít!

zzz

Sašo, prozraďte nám závěrem, co vás na této zemi uchvátilo nejvíce?
Mizející svět. Soumrak bohů. Totiž fakt, že vlivem tvrdošíjně postupující civilizace a cestovatelského „boomu“ (vlastně už průmyslu) jsou zdejší domorodé kmeny jedněmi z posledních žijících původních obyvatel planety a jejich zánik je nejenom neodvratný, ale hlavně velice, velice brzký. Troufám si říct, že už za několik let budou jenom turistickou atrakcí na objednávku a jejich způsob života definitivně zanikne. Už teď je to bolestně patrné a my jsme chtěli zachytit aspoň poslední zbytky jejich existence.

ggg

Sašo, děkuji Vám za inspirativní rozhovor a brzy se těším na další Vaše vyprávění!

Chcete-li se o Saše a jejím cestování dozvědět více, navštivte její web.

Čtěte také:

   
13.01.2015 - Exotika - autor: Veronika Pavlíková

Komentáře:

  1. [9] Radi1 [*]

    Velký obdiv paní Ryvolové.

    A jdu na její web.

    superkarma: 0 31.01.2015, 14:43:58
  2. [8] janavys [*]

    Tak to je exotika Sml67 Paní je odvážná Sml67

    superkarma: 0 26.01.2015, 07:13:39
  3. avatar
    [7] AnteaX [*]

    Úžasná a statečná ženaSml16

    superkarma: 0 14.01.2015, 11:43:47
  4. avatar
    [6] enka1 [*]

    Sml67

    superkarma: 0 13.01.2015, 11:45:01
  5. avatar
    [5] kobližka [*]

    Já jí prostě obdivuju a tak trošku závidím tu dobrodružnou povahu Sml59

    superkarma: 0 13.01.2015, 11:11:51
  6. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Zajímavé, ale nic pro mě. Jet někam k primitivním kmenům do džungle by mě v nejmenším nelákalo.

    superkarma: 0 13.01.2015, 09:23:03
  7. avatar
    [3] luda1 [*]

    Sašo moc děkuji za poskytnutý rohovor a kontakt na Vás.

    superkarma: 0 13.01.2015, 09:07:26
  8. avatar
    [2] hubajda [*]

    pekny clanek Sml67

    superkarma: 0 13.01.2015, 08:37:45
  9. [1] Breberka456 [*]

    Sml67 Sml67 Sml67 tomu fandím

    superkarma: 0 13.01.2015, 06:32:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme