Každý den si žijeme své životy. Chodíme do práce, staráme se o děti, plánujeme budoucnost. Je dobře, že nikdo z nás neví, co se může přihodit v následující chvíli, zítra, pozítří….

 

Dnes ráno došlo v Praze na Karlově náměstí k ošklivé nehodě. Myslím, že nikdo z lidí, kteří v tu chvíli čekali na zastávce na svůj spoj do práce či do školy, netušil, co se stane v příštích okamžicích. Dva z nich nehodu nepřežili a několik dalších lidí bylo odvezeno do nemocnice.

 

Nikdo z nás si asi nedovede představit, co se odehrává v hlavě člověka, na kterého se řítí vykolejená tramvaj… A nikdo z nás si to určitě ani představovat nechce.

 

Když jsem se o nehodě dozvěděla, napadlo mě, jak jsou naše životy křehké, jak nikdy nevíme… Jdeme ráno do práce a plánujeme si, co nás čeká za úkoly, těšíme se večer do kina… a najednou je všechno jinak.

 

Je mi vždycky moc líto každé zbytečné smrti, zranění, bolesti. Je mi moc líto těch, kteří ranní nehodu nepřežili, i těch, kteří skončili se zraněním v nemocnici. Kdoví, co je třeba dnes mělo čekat hezkého a příjemného….

 

Tenhle článek nemůže nic vyřešit, ani zmírnit bolest všech zúčastněných, ani vrátit život těm, kteří dnes ráno vstávali ze své postele naposledy… Berte ho jen jako malou úvahu a reakci na tragédii, která se stala doslova před domem, kde sídlí naše redakce.

 

Více o nehodě si můžete přečíst ZDE .

Reklama