Reklama

Kořeny lidské touhy po aromatických vůních sahají až do samého počátku lidstva. Jaké důvody stojí za touhou „ovonět“ si svůj svět? Jedna z nejsilnějších pohnutek vyvstává ze sexuální oblasti. Vůně, jak známo, probouzejí k aktivitě feromony, které stimulují sexuální apetit. Ženy se tak původně vonívaly především proto, aby ve svých protějšcích vyvolaly erotickou touhu a potažmo si samy zvedly sebevědomí.

perfume

Dokazuje to i výsledek vědeckého experimentu, který provedli na Univerzitě v Liverpoolu ve spolupráci s Axe. Ženy hodnotily chování dvou skupin mužů, z nich jedna použila deodoranty a druhá nikoli. Muže z první skupiny označila většina žen jako atraktivnější.

Christian Dior kdysi prohlásil: „I dlouho poté, co se člověku z paměti vytratí, jak byla žena oblečená, si stále dokáže vybavit její vůni.“

Ann Gottlieb patří ve světě designerů parfémů ke skutečným špičkám. Je autorkou těch nejlepších parfémů na světě a za svou kariéru spolupracovala s řadou světových výrobců vůní, jako je Calvin Klein, Estée Lauder nebo Axe. O vůni kdysi řekla toto: „Čich je nejsilnějším ze všech smyslů. Když nasajete vůni, vytvoří se v mozku vzpomínka spojená s určitým zážitkem. Když pak podobnou vůni ucítíte v budoucnu, okamžitě se vám vybaví i dávno zapomenuté vzpomínky. Pamatujeme si vůni našeho dětství, to jak voněl náš otec, když nám dával pusu na dobrou noc. Takovou sílu má čich.“

perfumeStaré texty nebo archeologické vykopávky přinášejí svědectví o tom, že člověk používal esenciální oleje, aromatické látky a různá kadidla, aby dal příjemnou vůni nejen svému tělu, ale i prostorám a zvířatům. Od obřadních účelů se brzy vonné esence začali používat i k osobní potřebě. První důkaz o použití parfému byl nalezen v hrobce královny Hatšepsut v Thébách z roku zhuba kolem 1450 př.n.l.

V umění výroby parfémů vynikaly především v Mezopotámii a Egyptě. Egyptská královna Kleopatra používala vonný olej, který obsahoval myrthu, skořici, lotos a majoránku a to nejen na své tělo. Dokonce i plachty Kleopatřiných lodí byly napuštěny růžovou vodou. Za původkyni parfémů je ovšem považována žena jménem Tapputi, která žila a pracovala v královském paláci v Mezopotámii v 2. tisíciletí před naším letopočtem. Zabývala se destilací květin, oleje a puškvorce a parfumedalších složek. Dovednost tvorby vonných látek následně prohloubili Římané a Peršané. Pokroku na tomto poli dosáhli rovněž Indové, jejichž prameny ze 7. stol hovoří o použití vonného oleje z agarového dřeva.

Do Evropy se parfémy dostaly v 15. století z tehdejšího Nového světa, tedy z Ameriky, která obohatila celý svět o nové vonné květy a rafinované parfémy. Velký rozvoj zaznamenalo umění tvorby vonných esencí v Evropě během všeobecného rozkvětu v období renesance. Jako vonná velmoc se vyprofilovala zejména Francie. Německému Kolínu zase vděčíme za známou „kolínskou vodu“. Velkým boomem si pak voňavkářství prošlo v 19. století, kdy přišly na scénu syntetické aromatické sloučeniny a parfuméři už nebyli odkázáni pouze na přírodní ingredience. Moderní parfumerie tak byla na světě. První parfém, který kombinoval přírodní a uměle vytvořené vonné látky, byl nejspíše „Jicky“ parfuméra Aimé Guerlaina z roku 1889.