Tak to jsi mě,Míšo, zaskočila. Například úplně přesně víme, kde kýchneme do manželova popelu aby se rozptýlil. Ale já?  Já to ještě nevím.

Hrob určitě ne.

Červi, zima, vlhko a jediné, co pokvete bude plíseň na mé olysalé lebce. Nic pro mne. Pěkně spálit, ať se ještě naposledy ohřeju. Jestli bude špatně vymetená pec, tak se třeba  ještě na poslední chvíli spojím s někým zajímavým.

No jo, ale co s popelem? Nechtěla bych ležet někde na kredenci a čekat, až mě nezvedené pravnouče překotí, rozmetá a já si prohlédnu vysavač zevnitř.

K tchánovcům do hrobu? Ono to drhne i za živa. To by byla první popelná bouře na území střední evropy.

K našim? Od doby, co se vídáme jednou za měsíc nám to klape. Ale na furt? Pochybuju, že by chodil někdo můj popel venčit. Takže to by také nešlo.

Koupit vlastní hrob? Já moc na ty spekulace s nemovitostmi nejsem. Úplně živě vidím opršelé begonie, mechem pokrytá deska, uplakané dušičkové počasí a zástupy lidí s  voskovými věnci a motyčkami...to už radši k tchánovcům.

Už to mám.

Ať do mě fouknou tam na tom našem místě.  Chodívali jsme tam randit, koukat na hvězdnou oblohu, usmiřovat se i dojímat jen tak. Prostě je tam krásně.

Já vím, že bude manžel chvíli prskat, že mu ani po žehu nedám pokoj. Ale soukromničit někde jinde  by mne nebavilo. Co jsme si to jsme si:)

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


:-)))… já věděla, že s některými z vás bude i téma o hrobech a urrnách psina! „Popelná bouře“ nemá chybu. Nezklamala jsi! Míša

A co vy? Kde chcete spočinout? Máte nějaký svůj oblíbený náhrobní nápis? Chtěli byste do rodinné hrobky, nebo máte vyhlídnutou loučku? A co urna? Pište mi na redakce@zena-in.cz.

Dnes můžete za svůj příspěvek vyhrát knížku „Jak se modlí čarodějky“, kterou budu křtít 1.10.2010 v Luxoru.

Reklama