Reklama

Krásný den,
můj učitel autoškoly měl železné nervy, prokouřené plíce a ženu diktátora. Chodil k němu manžel a když jsem se rozhodla na stará kolena, že si ve dvaceti udělám papíry, nedal jinak,než že musím právě k němu.
Ačkoli mu fungovala jen část jedné plíce, neváhal ji zahlcovat neustálým přísunem dýmu z cigaret.

Hodinová jízda je přeci jen dlouhý interval, navíc mě bral spíš jako manželku známého než regulérního žáka, tudíž čudil i za jízdy. Když bylo hezky, vyfukoval ze staženého okénka. Pokud byla zima nebo déšť, větralo se nárazově jednou za čas. Neznalý kolemjdoucí tak mohl snadno nabýt dojmu, že vozidlo autoškoly hoří. Ale protože jeho praxe byla letitá a zástup těch, kterým pomohl k řidičáku obsáhlý, nikdo nikdy hasiče nezavolal. Kolikrát jsme měli jízdu hned ráno, když se ještě při zemi válely chuchvalce mlhy...a kolikrát ta mlha byla uvnitř vozu:)
Jeho žena byla přísná nekuřačka.

Nejen nekuřačka, byla přísná naprosto na všechno a neodpouštěla nic zvlášť dívkám. Věděla totiž jak často a jak rád si její choť plete řadící páku s kolínkem studentek. Nikdy nezapomenu, jak jsem na jedny testy přišla v tílku a šorták.Přejela mě pohledem terezínského bachaře a na dlouho zastoupila svého muže při jízdách se mnou.
Jsem celkem technický typ a autoškolou jsem prošla hladce.

Krátce poté jsem si zažila své první ťuknutí do cizího vozu. A hned lepší: Audi :) To byl manžel ještě za hrdinu optimistu a měl takové ty řeči o tom, že každý řidič se musí oťukat, aby oschly papíry. Když pak traktor tahal jeho miláčka z příkopu, už mluvil jinak. Hodně jinak. Ne, nejsem špatný řidič, to jen on si vytváří ke svým autům nezdravě vřelý osobitý vztah:)
ToraToraTora

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Já to věděla, že každý má nějakou tu vzpomínku. To bude prima den! M

Piště o svých začástcích za volantem na redakce @zena-in.cz