Tak abyste nebyla zklamaná, že je tu málo duchů, tak naprosto nesoutěžně připojím své životní putování s nadpřirozenými bytostmi.

Od narození jsem žila několik let v domě na úpatí kopce Žampach se stejnojmenou zříceninou hradu. Hradu svého času vládl rytíř Jan Pancíř ze Smojna jehož král Karel IV pověřil hlídáním a ochranou Solné stezky. Jenže rytíři přišlo lukrativnější kupce olupovat než chránit a otci vlasti nezbylo nic jiného, než Pancíře oběsit na zlatém řetěze, který mu kdysi daroval za věrné služby. Hrad byl pobořen a vypálen. Prý tu stezku hlídá rytíř ze Smojna dál...

Když mi byly čtyři přestěhovali jsme se o vesnici vedle. Když naši někdy byli pryč, slyšeli jsme v jejich ložnici na půdě kroky. Vždy přešly od okna ke dveřím a zmizely. Těžké dospělé kroky. Bydleli jsme naproti hřbitovu, v oblasti bývalých Sudet a mou sestru nenapadlo nic lepšího, než vymyslet příběh o zastřeleném německém vojákovi, co tam bloudí. Nevím, co to bylo,ale nic vysvětlitelného.

V okolních lesích jsou opukové lomy. Ale rozesety po kraji se válí i velké pískovcové balvany. Jsou to čertovy kemeny. Ďábel nestihl postavit most mezi dvěma hrady, zakokrhal kohout a most spadl. Balvany z něj zůstaly. A věřte mi, že na některých je dodnes vidět obtištěná pracka pekelníka.

Dnes bydlím v historickém centru města, v domě se základy z patnáctého století. Jediný nevysvětlitelný rachot po půlnoci se vysvětlil, když se soused přiznal, že se ovíněn kutálel dolů nad ránem po schodech a že zábradlí nechá spravit na své náklady. Nicméně historické prameny tvrdí, že ve sklepení je chodba vedoucí do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Sloužila v případě válek k úniku i jako skrýš. A ta chodba tam fakt je. Jen někoho napadlo vstup zabetonovat. Škoda

TTT

Text nebyl redakcí upraven.

A kdo nebo co straší u vás? Pište své tajemné příběhy o strašidlech ve vašem kraji na e-mail

redakce@zena-in.cz

Reklama