Ne, nebojte se, Tora se nám neztratila, jen nás ve svém povedeném příspěvku seznamuje se svým já.

Anděl nebo ďábel? Možná anděl s ďáblem v těle, či snad padlý anděl. Ale když jsme u těch pohádkových bytostí...
Od malinka jsem jako malá holčička poslouchala pohádky o dobru a zlu, učila se je rozeznávat. Stát na straně jedné, bojovat proti druhé. Věděla jsem, že se mám bát tříhlavých oblud a s babičkami se dělit o buchty i poslední skývu chleba. Naučila jsem se v obojživelnicích vidět zakleté šlechtice a věřit, že do třetice všeho dobrého. A taky vím, že nakonec bude svatba a zlá ježibaba na své kejkle dojede.

Jenže v životě jsem nikde nenarazila na rozcestí,kde by v hrubé stéle bylo vytesáno:“pojedeš-li vlevo-zbohatneš, pojedeš-li v pravo-oženíš se, pojedeš-li přímo-budeš zabit.“ Ilja Muromec mě nechal ve štychu. Holoubci za mě do práce nechodí, zlo nemá podobu uhraté stařeny a dobro se netváří jako jablůňka u cesty.
I přesto jsem v jedné pohádce uvízla. Jsem totiž ztracená. Tora v říši za zrcadlem. Nejsem pohádkovou bytostí, která by stála na jednom či druhém břehu, ale nepříliš zdatným plavcem v psychedelické rozprávce reality. Pár temp střídá několik loků,a když už má hlava zmizí pod hladinou, najdu dno, od kterého se odrazím a mé plíce obejmou životodárný kyslík.

Už jsem si zvykla. Jako slepec, který tápe ve tmě. Nezná barvy předmětů, do kterých naráží a netuší tak, zda jsou bílé nebo černé. Jen o ně zakopává nebo je z opatrnosti otlouká hůlkou. A když se vyhne, těm, které leží na zemi, sejmou ho nízké dveře.

Nevím, jestli jsem dobrým člověkem, rodičem, manželkou, kamarádkou, pracovníkem. Věřím,doufám, snad jen sním, že jednou ano. Je to touha, kterou chci přemostit řeku nejistoty.
Jenže vím, že po téhle cestě jdu krokem vratkým. A nechodím po vyznačených stezičkách a dlážděných chodnících. Někdy i po slzách a tělech blízkých.

Vaše Tora

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Milá Toro, co dodat... Ty víš, že tvých příspěvků si moc vážím, jsou psané se stylem tobě vlastním, a jsou vždycky perfektní. Ale jedno ti řeknu – Ty jsi dobrá máma, manželka i „kamarádka“.
Děkuji Ti
Saša

Téma dnešního dne: Všechna (nebo některá) moje já

Tak ženy-in, nestyďte se a sem s vašimi myšlenkami.  

cereálie

  • Jak hřešíte?
  • Díváte se někdy zálibně na muže (jako oni na nás) a hřešíte myšlenkami?
  • Představujete si něco, na co byste normálně nenašla odvahu? A nemusí jít pouze o sexuální podtext.
  • Chováte (chovala jste se) se ve společnosti svého partnera jinak, než když jste sama?
  • Jste v moci ďábla zvaného závist a pomluvy?
  • A co hřešení jídlem? V jedné ruce čokoláda, v druhé jablko. Odoláte?
  • A co vaše dobré já?
  • Pochlubte se, jak jste vzorná
  • Za co byste sama sebe pochválila, když to druzí neudělají
  • Co pokládáte za velké dobro ve vás?
  • Máte pevnou vůli například při hubnutí, nebo vítězí pokušení plné ledničky?
  • Pomáháte opuštěným lidem a zvířatům?
  • Umíte zahnat vaše zlé a pokušitelské já?
  • Jste anděl s ďáblem v těle, nebo anděl, který už ďábla vyhnal?

Téma je to velmi pestré, já doufám, že pro vás i zajímavé.

Budu se těšit na všechny vaše příspěvky.
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu pisatelku odměním sladkým dárkem

Neměla bych, versus chci. V jedné ruce čokoláda, v druhé cereálie. Z jedné strany našeptávání „čokoláda je přece vždycky skvělý nápad“, z druhé varování „buď přece rozumná, takhle se do plavek nevejdeš“.

Partnerem výhry tohoto tématu – dárkového balíčku v hodnotě 300 Kč, je SEDITA, výrobce cereálních sušenek EGO Cereal.

S těmito sušenkami se můžete zapojit do soutěže, která probíhá zde(klikni).

choco

Reklama