Podle Tory je strach sice vopruz, ale věřte, že ona si s ním umí poradit. A to rovnou v několika jeho podobách a několika vlastními způsoby. To vše bravurně popisuje ve svém příspěvku.

Strach? Jasně, že se bojím. Třeba, že dojde gin a já budu mít ještě chuť. Bojím se, že po zimě neobléknu oblíbené šortky. A nahání mi strach prázdninový televizní program. Ta prázdnota . . .
Strach je vopruz. Sváže vám nohy, zkazí náladu, zježí srst a zvlhčí spodní prádlo.

Strach je dvojí. Především se bojíme věcí, které známe a máme špatnou zkušenost. Ten je fajn, pomáhá nám přežít. Za druhé se bojíme naopak neznámého. Takový strach je nanic, nepomáhá nám v ničem.

No vidíte, a to jsem celá já. Pořád jenom vymýšlím, jak to racionálně občůrat. Celkem mi to vychází.
Jakmile mi začne strach pumpovat adrenalin do krve, ztuhnu a jak ostřílený obhájce porotě vyděšené Tory představím všechny pádné objektivní argumenty a zhodnotím reálné šance tohoto nebezpečí.
A tak jsem se zbavila strachu z úředníků a jednání s nimi. Jednak jsou to lidé jako já, druhak nechci jejich barák, ale jen razítko a nepověsí mne za střeva do průjezdu, maximálně mi štemplík nedají.

Nebojím se už koupání v temné stojaté vodě. Zjistila jsem, že většina agresivních masožravých ryb a šelem žije o pár set kilometrů níže nebo v jiných galaxiích či románech.

Beze strachu chodím na rodičovská sdružení, protože jsem pro učitele větším postrachem než oni pro mne. 1. září jim kondoluji, posledního června gratuluji a učitelce průběžně připomínám, že jestli se poznámky mé dcery nevejdou do této žákovské, tak druhou nekupuji.

S pavouky jsme v remíze. Muchlat se s nimi nemusím, ale pokud nějaký šmíruje na našem záchodě, tak do křoví nejdu, vyhnat se nenechám.

Nemohu se soustředit na knihu, tak se soustředím na výkon. Pobyt omezím na minimum, ale pořád lepší než když jsem se okolo nich pokoušela plížit, nebo chodila na záchod v pláštěnce.

Zvítězila jsem nad strachem otevřít bonbonieru. Tedy ne ji otevřít, ale že ji sním celou, jakmile ji otevřu. Stačí zašustit celofánem tak hlasitě, aby si všimla rodina.

Nebojím se už ani tchýně. Racionální já mi vysvětlilo, že jednou budu též tchýní, čas letí, tak koukám chytit nějaký mustr. Už mám celkem slušný akcent na kritizování moučníků. Ještě piluji dikci.

Nezastraší mne ani elektronický turniket, dveře na kartu nebo čipová závora. Většina slušných firem má údržbáře nebo vrátného, a tak existuje šance, že se domů vždy dostanu.

Jsem holka statečná a postupně odmazávám bubáky jednoho po druhém.

Už mi chybí jen rozmáznout bubáka pod postelí a zbavit se strachu ze srážky s blbcem. Nu což, však mám ještě život před sebou.
TTT

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

_________________________

Toro, věřím, že ty by sis poradila i s tou srážkou s blbcem. Dát mu tohle přečíst, tak ho naprosto odzbrojíš. Tak jako teď mě :)
Jsi nejen holka statečná, ale také slovem a písmem nadaná.
Děkuji, že jsi napsala. Super!
Saša

Tématem dnešního vydání je: Strach a jak ho překonat. Máte bobříka odvahy?

  • Bály jste se něčeho tak, že vám až zdřevěněly nohy?
  • Jak překonáváte strach?
  • Napište historky, ať už současné, nebo z dětství
  • Napište i historky vašich dětí
  • Je pravdivé pořekadlo, že „Strach má velké oči“?
  • Uznáváte pořekadlo druhé: Když máš z něčeho strach, jdi a sáhni si na to!
  • Strach i odvaha mohou mít mnoho podob

Sáhněte si na dno své odvahy a napište nám o tom na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Těšíme se na vaše příspěvky

Jednu ze čtenářek odměním čerstvě praženou kávou Arabica (aby ji dala sílu bdít po celou noc) a zmatňujícím tónovacím make-upem od firmy Garnier  (aby nebyla bledá jako hrabě Drácula)

darecekk

Reklama