Další úsměvný příběh ze zubařského křesla přišel od Tory. I přesto, že se v ordinaci chová slušně a důstojně, jednou přece jen přestřelila :) Více již v příspěvku.

K zubaři se bojím už od mala. Respektive od školy. Chodili jsme pravidelně dvakrát ročně k zubaři na dolním konci vesnice. Chlapík to byl odvážný. I přes pokročilý věk a celkem slušně vychlastaný třes v rukou dokázal za jedno odpoledne tu naši malotřídku prohlédnout a odvrtat. Až jednoho dne mi musel trhat jakési zbytky mléčného chrupu, které dělaly neplechu. To už se mnou nešla paní učitelka, ale maminka. Mne usadili na křeslo a lékař se věnoval mým zubům. Když se mu ani po tři čtvrtě hodině nepodařilo dosáhnout cíle, už bylo nabídnuto křeslo i mamce. Očividně jí to nedělalo dobře. Já měla většinu času v puse kleště, takže stejně nikdo neslyšel, jak slibuji, že udělám cokoliv, když mne definitivně dorazí.

Pokud jde o zuby pozoruji, že člověk slíbí cokoliv, jen aby byl pokoj. Když mi rostly zuby moudrosti, přísahala jsem, že radši do smrti nemoudrá než toto. Stejně mi nebylo rozumět, protože mi z většiny ochrnul bolestí čelistní kloub. I přesto na pohotovosti pochopili, v čem je problém. Pan doktor mi čelist násilím otevřel, čtvrt hodinky se v ní porýpal,aby prohlásil:“ No jo, moudráky, s tím nic neuděláme, to přejde.“ Zase mi pusu zavřela šla jsem.

Jako dospělá jsem si uvědomila, že i když si mohu lékaře vybrat a je jen na mně, kdy za ním půjdu, přeci jen to nikdy nebude žádný mejdan. Ale neznámý klasik praví, že nejlepší obranou je útok.

Nakráčela jsem do ordinace s úsměvem jak kdybych to měla už za sebou : „ Dobrý den, paní doktorko, vám to dneska sluší. Vy jste od minula úžasně zhubla...“ Zůstala štonc i sestra.

„Vy si mě asi pletete s mamkou. Já ji zastupuji.“ To mi spadla čelist dřív, než jsem byla požádána. Ale zubařka toho využila tak svižně, že jsem ani nestačila použít svou repliku, proč nutně potřebuji umrtvení.

Ne, nemám návštěvy zubaře ráda. Vím, že jsou čas od času třeba. Takže nezbývá, než bojovat dál. Podle pravidel. Vyžaduji anestezii a obrázek za statečnost. Slušně se zdravíme, ale žádné kamarádšofty. Chovám se slušně v ordinaci, chci, aby se chovala slušně v mé puse. Nevyčítá mi, o kolik měsíců mám zpoždění s prevencí a na oplátku jí ukážou chrup mé děti. Je ochotná mne ošetřit i v pět odpoledne na oplátku to po ní nechci příliš často. Myslím, že si začínáme rozumět. Ještě že má do důchodu daleko. Po reformě ještě dál:)
TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________-

Kristinko, děkuji za super příspěvek, přeji krásné a zdravé zoubky - a přátelství se zubařkou odsud - posud :)
Pěkný den
Saša

Téma dnešního dne 18. října zní: Bojíte se zubařů?

  • A proč?
  • Máte špatné zkušenosti?
  • A nebo se naopak vůbec nebojíte?
  • Jste pro povinné, pravidelné prohlídky u zubaře, alespoň u dětí?
  • Nebo naopak, člověk by měl být za sebe zodpovědný už od dětství?
  • Co říkáte za navrhované platby za všechny úkony, za plomby apod.?
  • Zdá se vám, že se úroveň péče ve zdravotnictví (konkrétně u zubařů) zlepšila, nebo zhoršila?
  • Chodíte na pravidelné prohlídky?
  • Bolí vás často zuby?
  • Jste spokojená se svým zubařem, zubařkou?
  • Máte nějakou historku se zubařského prostředí?

Pište na e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejstatečnější pacinetka u zubaře od nás obdrží dárek: 2 ks zubní pasty Sensodyne a kosmetiku Avon.

zuby

Reklama