První příspěvek k dnešnímu závažnému tématu přišel od Tory. Napsala ho opět po svém způsobu - vtipně, s nadhledem, ale také s řadou moudrých poznání. Pěkné počtení.

Ta dnešní mládež.....kam ten svět spěje.....tohle má být naše budoucnost, naše naděje?
To je úsloví starší než knihtisk. Tohle plálo dřív než Jan Hus.
Jen si vemte ty nevychované spratky, kteří si dovolili v kostele při nedělní mši v zadní lavici mastit karty. Propadli peklu? Ne, vyrostli a stali se rodiči. Patří jim to.  „A to si pane představte, tu naši  slečnu Jarmilku, holka na vdávání a ona by si chtěla vybírat. Prý miluje Josefa. Ale to má z toho čtení. Nebojte,já jí to zatrhnu, to uvidíte.“ Jarmilku nebacil všemohoucí bleskem, ale Josífkem a dal jim krásného syna. Vyrostl ve statného mládence, kterého napadlo, že monarchie je fuj. Než mu tatínek rozbil ústa, mlel ještě něco o republice. Co z takového týpka může vyrůst?  No nic moc. Jeho děti chodily od začátku nemožně oblíkané. Tak nestydatě krátkou sukni jste ještě neviděli jako měla ta jeho malá. A kluk učiněný hejsek. To, co si oni dovolili ke svým rodičům, to by se dřív stát nemohlo. Oba měli děti celkem pozdě. Dcera dlouho nemohla přijít do jiného stavu. Ale to bylo beztak z toho prádla. Jo, není nad zlaté podlíkačky a spodničky. Takové to kde nic tu nic a zastydlý vaječníky máte hned. No ale pak měla jednu dceru a syna. Kluk jak kyrysar , vlasy do půli zad a kalhoty, že hanba mluvit. Zato mladá se nechala ostříhat na kluka a za sukni taky moc neutratila. No co ta všechno ukázala. To se nedivím, že s ničím nečekají na svatbu. Ono už stejně není co schovávat. Ten kluk se stejně toulá po lese s kytarou jak divá zvěř. To by bábu zabilo, kdyby se dožila. Na nějaké zábavě si nabrnknul nějakou studentku. Do měsíce po svatbě se jim narodil kluk. Kolem patnáctýho roku se chytil těch....no....počítačů. Poctivý řemeslo mu holt nevonělo. Ta jeho je také nějaká manažerka. Plánují dítě a o svatbě nechtějí ani slyšet. Kam ten svět spěje?

Ta naše Zeměkulička se valí pořád dopředu. Poslední dobou se zdá, že zrychlila. A na obrátkách nabírá i okamžik, kdy si mladý výrostek uvědomí, jak omšelé jsou názory jeho rodiče a zdrceným rodičům dojde, že jejich budoucnost bude asi brzo slepá, bo s takovou ofinou to k šťastným zítřkům nedohlédne.

Se stejnou razancí, jakou nám dají pocítit děti svou revoltu, prohlásí o pár let později samy to nesmrtelné: Ta dnešní mládež... A kulička se pokulí dál. Jen každá doba má své kulisy a parametry, které určují hrací pole téhle rošády. Jsme dětem cestou a ony nám zrcadlem. Jenomže se nesmíme bát jít dál nebo nedejbože od toho zrcadla odvrátit pohled.

TTT

pozn.red. Text nebyl redakčně upraven

Toro, děkuji za skvělý příspěvek, věřím, že ženy jako ty od zrcadla pohled neodvrací. Kéž by bylo takových víc.

Pěkný den Tobě i tvým zlatým dětem :)

Saša

Téma dnešního vydání 16. září 2011 zní: Hranice zodpovědnosti

Svými příspěvky posunutí věkové hranice zodpovědnosti za trestné činy asi neovlivníte, ale přesto bych byla ráda, kdybyste mi napsaly své názory.

Hodně z vás píše báječné komentáře, zkuste je tentokrát k tomuto závažnému tématu vložit také do příspěvku.

  • Byla byste pro snížení věkové hranice za trestný čin z 15ti na 14 let?
  • Máte zlé zkušenosti s dětmi a mládeží? (viz. můj dnešní článek)
  • A nebo naopak, dobré?
  • V jakém duchu vychováváte svoje děti?
  • Proč si myslíte, že je dnes už i v malých dětech tolik zla, agrese a násilí?
  • Kde se to bere?
  • Dá se vůbec ještě proti tomu něco dělat?
  • Jaký je váš názor na šikanu učitelů ve školách?

Pouštíme se spolu na tenký led, ale já doufám, že pod námi vydrží a nepraskne.

Děkuji za vaše příspěvky, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás odměním knihou z edice Knižní klub s příznačným názvem k dnešnímu tématu: Ďáblovy housle. A až ďábel dohraje, můžete si dát pro uklidnění čaj s názvem: Pohlazení duše.  

darek

Reklama