Nedávný rozhovor s naší pediatričkou, matkou dvou synů, mě přivedl na myšlenku, že by se svátek matek měl slavit 1.9. Co je první jarní neděle proti tomu, když (citlivější matky pečovatelky prominou) děti konečně vypadnou z baráku! Pak nastane klid, řád a pořádek!

Vzhledem k tomu, že se od začátku června nedohodly, kdo je blbější, nestihly se zabít, ale milionkrát se o to pokusily, zdecimovaly fíkus, koberec v pokoji i moje ušní bubínky, není se co divit. Než nejmladšímu bratrovi něco vysvětlit za použití slov, je efektivnější využít převahu a donést ho na místo určení jak střeleného jelena. I na nočník.

Proč chodit babičce otevírat, když lze hodit klíče z okna. Zapomněly však vyrůst, aby se mohly podívat, jestli babička stihne včas svazku uhnout.

Natož jí to říct dopředu. Zato mi na důkaz lásky nosí krásné obrázky. Většinou na novinách, které jsem ještě nestihla přečíst. A starají se o brášku. Zpravidla ho zabouchnou v nějakém pokoji, aby je neobtěžoval při koukání na Šmouly.

Myslím, že takový hornický tábor na Ostravsko-Karvinsku , kde by se  děti od pěti do patnácti let věnovaly bohulibé těžbě uhlí nebo naopak poznaly matičku Prahu z jiného pohledu při ražbě tunelu Blanka, by nebyl vůbec od věci.  

Tak zlé to není: Pár věcí se naučily. Třeba teď, když někdo z nich upadne, ostatní po něm nešlapou, ale překročí ho.

Mokrou podlahu v koupelně vysuší, i když mým ručníkem. Vím, že mám samostatné děti, ať to stojí cokoliv.A něco jsem se naučila i já. Třeba hlídat si záda, déletrvající ticho považovat za podezřelé a že něco je lepší nevědět.

Poslední víkend?

Vysvětlila jsem manželovi, jak skvěle budou v tomhle počasí brát ryby a že by bylo velmi vhodné mít sebou někoho, kdo mu pomůže s navazováním a tak. Já to nejsem, jde přeci o lov a kdo by doma hlídal ohniště a žvýkal kůže?

Musí jet děti. Doufám, že ráno vyrazí a do večera nic nechytnou, aby si mohli jet v neděli hned po snídani napravit pošramocené ego a rybářskou hrdost. Ale v neděli by už něco přivézt mohli. Papírnictví jsem svědomitě s dcerou proběhla, i pár jiných obchodů, a v peněžence mi pavouci tančí kankán. Takže by se nějaká čudla na pánev šikla.

A až nastane nebeský klid?  Konečně začnu dělat něco,co má hlavu a patu, doženu resty, vzpomenu si na své křestní jméno a třeba i kde jsem nechala klíče.

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


:-)))))) „Žvýkal kůže..“ Já se na ty Tvoje příspěvky pokaždé tak těším!!!! M.

A jak strávíte poslední víkend prázdnin vy? Nejste náhodou někdo kantor?

Pište na redakce@zena-in.cz a pokuste se za příspěvek vyhrát knihu „Jak se modlí čarodějky“.

Reklama