Rodina

Tora Tora Tora: Děti umí být kruté

I Tora Tora Tora poslala dnes svůj příspěvek. I ona, coby zkušená maminka, se v něm zamýšlí nad hodnotou peněz v souvislosti s výchovou dětí.

Tak dneska uplně ale uplně nesoutěžně, nejsem nenapapaná.

Jelikož pocházím z rodiny, kde se aktovky nosily do uplného roztrhání a penál do uplného rozložení a že se jim někdy muselo pomoct, téma peněz mne s příchodem dětí dost trápilo. Děti umí být kruté. Bez ohledu na peníze jsme měli krásné vztahy a plno zážitků, takže o Vánocích byť chudých či dovolené, byť pod stanem jsem nadšeně vyprávěla ve škole vrstevníkům, aniž by mne jednou napadlo, že bych na tom měla být hůř než oni, když byli v Bibione a pod stromkem našli magneťák.

Dnes jsem mámou já. Jasně, že řešíme peníze. Chci, aby znaly jejich cenu, bez ohledu na jejich množství v mé peněžence. Když třeba žadoní, proč nechodíme každý den do lázní, proč nemá dcera tři tábory za prázdniny a proč jim nekoupím zrovna tuhle hračku nebo támhle to triko, zcela jasně jim vysvětlím důvod,proč to nekoupím, popřípadě vyčíslím, co si za stejnou hodnotu můžou koupit jiného. Na synka...on přemýšlí žaludkem....dlouho platilo:“ Tohle autíčko bys chtěl? Ale je ti jasné, že aut máš spoustu a tohle je hodně drahé. Za tolik peněz by byla dvě kila řízků.“ Většinou na auto zapomněl a soustředil se na to, jestli k nim chce bramborový salát nebo kaši.

Co se týče peněz, mám jasno. Jsou věci, které jim koupím, protože jsou třeba. To není plyšový šmoula v nadživotní velikosti. A je mi jasné, že radost občas dělat je třeba.  I když procházka v lese jim také vyplaví endorfíny a je zadarmiko. Ale jsou věci, které si koupí za své. Asi by mi pukla karta, kdybych měla platit plastové zvířátko, které sice mají všechny holčičky ve třídě, ale dodneška neznáme pohlaví ani živočišný druh. A protože cenu peněz nepozná ten, kdo si je sám nevydělá, hodlám dotáhnout jejich finanční osvětu dokonce.  Jen jak dorostou brigádnického věku.

Nic totiž není samozřejmé a zadarmo. Mluvíme spolu o penězích, které se jich týkají. Kroužky, družina, obědy. Aby věděly, proč mne mrzí, když se na to vykašlou. Vynechání červené řepy ve školní jídelně odpouštím.

Podporovat je samozřejmě budu ve všem, co povede k jejich osamostatnění a přípravě na dospělý život. Jenže zrovna pro tuhle etapu je pro ně víc to nehmotné, co jim jako vychovatelé předáváme než ty hmotné jistoty.

Nedávno mi děti položily otázku: „Mami, bude táta ještě někdy normálně chodit?“ a já věděla, že peníze vůbec, ale vůbec neřeší. Mají to srovnané.

TTT

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

___________

Opět si myslím, že u Vašeho příspěvku není třeba nic dodávat. Napsala jste to, tak jak to vidíte očima rozumné a zkušené ženy - mámy i dcery.

Děkuji Toro a přeji hezký den a hodně pohodových dnů Vám i vašim dětem a manželovi.

Saša

Téma dnešního dne 11. srpna 2011 zní: Známe hranice při výchově našich dětí?

s podtitulem: Dokážeme být soudní?

  • Kam až jsme ochotni zajít v požadavcích svých dětí?
  • Kde je hranice toho, co bychom svým dětem dali či nedali?
  • V čem bychom jim vyhověli, nebo nikdy nevyhověli?
  • Jak dlouho jsme ochotni je podporovat?
  • A čím? Penězi?
  • Umíme říct STOP?
  • Přijímají vše, co jim dáme za samozřejmost? (včetně plateb za různé zájmové kroužky)
  • Umí naše děti poděkovat?
  • Styděly se za vás někdy vaše děti?
  • A vy za ně?

Nebudu se už dále „hrát“ na psychologa a pokládat v bodech otázky. Vy mi určitě rozumíte a doufám, že i napíšete. O svých starostech i radostech, o tom, kam až jste ochotny při výchově a požadavcích svých dětí zajít.

Pokud se bude chtít některá maminka vyzpovídat, ale nebude chtít být jmenována, toto přání respektuji a příspěvek zveřejníme anonymně.

Pište prosím na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Za jeden vybraný příspěvek tentokrát odměním maminku i děti.

Děti dostanou dětskou hru Roztoč to na 30 a pro zdraví Marťánky. Maminka dostane kosmetiku Ryor.

darekkk

 

   
11.08.2011 - Příběhy - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [20] monkee [*]

    DanaD — #19 To jsi ještě pro hru neměla věkSml80 Ty správné řeže by byly až teď Sml52

    superkarma: 0 11.08.2011, 22:06:31
  2. avatar
    [19] DanaD [*]

    monkee — #18 me to v 7mi letech  zklamalo... bylo to jedno z nejvetsich zklamani meho zivotaSml22

    1. na komentář reaguje monkee — #20
    superkarma: 0 11.08.2011, 21:09:37
  3. avatar
    [18] monkee [*]

    DanaD — #14 Jak blbost, naše oblíbená společenská hra, ponejvíce hraná po svatběSml31Sml32Sml30Sml30

    1. na komentář reaguje DanaD — #19
    superkarma: 0 11.08.2011, 20:59:28
  4. avatar
    [17] átéčko [*]

    TTT: más skvělou dcerku a kluci až se vylounou, budou taky fajn!Sml67

    superkarma: 0 11.08.2011, 20:58:00
  5. avatar
    [16] DanaD [*]

    ToraToraTora — #15 a ted jsem zjistila, ze se ta kravina porad prodava..  akorat uz nestoji 10 korun

    superkarma: 0 11.08.2011, 20:45:49
  6. avatar
    [15] ToraToraTora [*]

    DanaD — #14 Sml30 Tak poprvé to prý nikdy není ono

    1. na komentář reaguje DanaD — #16
    superkarma: 0 11.08.2011, 20:32:19
  7. avatar
    [14] DanaD [*]

    ToraToraTora — #13 za meho mladi automaty na ulici nebyly.. to byla hra a stala celych  10 korun.. cele moje mesicni kapesne... avetsi blbost jsem snad nikdy nevidela

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #15
    2. na komentář reaguje monkee — #18
    superkarma: 0 11.08.2011, 20:20:11
  8. avatar
    [13] ToraToraTora [*]

    DanaD — #12 A to sis koupila hru, nebo jsi to promrhala v hazardu na ulici. Já třeba první vyhozenéprachy na ulici investovala do spolužáka, který překusoval za korunu žížalu monkee — #11 Teď jsi mne dojela Sml15

    1. na komentář reaguje DanaD — #14
    superkarma: 0 11.08.2011, 20:11:50
  9. avatar
    [12] DanaD [*]

    od prvni tridy me nasi davali kapesne (tenkrat za totace to bylo 10 kc na mesic, ale za to se dalo poridit spousta veci)  a dodneska jsem jim za tovdecna, Clovek mel  pravidelny prijem a po nekolika nesmyslnych investicich napr do hru kloboucku hop,  jsem si uz davala pozor  za co a kolik utratimSml16

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #13
    superkarma: 0 11.08.2011, 18:10:12
  10. avatar
    [11] monkee [*]

    Máš šikovné děti, Toro, ta otázka ohledně tatínkovy chůze prozrazuje i tvůj hodnotový žebříček, který jim předáváš Sml79

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #13
    superkarma: 0 11.08.2011, 17:54:12
  11. avatar
    [10] risina [*]

    vodfon — #8 Já dědila po starší sestře a sestřenici a nikdy mi to napřišlo divný. Pamatuju, že se  mamka a skoro rozbrečela, když jsem asi v 7 dostala k svátku nový svetřík a zeptala se - ten je po Janě, nebo po Haničce?

    Asi od 13 jsem začla být o číslo "větší" než o 4 roky starší sestra, tak dědění skončilo Sml58.

    superkarma: 0 11.08.2011, 16:56:16
  12. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    vodfon — #8 Tak my naštěstí jen dvě sestry, ale jednou jsem na konci roku propálila penál lupou, aby mamku nenapadlo, že to spolu budem táhnout ještě pár let. Sml15 a takovej byl festovnej

    superkarma: 0 11.08.2011, 15:41:15
  13. avatar
    [8] vodfon, kolie [*]

    Sml30KrásnéSml67

    Jsem ráda, že pocházíš ze stejných poměrů, taky jsem měla otrhanou aktovku. Původně byla červená, ale když jsem se dostala na řadu já, už barvu neměla.Sml58Bylo nás šest sourozenců a já jsem nejmladší.Sml59Dědila jsem celý šatník. Ještě že  jsme byly skoro samé baby.Sml59

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #9
    2. na komentář reaguje risina — #10
    superkarma: 0 11.08.2011, 15:29:17
  14. avatar
    [7] ToraToraTora [*]

    enka1 — #6 Sml52 vodu jsi jim na mlýn nahnala Sml30 Sml67

    superkarma: 0 11.08.2011, 15:29:07
  15. avatar
    [6] enka1 [*]

    ToraToraTora — #5 I to je možné, jíst v decibelech není nic příjemného, ale řvou sami sobě. Jednou jsem jako dozor byla donucena zaječet a místo - v jídelně se nekřičí - mi z pusy vylítlo - v jídelně se nejí. Tenkrát tam byl asi dvě minuty klid, než se jim to převálcovalo v hlavěSml30

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #7
    superkarma: 0 11.08.2011, 15:26:10
  16. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    enka1 — #4 Třeba mu vadil vyxlajvant nebo gestapácké manýry dozorovatelek. Je fakt, že po ukončení školní docházky mi vadilo jíst např. v restauraci mezi lidmi, ta propojenost se školní jídelnou brala chutě

    1. na komentář reaguje enka1 — #6
    superkarma: 0 11.08.2011, 15:11:30
  17. avatar
    [4] enka1 [*]

    Sml67Sml67

    ToraToraTora — #3 selinka — #2 Synek odmítal v jídelně jíst vůbec, co jsem prřivezla z naší v kastrůlkách a doma ohřívala, baštil bez námitekSml80Sml24

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #5
    superkarma: 0 11.08.2011, 15:04:20
  18. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    selinka — #2 dcera vynechává maso a někdy polévku,ale pořád lepší než kdyby si za to kupovala něco jiného. Buďme spokojené s maličkostmi Sml30 Sml54

    1. na komentář reaguje enka1 — #4
    superkarma: 0 11.08.2011, 14:48:17
  19. avatar
    [2] selinka [*]

    Synátor myslící skrzevá žaludek je mi velice blízký Sml30 u školních obědů bohužel tak úspěšná nejsem - Míša to sice chápe, ale stávkuje stejně Sml15

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #3
    2. na komentář reaguje enka1 — #4
    superkarma: 0 11.08.2011, 14:38:56
  20. [1] cilani [*]

    Sml67 Co dodat

    superkarma: 0 11.08.2011, 14:33:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme