Čtenářka Tora je denně jak cyklistkou, tak řidičkou. A zasvětí vás do uvažování obou těchto zvířátek. Děkuji Vám Toro za příspěvek. A uznávám jako cyklista i řidič, že jste mé pocity vystihla naprosto přesně.

Šinu si to takhle po ránu do práce na kole. Pondělí, doma došlo kafe a děti se opět zahákly mléčným chrupem  do futer, když jsem je vlekla do školy.  Takže si to kvaltuji opět na poslední chvíli do pracovního procesu  roztáčet kola kapitalismu. Silničáři jsou v zimě překvapeni zimou, v létě horkem, takže pro jistotu dlabou na opravy a dokud neodpadávají  z aut nápravy, není kam spěchat. 

Jenže já spěchám. A aby se v té rychlosti v každém druhém výmolu neproměnila má skládačka na katapult, snažím se jim vyhýbat.  Celkem zánovní cyklostezka, kterou postavil vítěz posledního tendru má nájezd v podobě patnáct centimetrů vysokého obrubníku a kořeny okolostojících stromů již dávno zvlnily povrch stezky jak příboj hladinu oceánu. To nevadí. Za chvíli stezka končí a mohu se rozhodnout naprosto svobodně, zda pojedu řepkou nebo po čtyřproudovce.

Volím adrenalin. Ačkoliv stejně málem v řepce skončím , když na mě jakýsi dement zatroubil. Vyhláška sice praví, že jsem účastník provozu, ale chápu, že naprosto méněcenný, opovrženíhodný, překážející a zranitelný. „Jen si zatrub, když ti to pomůže,“mumlám si pro sebe, když jsem právě na poslední chvíli minula místo, kde dřív bývala silnice. Prostředníček ze zásady nezvedám, protože pustit řidítka jednou rukou mne vystavuje možnosti, že budu smetena vzdušným vírem za právě prosvištícím kamionem. Jedu, co to dá. Ještě jich pár zatroubí, zbytek soucitně dává blinkr objíždějíc mne jako překážku provozu. Bohužel, ten šikovný mladík v servisu mi neuměl říct, jak vytunit mou skládačku tak, aby zvládla brodit Labe a překonat oraniště.

. . .

Zima jako prasátko, že by ven nevyhnal psa, ale pracujícího klidně. Naštěstí mi funguje v autě topení, takže ho ohulím na plný výkon stejně jako rádio. Požitek z Míši Davida mi hned po pár metrech zkazí jakýsi  cyklista bez mozku. „Příště jeď třeba prostředkem, ty blbe, když je ti silnice úzká.“  Zase další dárce orgánů,který si myslí, že rifle a černá bunda jsou báječný výstražný oděv, který je činí nepřehlédnutelnými. „Klepe se na tom jak hromada sulcu a metr dál má takřka novou cyklostezku, „ přehlušuji monologem rádio. Najednou ta neohrabaná pomalá překážka v provozu hodí myšku, že mi zaskočí žvýkačka. Troubím, co to dá. „ To si děláš srandu, ne. Jsi sfetovanej  nebo jen odvážnej.“  Naštěstí je za zatáčkou silnice natolik široká, že cyklošílence předjedu a mohu si pro dnešek oddechnout, že jsem nikoho nemusela sundávat z kapoty stěračem.

. . .

Den co den se dívám na záda cyklistům zpoza volantu stejně jako funím do pedálů třesouc se na bicyklu. Dobré je nikdy na ten druhý pohled nezapomínat. V obojím případě to znamená šťastný návrat domů.

Tora
Text nebyl redakčně upraven


Dnešní téma dne je:  – Různé úhly pohledu

  • Stalo se vám, že ostatní viděli stejnou událost jinak než vy?
  • Ublížil vám někdo a ještě za to vyžadoval vděčnost?
  • Neshodnete se s partnerem na stejné verzi společného zážitku?
  • Nechápete, jak je možné, že lidi si nemyslí to samé co vy?
  • Kdo a v čem, je podle vás zcela mimo realitu?
  • Který úhel pohledu chybí našim politikům?
  • Vy, jako rodiče školáků, už chápete, proč vaši rodiče trvali na tom, abyste se lépe učily?

Těch otázek je široká škála. Klidně si položte jinou a svůj příspěvek pošlete na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, která mi napíše k tématu, odměním dnes kolem 16. hodiny krásnou květinou.

Reklama